Kdysi dávno v kouzelné zemi, kde se slunce smálo celý rok a květiny tancovaly s větrem, žila veselá mašinka jménem Bobina. Bobina byla sice malá, ale její srdce bylo obrovské, plné odvahy a touhy prozkoumat svět a zažít nová dobrodružství.
Pokračovat ve čtení →
Protože si už Andělka celý příběh tolik nepamatovala, vzala skřítka s sebou k babičce. Babička si po večeři sedla k postýlce, kde ležela v pyžamku Andělka a vedle ní špinavý vánoční skřítek.
Pokračovat ve čtení →
Adventní pohádka 5. z 24
„Mikuláš chodí s andělem a čertem. Hodným dětem nosí dobroty a ty zlobivé si odnese čert v pytli do pekla,“ vysvětlovala Andělka skřítkovi, co se dnes večer bude dít.
Pokračovat ve čtení →
Všechny děti čekají na 5. prosince. V noci z pátého na šestého totiž chodí Mikuláš a nechává všem hodným dětem v botách sladkosti a ovoce. Sourozenci Zuzka a Daniel také netrpělivě čekali na ráno, aby v kozačce našli ráno sladké dobroty.
Pokračovat ve čtení →
Adventní pohádka 4. z 24
„Na Vánoce se dodržují tradice a zvyky. No a taky existuje spousta pověr,“ vysvětlovala Andělka skřítkovi a obouvala si u toho sněhule. „Třeba dnes má svátek Barbora. To se stříhají větvičky stromů, třeba třešňové, do vázy.“
Pokračovat ve čtení →
Vítej, svatý Mikuláši,
v našem okýnku!
Stůj mi stále ku pomoci,
opatruj mně ve dne v noci
moji dušinku.
Tomáš a Radek byli bráškové. Dva neposední kluci, kteří neustále něco vymýšleli. Oba dva měli světlé rozcuchané vlasy. Stály jim na všechny strany. Kukadla zelená jako dva hrášky. Moc se vždycky těšili na prázdniny, protože jezdili ke svému dědečkovi na chalupu do hor. Jejich děda byl moc chytrý a pokaždé pro své milované kluky něco vymyslel. Když ale byli Tomáš a Radek u dědy naposledy, stalo se něco zvláštního. Odehrálo se to o podzimních prázdninách.
Pokračovat ve čtení →
Adventní pohádka 3. z 24
S čokoládovým adventním kalendářem to skřítek moc neuměl. A tak mu Andělka ukázala adventní věnec. Ten snad nesní.
Pokračovat ve čtení →
Adventní pohádka 2. z 24
Skřítek seděl na krabici a sledoval, jak Andělka vylouskla čokoládu z adventního kalendáře.
„Jé, na co to je?“ ptal se hned.
„To je adventní kalendář. Na každém okýnku je číslo dne a pod ním je schovaná čokoláda. To aby ti to čekání na Ježíška rychleji uteklo.“
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna holčička jménem Rozárka. Kudrnatá Rozárka žila se svými rodiči a bratříčkem na hrbolatém kopci v domečku u lesa. V jeden chladný prosincový den se Rozárka vydala sáňkovat. Šla sáňkovat dolů z jejich kopce spolu s jejím bratříčkem Samíkem. Honili se ve sněhu, koulovali se, dokonce i závodili, kdo dojede první dolů na sáňkách. Sourozenci si spolu hráli celý den. Ovšem Samík byl vždycky první a lepší.
Pokračovat ve čtení →