Pohádky o dracích ke čtení na dobrou noc.
Pohádky o dracích, Anička I.
Za desatero horami a devatero údolími je země plná řek, potůčků a jezer. Voda tady teče ze skal, tvoří vodopády, proudí mezi lesy a velkými kameny a někde jen tak stojí a vyústí v krásná klidná jezera. V těchto vodách žijí nádherní a zvláštní tvorové. Vodní draci. Někteří jsou menší a rádi si brouzdají v potůčkách, jiní zase velcí a mají své příbytky v jezerech.
Pokračovat ve čtení →
V daleké zemi v hlubokém lese stála dřevěná chaloupka. A právě v ní se odehrál příběh, který ti budu vyprávět.
Pokračovat ve čtení →
Daleko odsud existuje pohádková říše. Je celá bílá, pokrytá sněhem. Všude, kam oko dohlédne, třpytí se sněhově bílá peřina. V téhle krajině žijí zimní draci. Jsou obrovští. Létají tiše a pozorují všechno kolem. Pomáhají lidem a pohádkovým bytostem, které tam žijí, aby jim bylo teplo. Jejich nejčastějším úkolem je rozdělat oheň. V pohádkové zimní říši je oheň jediné, co může zahřát, proto je moc důležité, aby s tím draci pomáhali. Stačí, aby foukli trochu svého ohnivého dechu na kousek dřeva, a oheň zaplápolá.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden pohádkový drak. Ten drak neměl žádné kamarády ani rodinu, a kam přišel, tam se ho všichni jen báli. Vždy, když přiletěl k nějaké vesnici, všichni od něj s hrůzou a křikem prchali. A tak, i když si chtěl najít přátele, nezbylo mu nikdy nic jiného, než jít zase o vesnici dál.
Pokračovat ve čtení →
Když přijde podzim, často venku fouká. Vítr se snaží pomoct stromkům, aby z nich spadlo co nejvíce listí. A tak fouká a fouká do všech stran. Takový vítr je nejlepší na pouštění draků. Proto se i v jednom malém městečku děti domluvily, že si uspořádají drakiádu. Všechny děti měly přijít po škole na velkou louku, kde budou pouštět své draky. To ale ještě nevěděly, kdo za nimi na louku přijde.
Pokračovat ve čtení →Kdysi dávno v jednom předalekém království žila princezna jménem Sofie. Byla zamilovaná do rytíře Adama a on zase do ní. Mělo to však jeden háček – Sofiin otec, král, tvrdil, že princezna by si měla vzít někoho urozeného, nejlépe prince. Ne nějakého rytíře.
Pokračovat ve čtení →
V jedné daleké cizí zemi úplně na samotě stálo malé stavení. Byl to starší domeček. Měl červenou ztrouchnivělou střechu, velká stará okna, která vrzala, a byl úplně celý dřevěný. Bydleli v něm babička, dědeček a jejich vnouček.
Pokračovat ve čtení →
Příběh, který ti budu vyprávět, se stal už hodně dávno. Tehdy ještě na zemi žilo několik draků. Nebylo jich mnoho, ale pár se tady schovávalo. Žili si pokojně na zemi a snažili se, aby je nikdo neviděl. Lidé většinou ani nevěděli, že existují. Neukazovali se před lidmi. Jen občas je někdo nečekaně na okamžik zahlédl. Někteří žili v lese. Jiní v mořích nebo v jezerech. Jeden z draků se zdržoval u vysokých skal. V zákoutí jedné velké jeskyně měl svůj domov.
Pokračovat ve čtení →Za sedmero řekami kdysi žil jeden udatný princ. Chránil své město před zlými loupežníky a dohlížel na chudé lidi, aby se měli vždycky dobře. Když tu jednoho dne se dozvěděl, že v horách nedaleko města sídlí drak. Lidé se ho báli, mohl jim přece sníst všechna zvířata! Proto princ na nic nečekal a na svém chrabrém oři se vydal k horám, kde drak měl žít.
Pokračovat ve čtení →
Každé mrně odmalička ví, že k podzimu patří draci. Ne ti, co chrlí oheň nebo mají moc hlav, myslím ty papírové. Minulý rok jsem se byla podívat s maminkou a tatínkem na drakiádě. To je soutěž v pouštění draků. Ale to jsem teprve začínala běhat, sama jsem draka ještě nepouštěla. Letos už jsem si to ovšem chtěla vyzkoušet taky.
Pokračovat ve čtení →Ve velikém království za horami a lesy byli obyvatelé i král velmi sklíčení. Začal tam řádit strašlivý drak, kterému padlo za oběť nejen mnoho obyvatel té země, ale i tucty chrabrých rytířů, kteří se ho pokusili zabít. Byla to hrozná tříhlavá plamenná obluda, velmi mrštná, která byla den ode dne hladovější. Každý den jí padl někdo za oběť.
Pokračovat ve čtení →