Pohádky na 3 až 7 minut čtení. Užijte si pohádkové čtení s dětmi.
Daleko odsud v zemi zvané Aljaška žije psí smečka. Není to obyčejná smečka. Jsou to psi, kteří mají mezi sebou silné pouto, spolupracují spolu a mnohdy si už i zachránili život. Tito psi mají výjimečnou práci. Každý z nich má na sobě zvláštní vázání. Nejsou to obyčejná vodítka, je to postroj, který spojuje všechny psy ve smečce. Společně táhnou za sebou sáně, na kterých stojí jejich pán s nákladem.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna malá holčička, která žila se svou matkou velmi blízko lesa. Děvčátko se jmenovalo Červená Karkulka kvůli červené čepičce, kterou jí darovala babička. Čepička se jí moc líbil a všude jí nosila.
Pokračovat ve čtení →
Žil jednou jeden tesař a jeho žena, kteří toužili po dítěti. Každý den se za dítě modlili, ale nikdy se ho nedočkali. Za jejich domem byla krásná zahrada s nádhernými květinami a rostlinami. Nikdo se do zahrady neodvážil vstoupit, protože patřila čarodějnici, Gertrudě.
Pokračovat ve čtení →
Příběh, o kterém ti budu vyprávět, se stal v noci. Na nebi se objevil paprsek měsíce, hvězdy se třpytily jako kapky rosy na černém plátně a zem se naopak přikryla jasně bílou pokrývkou sněhu. Všechny děti už hezky spaly ve svých postýlkách. Jen jeden klouček koukal z okna. Hnědé vlásky měl rozcuchané, pyžámko na sobě pomačkané, a i když už bylo dost pozdě, oči měl dokořán. Hleděl upřeně na nebe a čekal.
Pokračovat ve čtení →
Stalo se to kdysi dávno, když na světě žili rytíři, knížata a kupci, v polském městě zvaném Toruň. Město Toruň bylo proslulé obchodem, průmyslem a vynikajícím pečivem. Právě v Toruni se vyráběl ten nejchutnější perník, jaký si lze představit.
Pokračovat ve čtení →
Daleko za horami a lesy je stříbrné jezero. Uprostřed tohoto jezera stojí skála ze samého zlata a na té skále se k nebi vypíná růžový zámek. V něm bydlí víla Vesna. Je tak krásná, že i sluníčko denně přichází poklonit se jí. Říká se o ní, že její úsměv má kouzelnou moc. Smutného rozesměje, nemocného uzdraví – velká je její moc!
Pokračovat ve čtení →
Ve vesnici téměř na konci světa žila malá kravička Matylda se svými rodiči. Matylda byla velmi šťastná, protože trávila veškerý čas na pastvině, kde si mohla hrát se svými kamarády.
Pokračovat ve čtení →
Existují ptáci, kteří mají rádi zimu. Přilétávají vždy, když nasněží. Vůbec je sníh nestudí. Už jsi je určitě viděl. Jsou to vrány. Jednou v zimě přiletěly i do naší vesnice.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna chaloupka a v té žila milá, ale chudá rodina. Máma, táta a jejich tři děti – sestřička a dva bráškové. Bylo krátce před Vánoci a rodina neměla žádný peníz ani na vánoční večeři.
Pokračovat ve čtení →
Za devatero horami a devatero řekami bylo jedno zimní království. Král a královna, kteří tam žili, byli moudří a spravedliví. Měli syna, velmi moudrého prince. Ten už byl dospělý, a tak bylo třeba, aby se oženil. Jenže princi se do toho moc nechtělo. Neznal žádnou princeznu, která by se mu líbila.
Pokračovat ve čtení →
V daleké zemi v hlubokém lese stála dřevěná chaloupka. A právě v ní se odehrál příběh, který ti budu vyprávět.
Pokračovat ve čtení →
Za sedmero horami, za sedmero lesy, za sedmero loukami byli Tři králové: Kašpar, Melichar a Baltazar. Tři králové se vydali na dlouhou cestu, aby obdarovali právě narozené Dítě. Putovali lesy, poli a pouštěmi a každou chvíli pohlédli na oblohu, kde byla jasně vidět betlémská hvězda. Její záře byla úžasná a ukazovala králům směr, kterým se měli vydat.
Pokračovat ve čtení →
A bylo po prázdninách. Volno v zimě uteklo jak voda a děti už zase musely do školy. Pořád se ale ještě těšily na odpolední dovádění ve sněhu. V lavicích nemohly usedět, jak moc se těšily na kopec. To ale ještě netušily, co je čeká.
Pokračovat ve čtení →
Stefan byl chlupatý opičák, který žil na svém stromě uprostřed džungle. Stefan nesnášel uklízení a užíval si, že měl celý strom jen pro sebe a mohl na něm mít nepořádek, jaký se mu zlíbil. Kdykoliv snědl banán, odhodil slupku prostě na větev, na které se zrovna nacházel. Totéž dělal se všemi zbytky jídla. Po celém stromě se mu proto povalovaly nejen slupky, ale také ohryzky, pecky a stopky od všelijakého ovoce.
Pokračovat ve čtení →
Byly jednou jedny koleje, po kterých jezdily vláčky. Uprostřed těch kolejí stála výhybka, která posílala vláčky buď do depa, nebo po kolejích dál, přes most a tunel až do města. Jenže stará výhybka zrezla a rozbila se, tak museli opraváři výhybku vyměnit za novou. Ta nová výhybka byla ale zlomyslná. Dělalo jí radost vláčkům jízdu po kolejích kazit.
Pokračovat ve čtení →