Už máte dost princezen a velkých bohatýrů? V těchto pohádkách jsou hlavními postavami děti. Možná se právě v pohádce o dětech vaše dítko pozná nebo si odnese ponaučení. A pokud vám chybí pohádka o vašem dítěti, zkuste nám napsat. Pohádky o dítěti na přání umíme vyprávět také.
Byl jednou jeden malý zajda jménem Majda. Měl šedý kožíšek a vždycky si rád poskakoval po louce nebo v nedalekém parku se svými kamarády zajíčky. Vždycky se ale snažil vyhýbat lidem – těch se malý zajíček velmi bál.
Pokračování pohádky pro členy Pohádkozemě
39 Kč/měsíc nebo 390 Kč/rok
Byl jednou jeden chlapeček, který ze všeho nejradši kreslil. Jmenoval se Tomášek a v celém pokojíčku měl samé papíry, fixy, pastelky, vodovky, voskovky, fixy na kamínky a spoustu dalších barviček, jaké si jen dovedete představit.
Pokračovat ve čtení →
Nad malým jihočeským městečkem žil jeden mráček. Byl maličký, zvesela si plul po obloze a pozoroval krásy světa. Miloval sledovat řeky, které se krajinou kroutily jako had. Velké lesy, které z výšky vypadaly jako mech.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna holčička, která se jmenovala Markétka. Byla to hodná a vzorná holčička, která měla jednu nepěknou vlastnost. Nechtěla smrkat do kapesníku. Místo toho si utírala nos do rukávů. Když už měla rukávy mokré, utírala si nos do nohavic, do sukničky, do trička, prostě tam, kde zrovna bylo suché místo.
Pokračovat ve čtení →
Lenička byla krásná okatá holčička, která bydlela v domě se svojí maminkou, tatínkem, starším bráchou a obrovským huňatým psem. Lenička měla svůj pokojíček se spoustou hraček. Často přebíhala od jedné hračky ke druhé, žádná ji dlouho nebavila.
Pokračovat ve čtení →
Natálka s Emou se už dlouho těšily, až pojedou s rodiči na prázdniny. Každý rok vyrážely na malou horskou chatu, kde to měly tak rády. Jen co na chatu dorazily, rodiče šli vybalovat. Ale holky už měly v plánu vyrazit do lesa, který začínal hned za plotem zahrady.
Pokračovat ve čtení →
Byl deštivý den a venku řádila strašná bouřka. Malý Péťa se bouřky moc bál, ale maminka mu vždycky říkala, že když se nebude bát, po bouřce vyjde sluníčko a s ním i nádherná barevná duha.
Pokračovat ve čtení →
V jednom pokojíčku si hrály dvě děti – Anička a Petříček. Oba měli spoustu hraček. Anička si nejraději hrála s panenkami, kostkami a vláčky. Petříček zase moc rád stavěl z Lega, jezdil s autíčky a tulil se s plyšáky.
Pokračovat ve čtení →
Péťa chodil do druhé třídy a na celém školním roce měl nejradši prázdniny. Kdo by neměl! Teď se blížily ty zimní, vánoční, a děti už odpočítávaly dny, kdy se rozloučí se školou. Čekání na Vánoce jim zpříjemňoval adventní kalendář, kde si každý den našly maličký dárek.
Pokračovat ve čtení →
Adámek byl malý chlapeček, který ze všeho nejvíc nesnášel zeleninu. Nejraději by jedl jen sladkosti nebo jídla, ve kterých žádná zelenina není. Sladkosti jsou sice výborné dobroty, ale my přece potřebujeme i vitamíny z ovoce a zeleniny, abychom byli zdraví a pěkně rostli.
Pokračovat ve čtení →
Nikolka chodila ve škole do páté třídy. Školu měla ráda. Měla tam kamarády, hodné učitele a plno kroužků. Ale ze všeho nejradši měla víkendy. Kdo by neměl! Mít na dva dny volno od povinností, úkolů a písemek, to je přece paráda.
Pokračovat ve čtení →
Na kopcích už odedávna stojí hrady. Na těch samých kopcích, kde se ráno drží mlha a večer k nim zavane vůně lesa. Každý hrad je trochu jiný, ale jedno mají společné, jsou tak trochu zapomenuté. Ať už jde o Starý hrad s popadanou hradbou, Kamenný hrad s těžkou branou, která se už dávno neotevřela, nebo o Malý hrad, který má jen jednu věž, ale zato výhled až dolů k řece.
Pokračovat ve čtení →
Začalo jaro, sluníčko vysoušelo kaluže a už docela hezky hřálo. Po zahradách se už proháněli ptáčci a pomalu vylétaly včelky.
Pokračovat ve čtení →
Jednou – někdy, někde – žil byl chlapeček, který se jmenoval Frantík. Ten chlapeček měl jednu špatnou vlastnost. Každého, koho mohl a na koho dosáhl, pokaždé štípnul. Kdyby to bylo jen tak z žertu, asi by se tomu všichni jenom zasmáli. Ale Frantík štípal tak silně, že to každého bolelo. Marně mu rodiče domlouvali, že to nemá dělat. Na Frantíka nic nezabíralo.
Pokračovat ve čtení →
V jednom domě žili tři chlapci. Nejstarší Adam chodil už do třetí třídy a chlubil se tím, jak umí dobře počítat. Ve volném čase se zajímal o auta, kreslil si je a vystřihoval a slepoval z papíru.
Pokračovat ve čtení →