Sobecký obr

Krásná zahrada plná rozkvetlých květin a stromů, jejichž listy na podzim hrály všemi barvami. Avšak nejen to. Urodilo se na nich vždy také plno ovoce. Například hrušky, jablka, anebo i švestky. Zem pokrývala zářivě zelená a heboučká tráva, po níž každičký den pobíhaly děti a hrály si na babu nebo na schovávanou. Při jejich hrách jim ptáčci nad hlavou prozpěvovali líbezné melodie. Děti sem chodily vždy o prázdninách a někdy také po škole, když neměly moc domácích úkolů.

Pokračovat ve čtení →

O létajícím princi

Jednou, je tomu už dávno, chodili po světě dva tovaryši. Jeden z nich se učil na truhláře a ten druhý zase na soustružníka. Ještě než začali chodit po světě a hledat práci, museli složit mistrovskou zkoušku, jenž čekala každého. Nebyla to lehká zkouška. Každý z nich musel sám vyrobit něco, co svět ještě neviděl.

Pokračovat ve čtení →

Čarodějův učeň

Je tomu již několik let, co po světě chodil chlapec, který hledal někoho, kdo by ho vzal k sobě do služby. Jakmile narazil na prvního pána, ihned mu k jeho dotazu sdělil, že je velice učenlivý a umí velmi dobře číst a psát. „Nemohu tě přijmout k sobě do služby“, sdělil s politováním pán. Byl to totiž čaroděj. Chlapec tomu vůbec nerozuměl, protože netušil, že se právě setkal s čarodějem, jenž potřebuje uchovat svá zaklínadla v tajnosti.

Pokračovat ve čtení →

Pohádková záchrana

Od té doby, co Franta objevil kouzlo písmenek a čtení, nemohli jste ho vidět jinak než s knížkou. Četl si před vyučováním, o přestávkách, ale k nelibosti některých učitelů i v hodinách. Možná by měli být spíše rádi, že miluje čtení a že jeví takový zájem o sebevzdělávání. I když Franta byl dosud ve věku, kdy jej nejvíce lákaly pohádky a dobrodružné příběhy oblíbených hrdinů jako například Dračí strážcové.

Pokračovat ve čtení →

Ubrousku, prostři se!

Je to už dávno, co po světě chodil ovčák, jenž byl velice chudý. Kromě pejska Alíka nikoho jiného na světě neměl. Dlouho – předlouho si vystačili sami dva, avšak jednoho dne si ovčák řekl, že chce opět zavítat mezi lidi a najít si přátele. Na svoji pasáckou hůl si do uzlíčku zavázal zbytek chleba a Alíka nechal s ovečkami, aby na ně alespoň někdo dohlížel po dobu jeho nepřítomnosti.

Pokračovat ve čtení →

O Všeználkovi

Povím vám pohádku, kterou mi kdysi vyprávěl můj dědeček. Vlastně to možná ani pohádka není a je to skutečný příběh.

Za starých časů žil v sousední vesnici mlynář. Jmenoval se Neználek. Měl dva syny. Ten starší se jmenoval František a ten když vyrostl, otec ho vyučil mlynářskému řemeslu. František byl velice šikovný. Brzy zastal práci na mlýně jako jeho otec a stal se dobrým mlynářem.

Pokračovat ve čtení →

Lakomý švec

V jednom malebném údolí, jímž protékala řeka, se nacházela maličká vesnička nazývající se Dejvice. Každý si myslel, že je to vesnička, kde je každý z obyvatel štědrý a rád se dělí. Opak byl ale pravdou. Většina z místních byla lakomá a škudlila každou korunu. Ve vesnici neměli dokonce ani hodiny odbíjející pravé poledne, které dříve bývaly ozdobou vesničky.

Pokračovat ve čtení →
Nahoru