Mia a její kůň Ucháč

Daleko za vesnicí blízko lesů a velkých polí stála krásná farma. Bydlela v ní holčička Mia se svou maminkou. Na farmě žila taky zvířata. Ovce, kozy, krávy a jeden kůň. Byl to koník od Mii a byl její nejlepší přítel. S maminkou se Mia o všechna zvířata starala a měla je moc ráda, ale s jejím koněm to bylo jiné. Ho měla jako svého kamaráda. Byl krásný. Vysoký a urostlý. Srst měl celou nádherně černou a lesklou. A protože měl vše černé a jen jedno ucho bílé, říkala mu Mia Ucháč.

Pokračovat ve čtení →

Ježčí pohádka

Jak už to tak bývá, v pohádkách se leccos vypráví, ale ne vždycky to bývá pravda. A jedna taková vymyšlená pohádka dělá už po dlouhá léta pořádnou starost ježkům. Tihle roztomilý bodlináči v ní totiž na zádech nosí jablíčka a hrušky a pod jejich tíhou se celý prohýbají. Jak je to ale doopravdy? Vážně nosí ježek na zádech ovoce a ukládá si ho kdesi do zásoby? A jí vůbec ježek ovoce?

Pokračovat ve čtení →

Jak víla pomohla Janičce

V daleké vesnici stál malý domek. Bydlela v něm holčička s huňatým pejskem. Jmenovala se Janička. Černovlasé děvčátko s hnědýma očima a krásným úsměvem. Jenže teď byla smutná. Stála na chodníku před svým domečkem a v ruce měla vodítko od svého pejska. Ten věrně seděl vedle ní. Oba se koukali na svůj dům a tvářili se moc smutně.

Pokračovat ve čtení →

Den, kdy se medvídek Antárek naučil lovit ryby

Přišel den, kdy se měl jít Antárek spolu se svým tatínkem učit lovit ryby. Ještě nedávno by proti tomu protestoval – raději by se nadlábnul medem a k rybám by ani nepřičichl. Avšak po tom, co se přecpal medem tolik, že skončil s bolestmi břicha u veterináře, už nemohl med ani vidět a ryby se staly jeho novým oblíbeným pokrmem. Proto se dne, kdy se je naučí sám lovit, už nemohl dočkat.

Pokračovat ve čtení →

Splněné přání

Na okraji jedné malé vesnice žila ve skromné chaloupce šťastná rodina. Tatínek s maminkou tam vychovávali své dvě děti, Marušku a Josífka. Jednou večer maminka dětem vyprávěla strašidelný příběh o zlobivých dětech, které jejich mamince vzala zlá polednice, protože í zlobily ve chvíli, kdy měla mnoho práce. Maruška s Josífkem potom spaly neklidně, představa polednice je strašila a každé zakvílení větru za okny pro ně bylo doopravdy děsivé.

Pokračovat ve čtení →

Žraločí zátoka

V daleké zemi byl jeden ostrov. Kolem něj široko daleko šlo vidět jen moře. Jeho vlny narážely na skály, co byly z jedné strany ostrova a na druhé se rozléhala pláž. Na té straně kde byly skály, byla voda hluboká a v té hloubce někdo žil. Byl to domov žraloků. V hlubinách moře a ve vlnách se moc rádi proháněli. Schovávali se do skal a proplouvali mezi vlnami. Na ostrově žilo také několik lidí. Koupat se chodili na pláž, ale k druhé straně ostrova se nikdy nepřibližovali. Všichni obyvatelé ostrova měli strach ze žraloků. Jednou se ale stalo něco, co jejich názor změnilo.

Pokračovat ve čtení →

Jak vodník Ráček zachránil kapříka

Za lesem stál velký mlýn. Jeho mlynářské kolo se pořád otáčelo a pan mlynář s paní mlynářovou, kteří tam bydleli, vyráběli mouku pro celou vesnici. Vedle toho mlýna byl rybník. Hladina jeho vody se třpytila do daleka. Sem tam z něj šplouchla voda a objevila se bublinka, protože rybník byl plný kaprů. Spokojeně si tam plavali. O tento rybník se staral vodník Ráček. Byl to dobrý vodník. Dohlížel, aby se rybky v jeho rybníku měly dobře. Seděl vždycky na své vrbě nad vodou a jedl buchty, co mu paní mlynářová nechala za oknem a dával pozor, aby vše v jeho rybníku bylo tak jak má. Vždycky ale nebylo všechno takhle v klidu.

Pokračovat ve čtení →

Králíček Punťa, kterému se vyplatilo pomáhat

Punťa byl malý huňatý králíček z farmy, kde žil společně se spoustou dalších králíků. Na farmě si králíci mohli každý den pobíhat po zahradě a chroupat tolik zelení, kolik se jim zachtělo. Na noc je pak farmáři zavírali do kotců, kde byli v bezpečí před divokými dravci. Alespoň tak to fungovalo, když bylo hezké počasí.

Pokračovat ve čtení →

Jak Filip zjistil, že je škola dobrá

Filip byl malý neposedný kluk. Chodil do první třídy a škola ho vůbec nebavila. Nechtěl se učit. Nebavil ho český jazyk, protože nerad četl. Nebavila ho matematika, protože nerad počítal. Výtvarné nebo pracovní činnosti byly pro něj utrpením. Paní učitelka i rodiče už nevěděli, co s ním mají dělat. Jednou se ale ve škole přihodilo něco, co Filipa přesvědčilo, že je důležité umět číst, znát čísla, a dokonce umět i něco vyrobit.

Pokračovat ve čtení →

Jak přestala být hrošice Herma smutná

Malá hrošice Herma byla už několik týdnů smutná. Její nejlepší přítel Felix se totiž vydal do světa a ji nechal samotnou. Herma se proto cítila osaměle, smutně a taky trochu naštvaně, že ji takhle opustil. Pořád jenom seděla doma u bahnitého jezírka uprostřed savany a trápila se. Až jednou už se na to její rodiče nemohli dívat a řekli jí, ať jde na oslavu narozenin její sestřenice Iris.

Pokračovat ve čtení →

Skřítek Hopsalín

Skřítek Hopsalín byl malý mužíček s rozcuchanými vlasy a širokým roztomilým úsměvem. Nosil zelený kabátek, červené kalhoty a zelený klobouček. Chodil si po světě a pořád si hopsal do kroku a zpíval, nebo aspoň pobrukoval. Byl to takový moc veselý malý chlapík. Protože byl pořád usměvavý, neměl rád, když měl někdo špatnou náladu. A tak když potkal někoho, kdo byl smutný nebo měl nějaké trápení, snažil se ho ze všech sil rozveselit.

Pokračovat ve čtení →