Jak Vilda a Olda stanovali

V nedalekém malém městě stála krásná vila. To je domek, který je větší než ostatní a většinou v něm bydlí několik rodin. V téhle vile bydleli se svými rodiči dva kluci. Olda a Vilda. Byli nejlepší kamarádi. Vilda bydlel na prvním patře a Olda v přízemí. Vždycky když někam Vilda šel, tak se sklouzl po zábradlí a dopadl přímo před dveře od Oldy. Chodili všude spolu. Hráli společně hry a měli společné nápady. Kolem jejich vily byla krásná zahrada. Trávník tam byl úplně měkký a měli tam hodně prostoru na své hry. Moc rádi si na zahradě hráli.

Pokračovat ve čtení →

Jak se děti skamarádily s medvědy

Daleko odsud bylo krásné městečko. Bylo tam tolik domečků, že musely stát úplně blízko sebe. Jeden vedle druhého. Žilo tam spousta lidí, ale ze všeho nejvíce tam bylo dětí. V každé rodině jich bylo několik. Většinou se všechny spolu znaly. Navštěvovaly se, hrály si spolu, chodily spolu na výlety i do školy. V tomhle městě, bylo i krásné dětské hřiště. Děti se o něj moc pěkně staraly. Každý večer, když už šly domů, si ho hezky uklidily.

Pokračovat ve čtení →

O sněžném muži

V daleké zemi, kde je celý rok sníh a v těch nejvyšších horách se odehrál příběh, který ti chci vyprávět. Stalo se to už dávno. Existuje hora, která je nejvyšší na světě. Lidi tam nechodí. Jsou tam hromady sněhu a někdy se tam spustí lavina. To znamená, že část sněhu se někde uvolní a najednou se celá sesune z hory dolů. I když na té hoře nežili lidé, tak přece jen nějaký život tam byl. Bydlel tam sněžný muž.

Pokračovat ve čtení →

Tři králové a cesta za nejmocnějším králem

Od doby, co po světě chodili tři velmi moudří muži – mudrcové, uplynulo již několik tisíc let. Byli to tři králové z východu, kdy jeden z nich se jmenoval Kašpar, druhý Melichar a třetí Baltazar. Že jste o nich už někdy zaslechli zmínku? Pojďme se podívat, jak to s nimi vlastně bylo a proč je znají lidé z mnoha koutů světa.

Pokračovat ve čtení →

O závoře, která se nechtěla zvednout

Bylo jednou jedno město a před tím městem stál železniční přejezd. Ten hlídala červeno bílá závora. Když jel po kolejích vlak, sklopila se, a zahradila tak autíčkům cestu. Když vlak odjel, zase vystoupala vzhůru, aby autíčka mohla bezpečně projet. Závora takto hlídala ve dne v noci, v létě i v zimě, dlouhé roky, že už její barva opadávala, jak byla opršelá. A pak se jednoho dne přihodila podivná věc.

Pokračovat ve čtení →

Strašidelný dům

Ela a Nela byly dvě neobyčejné holčičky. Byla to dvojčata. To znamená, že byly sestřičky a narodily se ve stejnou chvíli. Na první pohled si byly neskutečně podobné, ale přitom byly úplně rozdílné. Ela byla odvážná a chtěla vždycky všechno udělat hned. Nela byla rozvážná a dlouho přemýšlela, než něco udělala. Všechno dělaly společně.

Pokračovat ve čtení →

Orlí mláďata

Daleko ve vysokých skalách jsou místa, kde jsou orlí hnízda. Jsou hodně vysoko a ze země nejdou vidět. Jen když se pod tu skálu postavíš, tak občas uvidíš, jak odněkud sem tam vyletí orlí máma nebo táta. Nejčastěji vylítávají za potravou. Své malinké orlí miminka nechávají v hnízdě a létají pryč, aby jim donesli něco dobrého na zub. A aby jejich mláďátka pěkně rostla a sílila. Když už jsou ptáčátka trošku větší, je čas, aby sama vyletěla z hnízda a aby vyzkoušela sílu svých křídel a naučila se jak na to.

Pokračovat ve čtení →

O rozcuchané princezně

Na velikém zámku uprostřed lesů žila princezna. Určitě měla nějaké krásné princeznovské jméno. Všichni na ni ale pokřikovali Rozáro. Měla dvě sestry. Ty chodily na plesy, na procházky do parku, plavily se na loďce po jezeře, zkrátka dělaly všechny ty zábavné věci, které mladé princezny dělávají. Rozára také chtěla chodit na plesy a plavit se za slunečných dní v zámeckém parku po jezeře. Nikdo ji ale nikdy nikam nepozval.

Pokračovat ve čtení →