Král Lávra a jeho tajemství

Na druhém konci moře se nacházela rozlehlá země, v níž panoval král, který se jmenoval Lávra. Tento král nebyl jen tak obyčejným králem. Měl totiž oslí uši, avšak o tom nikdo z jeho poddaných nevěděl. Král se totiž za své šedé dlouhé uši velice styděl. Myslel si, že by ho právě kvůli nim nikdo neměl rád. Králi již několik let rostly vlasy, avšak jednou už je měl tak dlouhé, že nastal nejvyšší čas pro hledání holiče.

Pokračovat ve čtení →

Jak se včelka Mája učila létat

Na jedné z mnoha a mnoha rozkvetlých lučních pastvin stál pod stromem velký úl, ve kterém žila včelí královna společně s ostatními – dělnicemi a trubci. Této královně se uprostřed jednoho jarního dne narodila dcera, jenž pojmenovala jménem „Mája“. Mája byla malá neposedná včelka a často se vídala se svým kamarádem Vilíkem, který byl také včela.

Pokračovat ve čtení →

Jak Brouček pomáhal Berušce

Brouček se šel koupat. Ale ne do potoka. Dole na palouku byla vysoká tráva a rosa na ní jako granáty. Brouček se rozběhl a hop do trávy a jak byl dlouhý a široký, házel sebou, až se tráva prohýbala. Pak vylezl, rozběhl se a zas hop do rosy, až to kolem stříkalo. A když se už dost vykoupal, vyskočil si na větvičku, rosu ze sebe setřepal a frr rovnou čarou pod dub ke kmotřičce.

Pokračovat ve čtení →

Vítejte u Broučka v chaloupce pod jalovcem

Slunko bylo u samého západu, a svatojanští broučci vstávali. Maminka už byla v kuchyni a vařila snídani. Tatínek už také nespal. Ležel ještě v posteli a hezky si hověl. Brouček pak přelezl ze své postýlky na maminčinu, tam se to pěkněji spalo, lehl si pěkně na zádečka, zdvihl všecky nožičky do povětří a počal se houpat: houp, houp, houpy, houp. Ale najednou se to jaksi trochu moc rozhouplo, houpy, houp a už ležel Brouček na zemi a křičel, co mu jen hrdlo stačilo.

Pokračovat ve čtení →

Ptáče na útěku

Žilo bylo jednou jedno malé ptáče, které toužilo objevovat svět. Jeho maminka mu však zakazovala opustit hnízdo, protože ještě neumělo létat. Ptáče se na ni za to zlobilo a hledalo důvody, proč hnízdo opustit. Jednou se rozhodlo zkusit štěstí u moudré sovy, bylo přesvědčené, že ta mu dá určitě za pravdu a řekne, ať se vydá do světa. Ke svému zklamání však zjistilo, že ani moudrá sova s opuštěním hnízda nesouhlasí, dokud se ptáče nenaučí létat.

Pokračovat ve čtení →

Neponaučitelná pyšná vrána a bystrá liška

Po světě chodí několik milionů lidí a stejně tak zde žije i několik mnoho milionů druhů živočichů a rostlin. Jedním z nich je i neponaučitelná pyšná vrána a dalším bystrá liška. Tato dvě zvířátka žijí v jehličnatém lese, kde panuje přátelská nálada. Avšak jednoho dne to kouzlo přátelské nálady pominulo. Co se stalo? Na to se dnes společně podíváme.

Pokračovat ve čtení →

Darebák Jára na hřišti

Přišlo jaro a spolu s rozkvetlými stromy se probouzely i první z jarních kytiček. Zahrady, louky, parky, ale i dětská hřiště jimi byla posetá. Tudle sedmikráska a támhle zase pampeliška. Na větvičkách stromů si též prozpěvovali ptáčci a někteří poskakovali po zelené travičce a hledali potravu pro svá právě narozená mláďátka, jenž s otevřenými zobáčky netrpělivě čekala v hnízdech.

Pokračovat ve čtení →

Flandil a jeho první den ve školce

Velké letní prázdniny utekly jako voda a malý šneček jménem Flandil se mohl začít připravovat k nástupu do školky. Byla to pro něj velká novinka, protože tam byl zatím jen jednou – u zápisu. Nevěděl, co ho čeká, zda si tam najde kamarády, jestli se mu tam budou líbit hračky, anebo jestli mu nebude smutno po mamince a tatínkovi. Tyto otázky se mu honily v hlavě pořád dokola.

Pokračovat ve čtení →

Chamtivý farmář a dýňové semínko

Na světě je městečko a poblíž toho městečka i malá vesnička, v níž jednou žili i dva farmáři. Jeden z nich byl velmi chudý, avšak pro druhé by se rozdal. Ačkoliv měl všeho málo, dělil se i o to málo. Bohatý farmář byl pravým opakem toho chudého. Vlastnil sice krásný a honosný statek, farmu, které se dařilo, ale nikdy nikomu nepomohl v nouzi. Tento farmář měl pověst chamtivce ve vesnici, v níž žil, ale i v sousedním městečku.

Pokračovat ve čtení →