Už máte dost princezen a velkých bohatýrů? V těchto pohádkách jsou hlavními postavami děti. Možná se právě v pohádce o dětech vaše dítko pozná nebo si odnese ponaučení. A pokud vám chybí pohádka o vašem dítěti, zkuste nám napsat. Pohádky o dítěti na přání umíme vyprávět také.
Uprostřed ničeho ležela jedna krásná indiánská osada. Chybět nesměl samozřejmě náčelník kmene Hrdý bizon. Kromě něj tady bylo ale také mnoho rodin, mladých indiánů a indiánek. O zábavu se všem ale staral 5letý Malý vlk.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna holčička jménem Adrianka a ta měla svoji panenku s hnědými vlásky a modrýma očima. Nosila ji všude s sebou. Hrála si s ní ve vaně, na pískovišti i na houpačce. Chodila s ní spát a ráno s ní vstávala do školky. Jednoho dne, když byly s maminkou na procházce, však panenku zapomněla na hřišti. Bylo to tak nečekané!
Pokračovat ve čtení →
Když zajde sluníčko a nebe zahalí černá deka, je to znamení, že by se mělo jít spát. Všude je ticho, jen sem tam někde zazní malinké cinknutí, když vyjde malá hvězdička. Dětské pokojíčky se zhasnou a ozývá se z nich pravidelné oddechování. Právě v tuto chvíli se do oken dětí začínají dívat malí noční skřítkové. Jsou to takoví stříbrní mužíčci, kteří kontrolují dětská přání.
Pokračovat ve čtení →
Adam jezdil rád o prázdninách k babičce na chalupu. Občas pomáhal babičce na zahradě sbírat maliny nebo zalévat květiny, odpoledne pak běhal po venku, po lese i okolních loukách a večer si sedli s babičkou do pergoly, odkud měli krásný výhled na les. Jednoho večera, když zapadalo slunce, se obloha zvláštně rozzářila, mezi stromy se začala mihotat světýlka a vypadalo to, jako by tam někdo rozvěsil malé lucerničky.
Pokračovat ve čtení →
Katka a Radka byly sestry, které každé léto trávily u své babičky na vesnici. Babička měla starý domeček obklopený zahradou plnou voňavých bylinek, slunečnic a ovocných stromů. Každé ráno je budil zpěv ptáků a vůně čerstvě upečeného chleba.
Pokračovat ve čtení →
Jednoho sobotního rána se Daník s tatínkem chystali na cestu k dědečkovi, který bydlel v malé vesničce kousek za Prahou. Daník už cestu dobře znal. Nejdříve pojedou tramvají na Václavské náměstí. Pak půjdou pěšky směrem k Národnímu muzeu a soše svatého Václava, o kterém se učili ve škole.
Pokračovat ve čtení →
Nikolka byla malá culíkatá holčička se světlými vlásky. Lidé ji měli rádi a ona je taky. Líbilo se jí, když mohla dělat lidem radost a bavit je. Od malička milovala kouzelnické show a tuze moc toužila stát se známou kouzelnicí.
Pokračovat ve čtení →
Když černá tma zahalila les, noc co noc ze svých úkrytů vylétávaly tajemné bludičky, které sváděly kolemjdoucí z cest. Jakmile se někdo ocitl kolem bažin a močálů, bludičky se daly do práce. Poletovaly nad močálem, svítily a vesele si zpívaly:
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna malá veselá holčička jménem Hanka. Ale netrávila svůj čas u počítače ani s panenkami – místo toho byla nejraději s maminkou v kuchyni. Když nebyla ve škole, společně pekly nejrůznější chutné koláče a z jejich kuchyně se linula sladká vůně. Nejedna pekárna nebo cukrárna by jim mohla závidět.
Pokračovat ve čtení →
U široké řeky na kraji lesa žili indiáni. Ráno se v lese z trávy zvedala mlha a vzduch voněl kouřem z uhasínajících ohnišť, která celou noc dopřávala teplo všem lidem z kmene. Měli tam své domy, rodiny i zvířata.
Pokračovat ve čtení →
Bouřka – to je přehlídka elektřiny. I když elektriku kolem sebe nevidíme, je všude. Neschovává se jenom v zástrčce nebo v kabelech, její malé náboje dřímají ve všech věcech. O těch malých nábojích, těch neviditelných bleskáčcích, je tato pohádka.
Pokračovat ve čtení →
V jednom údolí obklopeném horami byla indiánská vesnice. Nebyla ani velká, ani malá, ale tak akorát, aby se tam všem obyvatelům žilo dobře. Z jedné hory tryskal pramen, který se měnil v řeku. Ta se táhla dolů do údolí, kde tvořila jezero.
Pokračovat ve čtení →
Bylo slunečné sobotní odpoledne a fotbalové hřiště bylo plné hluku a dětského smíchu. Dnes měl chlapeček jménem Kristián další fotbalový zápas. Byl opravdu dobrý fotbalista a tvrdě trénoval – jak na trénincích, tak i doma s tatínkem na zahradě. Kiko, jak mu všichni říkali, byl ale nervózní.
Pokračovat ve čtení →
Kdysi v malé, ale zato překrásné zemi žil král se svou královnou. Královna měla potíže otěhotnět, ale nakonec se jim přece jen – snad štěstím či zázrakem – podařilo počít dítě. Jedné zimní noci, za úplňku, přivedla královna na svět dcerušku. Pojmenovali ji Jasmínka.
Pokračovat ve čtení →
Sluníčka bylo čím dál víc a vylákalo ven i starého pana vědce, který seděl před svým domem na oblíbené lavičce a vyhříval se. Vedle něj seděl malý Jiřík, který panu vědci vyprávěl, jak se mu v noci zdál sen o čokoládě.
Pokračovat ve čtení →