Začalo jaro, sluníčko vysoušelo kaluže a už docela hezky hřálo. Po zahradách se už proháněli ptáčci a pomalu vylétaly včelky.
Pokračovat ve čtení →Robůtek na pěstování jahůdek
O chlapečkovi, který všechny štípal
Jednou – někdy, někde – žil byl chlapeček, který se jmenoval Frantík. Ten chlapeček měl jednu špatnou vlastnost. Každého, koho mohl a na koho dosáhl, pokaždé štípnul. Kdyby to bylo jen tak z žertu, asi by se tomu všichni jenom zasmáli. Ale Frantík štípal tak silně, že to každého bolelo. Marně mu rodiče domlouvali, že to nemá dělat. Na Frantíka nic nezabíralo.
Pokračovat ve čtení →Tři bratři a kouzelná křída
V jednom domě žili tři chlapci. Nejstarší Adam chodil už do třetí třídy a chlubil se tím, jak umí dobře počítat. Ve volném čase se zajímal o auta, kreslil si je a vystřihoval a slepoval z papíru.
Pokračovat ve čtení →Loupežník Péťa
Byl jednou jeden les a v tom lese jeskyně. Tu obývala spokojená loupežnická rodina. Silný, statečný a široko daleko proslulý táta loupežník. Všechny bohaté a urozené dámy a pánové se báli k lesu jen přiblížit, aby ho náhodou nepotkali. O domácnost a hlavně o věčně hladového loupežníka se starala jeho žena Anička.
Pokračovat ve čtení →Hradní stezka odvahy
Zdenička, Milánek, Anička a Honzík byli nejen spolužáci, ale bydleli také v jedné ulici. Často si spolu hrávali, běhali a vymýšleli nejrůznější výpravy.
Pokračovat ve čtení →Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný
Hody, hody, doprovody,
dejte vejce malovaný,
nedáte-li malovaný,
dejte aspoň bílý,
slepička vám snese jiný.
Pomoc Klárce
Byl podzimní den, kdy už zubaté sluníčko nehřálo tak jako dřív, a dvojčata Péťa a Páťa se jako každý den chystala do školy. Moc se jim nechtělo, ale maminka jim připravila chutnou svačinu a doprovodila je až ke školní bráně. Dívky si sedly na svá místa ve třídě a čekaly na paní učitelku. Ta však dnes do třídy přinesla zajímavou zprávu.
Pokračovat ve čtení →Jak kapka rosy naučila kamenné obry zbavovat se hněvu
V jedné zemi žily různé kouzelné bytosti a mezi nimi byli nejhlasitější kamenní obři. Jejich tělo bylo z kamene a když šli, bylo to slyšet široko daleko. A možná proto, že z kamene měli i srdce, byli plní hněvu. Často se prali a bouchali vším, co bylo kolem.
Pokračovat ve čtení →O holčičce, která si kousala nehty
„Nech ty nehty!“ opakovala maminka už více než po sté. Ale malá Magdalenka si stále křoupala a okusovala své prsty.
Pokračovat ve čtení →O Květušce a její zahrádce
Byla jednou jedna maličká chaloupka, ve které bydleli dědeček s babičkou. Žili tam velmi šťastně a spokojeně. Měli před chaloupkou překrásnou zahrádku, na které oba pracovali. Rostlo v ní plno ovocných stromů a pestrého kvítí.
Pokračovat ve čtení →O mořské panně Arianě
V hlubokých vodách byla mořská vesnička, která byla bohatě osídlená různými mořskými tvory. Žila tam spousta barevných rybiček, chobotnic, korálů, sasanek a spousta dalších mořských tvorů. Této vesničce vládl mořský král Rudolf, který měl tři dcery, mořské panny. Dvě z nich byly provdané a žily se svými rodinami ve vedlejších mořských vesnicích.
Pokračovat ve čtení →Králíčci a lesklý poklad
Na louce to vonělo právě rozkvetlým lučním kvítím a tráva se jemně vlnila ve větru. Kromě květin tu žila i veselá králičí rodinka. Maminka s tátou a jejich tři malí kluci – Flíček s černou skvrnou na zádech, Fousek s dlouhými vousky a Rychlík, který ze všeho nejraději rychle běhal.
Pokračovat ve čtení →Pozorování hvězd
Lukášek miloval vesmír a všechno, co s ním souviselo. Jeho dětský pokoj byl plný hraček ve tvaru planet, na posteli měl dokonce povlečení s planetami a na zdi visely plakáty raket a slavných astronautů. Každou noc mu nad postelí svítily žluté třpytivé hvězdičky, které mu pomáhaly usnout.
Pokračovat ve čtení →Mraveneček Sam, který chtěl bydlet sám
V jednom lese bylo obří mraveniště, které se tyčilo do výšky jednoho a půl metru. Na první pohled vypadalo klidně. Skoro tak, jako by v něm vůbec nikdo nebydlel. Ale kdybyste se, děti, podívaly dovnitř, viděly byste každodenní šrumec pracovitých mravenců. Ne nadarmo se o místech, kde je velký shon, hluk a pilná činnost, říká, že je to jako v mraveništi. Tak to šlo v mraveništi den za dnem, každý měl svůj úkol.
Pokračovat ve čtení →Dobrodružství Nikolky a Páji
V jednom domečku žili holčička Nikolka a chlapeček Pája. Byly to moc milé a veselé děti. Ze všeho nejradši se usmívaly, tancovaly, poskakovaly a zpívaly veselé písničky. Každý, kdo je viděl, se musel usmívat také.
Pokračovat ve čtení →