Banner Dobrý anděl - Staňte se Dobrým andělem

O princezně Kristýně v pohádkovém světě

O princezně Kristýně v pohádkovém světě

Pamatujete na princeznu Kristýnu, která k nám zabloudila v podobě žáby z pohádkového světa? Dlouho nám trvalo, než jsme přišli na to, jak vysvobozenou princeznu dopravit zpátky k ní domů. Nakonec nás navedlo její vyprávění o tom, jak a proč ji čarodějnice zaklela. Něco Kristýna prozradila sama, zbytek už jsme si s maminkou domyslely. Pojďte si teď také poslechnout, jak to tedy s princeznou Kristýnou bylo od začátku.

Pokračovat ve čtení →

Jak se z žabáka Kuby stala princezna Kristýna

o zabakovi

Znáte ty pohádky o princích a princeznách zakletých v žábu? My děti víme, že i v našem nepohádkovém světě se občas nějaká taková žába najde. Ale copak nám rodiče dovolí to vyzkoušet a nějakou žábu políbit? Když s maminkou nebo tatínkem venku na žabku narazíte, tak se rozplývají: „Jé, žabka, honem, pojď se podívat.“ A když ji chcete chytit, tak hned: „Fuj, nesahej na ni.“ Prý jsou blé a některé ještě k tomu jedovaté. Vypadá to, že žáby v našem světě jsou prostě odsouzeny být žábami navěky. Jiné je to však ve světě hraček. I v něm totiž můžete na zakleté zvířátko narazit, jen ne tak často.

Pokračovat ve čtení →

Jak jsem tančila dešťový tanec a způsobila pohromu

Jak jsem tančila dešťový tanec a způsobila pohromu

Máte rádi tancování? Já moc. Mezi hračkami mám hrací domeček a na hudbu, kterou hraje, tančím svůj oblíbený dešťový tanec. Teď už vím, že takový tanec je lepší tancovat venku, ne doma ve svém pokojíčku. Můžete jím totiž přivolat opravdický déšť a způsobit katastrofu. A přesně to se mi nedávno přihodilo.

Pokračovat ve čtení →

Jak jsme s měsíčkem opravili Velký vůz

Jak jsme s měsíčkem opravili Velký vůz

Ve svém pokojíčku mám na zdi obrázkové hodiny. Je na nich měsíček na barevné duze. Měsíc má zavřené oči a usmívá se. Na hlavě má duhovou čepičku se žlutou bambulkou. Jednou dopoledne, když jsem si v pokojíčku hrála, zatímco maminka vařila v kuchyni oběd, uslyšela jsem směrem od hodin volání: „Májo!“

Pokračovat ve čtení →

Jak jsme doma pořádali dostihy

Jak jsme doma pořádali dostihy

Ke svým druhým narozeninám jsem od maminky a tatínka dostala skákacího koníka. Děda mu říká Šemík, ale já jsem ho pojmenovala Olin. Nejdřív jsem se ho bála a moc jsem na něm jezdit nechtěla. Jakmile jsem malinko povyrostla, přestal mi připadat tak veliký a hrůzostrašný, takže jsem s ním začala kamarádit.

Pokračovat ve čtení →

O drakovi, který ztratil ocas

O drakovi, který ztratil ocas

Každé mrně odmalička ví, že k podzimu patří draci. Ne ti, co chrlí oheň nebo mají moc hlav, myslím ty papírové. Minulý rok jsem se byla podívat s maminkou a tatínkem na drakiádě. To je soutěž v pouštění draků. Ale to jsem teprve začínala běhat, sama jsem draka ještě nepouštěla. Letos už jsem si to ovšem chtěla vyzkoušet taky.

Pokračovat ve čtení →

O hladovém pavoučku Edovi

O hladovém pavoučku Edovi

Jednou se mi zdál škaredý sen o tom, jak jsem se chytla do pavučiny a nemohla jsem se z ní dostat ven. Od té doby se jich bojím. V přírodě mi tak moc nevadí, tam se jim vyhnu. Horší je to na dětském hřišti. Pokaždé nějakou objevím na skluzavce, houpačce nebo v dřevěném domečku. Co kdybych se do nich chytla jako v tom snu? Brr.

Pokračovat ve čtení →

O Toníkovi, Hajánkovi a kočičkách z peřiny

O Toníkovi, Hajánkovi a kočičkách z peřiny

Jmenuju se Maruška, Mája a někdy jsem taky princezna Marie. Už dávno nejsem mimino, ale nejsem ani velká holka. Maminka říká, že jsem vrně – to je velké mrně. Teprve poznávám svět a u toho zažívám různé příhody. Víte co? Budu vám je vyprávět. Začnu příběhem o mých dvou nerozlučných kamarádech plyšácích, králíčku Toníkovi a muchláčku Hajánkovi.

Pokračovat ve čtení →