Pohádky pro děti, malé i velké ke čtení. Vychutnejte si online pohádky různých autorů. Neváhejte psát komentáře, posílat obrázky, sdílet po internetu.
V celém městě šli už všichni dávno spát. Byla hluboká noc. Žádná světla v oknech nesvítila. Na nebi se jen třpytily hvězdy a houpal se měsíc. Ale přece jen byl někdo vzhůru! Na vrchním patře jednoho domu v dětském pokojíčku. Kdepak děti, ty už dávno spaly. Ten někdo stál u okna pokojíčku a bděl. Plyšový medvídek.
Pokračovat ve čtení →
Honzík a Samík byli sourozenci. Byli to velmi zvědaví a hraví kluci. No i když někdy se jako sourozenci nechovali. Bratři se často pošťuchovali a posmívali se navzájem jeden druhému. Samík měl jednoho kámoše a byl více uzavřený, rád si zůstával doma, kde si sám hrál s legem či s autíčky. Honzík byl ten odvážnější. Rád se po venku honil s kamarády, kde spolu vymýšleli různé skopičiny.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna krásná louka. Kvítky zdobily louku jako ten nejkrásnější duhový koberec. Kvítky byly právě ve své největší slávě. Veselí ptáčci si poletovali kolem a zpívali ty nejkrásnější písně.
Pokračovat ve čtení →
Chvíli to trvá, než se přehoupne jaro ze zimy. Sluníčko bývá ještě kostrbaté a nehřeje tolik, aby všechny zahřálo. Travička se nezelená, přikrývá se ještě zbytky sněhu. Někde dokonce i mrazíky. Hodně dětí touží s prvními slunečními paprsky běhat venku jen v mikině a teplákách. Bundy a čepice nechávají doma, protože doufají a věří, že je těch pár paprsků zahřeje. Není tomu ale tak.
Pokračovat ve čtení →
Uprostřed velkého a rušného města bylo menší parkoviště. Na něm vždycky parkovala dvě auta. Jedno bylo hasičské a druhé policejní. Obě auta byla vždy nachystaná a připravená vyrazit a ve městě někomu pomoct. Lidé je volali často kvůli různým věcem. Jednou někde hořelo, jindy se stala dopravní nehoda. Všichni lidé ve městě byli rádi, že tato auta mají. Časem ale auta zpychla, začala se chlubit a mezi sebou dohadovat.
Pokračovat ve čtení →
Za sedmero vysokými horami a sedmero širokými řekami se rozkládala země, kde byla radost žít. Lesy šuměly, louky se zelenaly a potůčky zurčely. Zemi vládl starý král, který měl tři dcery. Věděl, že nebude mít dost sil na vládnutí napořád, a tak se rozhodl si zavčasu vybrat ze svých tří dcerušek nástupkyni. A která by měla být ta, jež usedne po něm na královském trůně? Usmyslel si, že předá žezlo té z dcer, která ho má nejraději.
Pokračovat ve čtení →
Byla na jedné krásné louce farma. A na této velké farmě žili spolu s farmářem i jeho zvířátka. Mohli jsme tam natrefit na malé koníky, růžová veselá selátka, kokodající slepičky či šedé skákající zajíčky.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden chlapeček a ten se jmenoval Otík. Byl by to normální kluk jako všichni ostatní, až na tu podivnou a nepříjemnou vlastnost. Otík totiž neustále ječel a křičel. Ale ne tak jako ostatní děti. Jeho jekot byl tak silný, že kdo ho uslyšel, tomu se zkroutily uši do kornoutu.
Pokračovat ve čtení →
V daleké zemi, kde je celý rok sníh, v těch nejvyšších horách se odehrál příběh, který ti chci vyprávět. Stalo se to již dávno. Existuje hora, která je nejvyšší na světě. Lidi tam nechodí. Jsou tam hromady sněhu a někdy se tam strhne lavina. To znamená, že masa sněhu se uvolní a najednou se celá sesune shora dolů. I když na té hoře nikdy nežili lidé, přece jen nějaký život tam byl. Bydlel tam sněžný muž.
Pokračovat ve čtení →
Neuvěříte, co se stalo! Dnes ráno se vzbudila malá Sofie kvůli silnému dešti bubnujícímu na její parapet. Jakmile otevřela svá malá očička, zjistila, že se nějak necítí dobře. Jejda, něco na ni asi leze. Snad to není z toho kopce sladkostí a studeného džusu, které včera na oslavě svého kamaráda Kubíka vypila a spapala.
Pokračovat ve čtení →
Zimní dny uplynuly jako voda a poslední sníh sluníčko už dávno rozpustilo. Jeho paprsky hřály čím dál víc a probudily všechna zvířátka, která přes zimu spala. A ta, která nespala, vybíhala na sluníčko také, aby si ohřála tělíčka. Ptáčci naladili jarní noty a zpívali o sto šest. Jaro zase přišlo.
Pokračovat ve čtení →
Daleko za naší vesnicí stálo malé letiště. Na něm byla dvě letadla. Jedno bylo modré a druhé zelené. Každý, kdo je znal, jim vždycky říkal Modrásek a Zelenáč. Byla to menší letadélka. Přes den se na nich lidé mohli proletět, když chtěli zažít vyhlídkový let. Nastoupili do nich a letadla je vozila křížem krážem od vesnice k vesnici, od města k městu, zkrátka přes celou oblohu. Byla to nádhera. V noci ale měla letadélka jiný život.
Pokračovat ve čtení →
Nedaleko jednoho malebného lesa byla lehce rozpadlá chaloupka a v té bydlel chlapec Vilém se svou babičkou. Měli krásný a spokojený život. Sice strádali na penězích a majetku, ale zato měli lásky na rozdávání.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden kouzelný svět, který se jmenoval Země Nezemě. V tomto kouzelném světě nežili jen lidé, ale i čarodějové, hroziví vlkodlaci či přátelští malí skřítci. Čarodějové přivolávali déšť, když byly dlouhé dny sucha, nebo pomáhali lidem, když byli nemocní, hradby království střežili mocní rytíři spolu s čaroději.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden kocourek jménem Artur. Černý kocourek žil se svou paničkou Anabell v bytě v šestém patře. Nejraději seděl na měkoučké dece na parapetu okna, odkud sledoval ruch města. Užíval si bydlení ve městě. Ruch města, světla aut a z billboardů, zajímavé vůně z ulice, to ho na městě nejvíce fascinovalo. Někdy ho dokonce panička vzala i do blízkého parku, odkud měl město jako na dlani, byl v jeho přímém srdci!
Pokračovat ve čtení →