V černém lese daleko mezi skalami žil loupežník. Měl dlouhé spletené vousy, na hlavě roztrhaný klobouk a pod ním mu trčely huňaté černé vlasy. Bydlel u těch nejvyšších skal v ukryté jeskyni. Nebyl zlý, jen nic jiného než loupení neznal. Jeho tatínek ho učil loupit, jeho dědeček ho učil loupit a on ani netušil, že by se mohl živit něčím docela jiným. Lidem neubližoval, jen trošku ubral peněz těm, kteří jich měli hodně. Lidé z širokého okolí se černého lesa báli a vyhýbali se mu obloukem. Nikdo netoužil po tom, aby se s loupežníkem střetl. Až na jediného človíčka, Jendu.
Pokračovat ve čtení →Nešikovná princezna Amélie
Za hustým lesem a barevnými loukami tyčil se zámek. A v tom zámku žila krásná princezna jménem Amélie. Hnědovlasá princeznička byla velmi zvědavá. Zajímalo ji všechno, ovšem v ničem se jí moc nedařilo. I ona chtěla být nápomocná a šikovná jako pravá princezna či talentovaná jako její bratr. Jenže naší princezničce nešel ani zpěv, ba dokonce ani tanec nebyl pro ni ten pravý. Proto se rozhodla, že najde to, v čem je dobrá.
Pokračovat ve čtení →Hrošík a jeho ošetřovatel
S nástupem jara se v přírodě dějí velké věci. Probouzejí se květiny, stromy se začnou zelenat a taky mezi zvířátky se rodí mláďata. Jedno takové zvířecí miminko se narodilo i v naší zoo. Na svět přišel malý hrošík. Byla to velká událost a všechna zvířata v zoologické zahradě měla ohromnou radost. I ošetřovatelé se z toho těšili.
Pokračovat ve čtení →Statečný pejsek Elvin
V jedné staré boudě u hustého, tmavého lesa žil malý pejsek jménem Elvin. Vedle Elvinovy boudy stála stará, oprýskaná chaloupka, v níž žil pejskův pán, zlý čaroděj jménem Ambrosius. Elvin však byl velmi smutný pejsek, protože nikdy nezažil, jaké to je mít skutečného přítele. Čaroděj svého psa neměl vůbec rád. Často ho posílal do tmavého lesa pro všelijaké bylinky či bobule, které potřeboval do svých kouzelných, ovšem velmi nebezpečných, lektvarů.
Pokračovat ve čtení →O traktoru, který kouřil a smrděl
Byl jednou jeden traktor, zelený se žlutými koly, a ten strašně moc kouřil z komínku a smrděl. Pokaždé když projížděl městem, lidé kolem kašlali a volali: „Echm, echm, ten traktor ale smrdí!“
Pokračovat ve čtení →Jak tatínek rozveselil Toníka
Chvíli to trvá, než se přehoupne jaro ze zimy. Sluníčko bývá ještě kostrbaté a nehřeje tolik, aby všechny zahřálo. Travička se nezelená, přikrývá se ještě zbytky sněhu. Někde dokonce i mrazíky. Hodně dětí touží s prvními slunečními paprsky běhat venku jen v mikině a teplákách. Bundy a čepice nechávají doma, protože doufají a věří, že je těch pár paprsků zahřeje. Není tomu ale tak.
Pokračovat ve čtení →Rybka, želva a žralok
Milé děti, určitě si vzpomínáte na naše kamarádky, rybičku Rory a zelenou želvu Kory, které se snažily přes velký oceán dostat k čistému moři plnému hravých delfínů. V dnešní pohádce se dozvíme, jak jejich cesta pokračovala.
Pokračovat ve čtení →Lenivý lev
V daleké divočině žila rodina lvů. Maminka lvice, táta lev a dvě lvíčata. Byli to kluci. Každý byl úplně jiný, i když se oba narodili v tentýž den. Jedno lvíče bylo hravé, divoké a snažilo se vše naučit. Pořád se drželo své mámy a pozorovalo ji, jak loví, jak je hlídá a jak je odvážná. To druhé lvíče bylo neskutečně lenivé. Jen spalo, válelo se a čekalo, až mu máma lvice donese něco k jídlu.
Pokračovat ve čtení →Rybka na její cestě za delfíny
Byla jednou jedna rybička, která žila se svou rodinou pod korálovým útesem. Malá zlatá rybička se jmenovala Rory. Jednoho dne se Rory rozhodla, že se vydá na dlouhou cestu, chtěla totiž objevit průzračně čisté moře plné delfínů.
Pokračovat ve čtení →Jak králíček Petr přišel k novému kabátku
Králíček Petr žil se svou maminkou a sestřičkami v noře vyhloubené pod vysokou jedlí. Každý den si malí králíčci chodili hrát na louku a do lesa. Maminka je vždy napomínala, že se musí vyhnout zahradě pana Gregora. Hlavně Petr, který tam minule ztratil svůj modrý kabátek a obě botičky. Nyní musel nosit starý hnědý obnošený kabát, který se mu vůbec nelíbil. Škrtil a kousal, ale co naplat, když ten svůj ztratil.
Pokračovat ve čtení →Skřítek Dřímal a hvězdičky
Když přijde noc, na nebi se ukáže srpek měsíce a kolem něj začnou poblikávat hvězdičky. Některé svítí více, jiné méně. Všechny ale krásně zdobí černou oblohu. Když se pořádně zadíváš na měsíc, můžeš zahlédnout, jak na něm někdo sedí. Je to skřítek Dřímal. Vysedává si na měsíci a nožkama si houpe ve vzduchu. Jeho nebesky stříbrný kabátek se na černé obloze krásně leskne a třpytivé vlásky vlají po větru.
Pokračovat ve čtení →Jak liška Bystrouška potrestala jezevce Bublu
Nedaleko od Brna je vesnička, která je velice známá a velice slavná. A slavná je proto, že v lesích, které rostou na kopečku nad vesničkou, se kdysi narodila velice chytrá kmotra liška, které všichni lidé pro její chytrost a mazanost říkali Bystrouška.
Pokračovat ve čtení →Jak si Mia začala čistit zoubky
Určitě si pamatujete příběh o kudrnaté holčičce Mii, která si nechtěla čistit zoubky. Přesvědčila Miu kouzelná víla, která zavítala v jeden večer do jejího malého pokojíčku? To hned zjistíme! Po návštěvě víly, kterou sice Mia neviděla, protože se jí víla neukázala a už ani neozvala, si řekla, že se změní.
Pokračovat ve čtení →Alenka a víla z lesa
Alenka byla holčička stará asi jako ty. Měla světlé vlásky s nádhernými kudrlinkami, čokoládově hnědé oči a na tváři vždycky úsměv. Byla to milá a hodná holčička. Bydlela blízko lesa a trávila v něm spoustu času. Moc ráda pozorovala zvířata, nebo se jen tak procházela a poslouchala zpívající ptáčky. Zrovna dnes se v něm ovšem neprocházela úplně sama.
Pokračovat ve čtení →Pyšné letadélko Orlík
Orlík bylo malé vyhlídkové letadlo. Létalo si křížem krážem po obloze. Dělalo přemety, točilo se do všech stran a ukazovalo ty nejlepší kaskadérské kousky. Bylo celé žluté jako sluníčko a na jeho křídlech se pyšnil krásně namalovaný orel. Proto se mu říkalo Orlík.
Pokračovat ve čtení →