Pohádky pro děti, malé i velké ke čtení. Vychutnejte si online pohádky různých autorů. Neváhejte psát komentáře, posílat obrázky, sdílet po internetu.
Nastalo sucho. Období, kdy mraky dávno nikdo neviděl. I sluníčko pálilo mnohem více. Zvířátka v lese se schovávala ve stínu borovic a chodila se zchladit do nejbližšího potoka. Teplo ale nebylo to jediné, co jim dělalo starosti. To, že dlouho nepršelo, znamenalo, že se může občas někde objevit požár. A to se taky v borovicovém lese stalo.
Pokračovat ve čtení →
Určitě znáte pohádku o Šípkové Růžence. Princezna spala dlouhým spánkem na zámku, který obklopovaly husté trny. Princezně Marině se stalo něco podobného. Její otec urazil všemocnou paní Zimu a ta za trest uvrhla na jeho království takovou sněhovou chumelenici, že celé království zavál sníh. Lidé v království se proměnili v ledové sochy a marně čekali na osvobození.
Pokračovat ve čtení →
Vysoko na obloze nás každé ráno vítá naše nejjasnější hvězda, která je k nám, lidem na Zemi, nejblíže. Tato hvězda nás nejenže ráno probouzí a posílá k nám své lechtivé paprsky, ale v teplých ročních období, jako jsou kvetoucí jaro a teplé léto, nás i příjemně zahřívá, či dokonce potrápí svými horkými slunečními paprsky.
Pokračovat ve čtení →
Byl školní den jako každý jiný, přesto se dnes Bubík se Zubomilou těšili do školy o hodně víc než obvykle.
Pokračovat ve čtení →
Zdál se vám někdy nějaký bláznivý sen? Tak považte, co se jednou o čarodějnicích zdálo v noci Bubíkovi.
Všude byl sníh a foukal ledový vítr. Bubík stál na zahradě před domem jenom v zelených trenýrkách a nátělníku. Na hlavě měl věnec z pampelišek, tulipánů, narcisů a šeříku. Mrazem mu květy ale uvadly, tak to vypadalo, jako když má na hlavě dlouhé vlasy z květin.
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno stála jedna vysoká hora a za tou horou bylo malé městečko. Tomu městečku vládl spravedlivý vládce, který si přál, aby jeho lid byl spokojený a šťastný. A to se mu i dařilo. Lidé si žili šťastně, vždy měli všechno, co potřebovali. Jediné, co je však začalo trápit, bylo počasí.
Pokračovat ve čtení →
Zamysleli jste se někdy nad tím, kde žijí sněhové vločky předtím, než dopadnou na zem a ozdobí nám krajinu bílou pokrývkou? Ne? Tak poslouchejte! Sněhové vločky žijí na jednom velkém oblaku. Přesně tam žila i sněhová vločka Amálka se svojí mámou.
Pokračovat ve čtení →
V jednom městě se toulal malý psíček. Patřil k plemeni mops, takže byl takový malý, baculatý, měl krátké nožičky, silné tělíčko, krátký čumáček a velké kulaté oči. Neměl žádné jméno, protože nikomu nepatřil. A nikdo ho ani nechtěl. Toulal se městem sám.
Pokračovat ve čtení →
Bylo nebylo, v mrazivém srdci Aljašky, kde sněhové vločky tančí ve větru a každý den nás šimrají po tváři, žil jeden malý lední medvěd jménem Nanuk. Byl to malý medvídek, který byl mnohem menší než ostatní lední medvědi. Byl však samotář a moc přátel neměl.
Pokračovat ve čtení →
Jeden hospodář měl veliké hospodářství a zvířat tolik, že celý den běhal od jednoho ke druhému, aby se o ně všechny pěkně postaral. Chyběl mu ale kohout.
„No jo, slepičky by měl přece někdo hlídat. A co víc,“ pomyslel si hospodář, „ten kohout mě bude ráno budit. Aspoň nikdy nezaspím.“
Pokračovat ve čtení →
Blížil se Silvestr, oslavy Nového roku, a nejen lidé se připravovali na krásné společné chvíle plné zábavy a her, ale i ti, u kterých by nás to ani nenapadlo. Zvířátka, stejně jako lidé, se na další rok moc těšila a jejich oslavy byly opravdu kouzelné.
Pokračovat ve čtení →
Byl Silvestr a malý Dominik se už nemohl dočkat oslavy Nového roku. Budou hrát hry a společně se bavit. Jako každý rok s tatínkem zdobili obývací pokoj světýlky, barevnými balónky a nápisy„Šťastný Nový rok!“. Vzduchem se nesla radost a každý se těšil na silvestrovské oslavy a nadcházející Nový rok.
Pokračovat ve čtení →
V noci před oslavami Nového roku se malá holčička jménem Ela vydala z postýlky rovnou k oknu, kde hleděla na krásnou sametovou oblohu posetou hvězdami. Milovala hvězdy a způsob, jakým se třpytily jako malé jiskřičky magie.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden malý modrý vláček. Tento vláček žil na vlakovém nádraží jménem Zlatá kolejnice, kde všechny vláčky uměly mluvit. Žil tam i s jinými vláčky a starými lokomotivami. Modrý vláček se jmenoval Tramtaráček. Tento vláček byl však velmi stydlivý a všeho se bál.
Pokračovat ve čtení →
Bylo jednou jedno veselé děvčátko, které se jmenovalo Kristýnka. Nemělo však žádné sourozence, maminka s tatínkem byli často v práci a po škole si neměla tak úplně s kým hrát. I to odpoledne, ve kterém se náš příběh odehrává, skončila Kristýnce škola a ona se vydala na procházku se svým kamarádem Adamem.
Pokračovat ve čtení →