V krásné dřevěné chaloupce u lesa žil kluk, který se jmenoval Tadeáš. V domečku bydlel se svými rodiči. Vypadal jako pěkný rošťák a taky byl. Neposeděl ani minutu na jednom místě. Když měl sedět na židli a na chvíli dávat pozor, nikdy to nedokázal. Nohy se mu začaly pohupovat, očima brouzdal po celé místnosti a už přemýšlel na co by sáhl a co by provedl. Prsty ho začaly brnět jakoby chtěly někam utéct a celý se vrtěl, jakoby ho štípaly blechy. Tadeáš byl prostě neposeda. Hned jak ráno vstal, snídani si vzal do ruky a už utíkal do lesa. Celý den se v něm proháněl, sbíral šišky, lozil po stromech a doplňoval jídlo do krmelce. Les měl moc rád. Mohl tady být sám sebou. Měl rád i zvířata a snažil se jim pořád nějak pomáhat. Jenže nevěděl, že i v lese na něj může číhat nebezpečí.
Pokračovat ve čtení →Pohádky pro děti
Pohádky pro děti, malé i velké ke čtení. Vychutnejte si online pohádky různých autorů. Neváhejte psát komentáře, posílat obrázky, sdílet po internetu.
O strašidelné noci, kterou prožili malí dinosauři Bruno a Kali
Bruno byl ještě mladý dinosaurus, kterému se nedávno vylíhla malá sestřička Kali. Začal na ni žárlit – nelíbilo se mu, že se maminka věnuje víc jeho malé sestřičce než jemu. A už vůbec se mu nelíbilo, že musel Kali někdy hlídat a starat se o ni on sám, když se jejich maminka vydala hledat něco k snědku.
Pokračovat ve čtení →Zákeřný skřítek
Malý skřítek jménem Tobi žil se svými rodiči v pohádkové zemi, kde si všechna stvoření byla rovna. Děti si spolu hezky hrály a dospělí spolu přátelsky vycházeli. Jenom Tobi ze všeho nejraději všem škodil. Největší radost mu dělalo, když mohl tu radost někomu jinému zkazit. Jeho maminka i tatínek z něj byli už zoufalí. Každý den ho prosili, ať už nikomu neškodí, jinak jej nikdo nebude mít rád.
Pokračovat ve čtení →Johanka a loupežníci
V lesích žijí zvířátka a rostou tam stromy i houby. V lese můžeme najít lesní plody jako třeba borůvky a jahůdky. Já znám ale les, kde nebydlela vždycky jen zvířata. Do toho lesa se každý bál chodit. Byl černý, hluboký a hodně lidí říkalo, že je začarovaný. V tomhle lese totiž bydleli loupežníci. Každého, kdo se jen opovážil projít tímto lesem, okradli. Nikdo neví, kde přesně bydleli a nikdo ani neví, kolik jich bylo. Všichni ale z nich měli velký strach.
Pokračovat ve čtení →Tučňák Max, který si splnil sen a naučil se létat
Byl jednou jeden tučňák jménem Max. Nebyl to ten klasický polární tučňák, který žije na Antarktidě, patřil k těm žijícím v tropech. Znal proto spoustu různých zvířat, jako jsou dikobrazi, jaguáři a krokodýli. S pár dikobrazi se dokonce přátelil, těm zbylým druhům se raději vyhýbal, přesto je však obdivoval. Všem jim totiž něco záviděl – dikobrazi měli bodliny ostré jako břitvy, jaguáři byli neskutečně rychlí a silní a krokodýli byli těmi nejlepšími vodními lovci. A Max byl jen obyčejný tučňák. Pták, který nemohl ani létat.
Pokračovat ve čtení →O ježibabě a ježidědovi
Daleko v hlubokém lese stála dřevěná chaloupka. Měla červenou střechu, dřevěné dveře, malovaná okna s barevnými záclonky a byla celá zelená. Vypadala úplně pohádkově. Žila v ní hodná ježibaba s ježidědou. Byli už oba moc staří, ale protože byli kouzelní, tak to nevadilo. Oba měli bradavici na nose a když chodili, opírali se o hůlku. Ježibaba strašně ráda vařila a tak každý den z chaloupky vycházela nádherná vůně. Ježidědek měl moc rád jídla od ježibabky.
Pokračovat ve čtení →Malý jednorožec
V kouzelné říši daleko za naším světem žil jeden malý jednorožec. Moc rád si hrál venku, počítal mráčky, běhal za motýlky a trhal pro maminku kytičky. Ta měla květiny od něj ze všeho nejraději. Vždy ho ale varovala, že se musí domů vrátit před setměním, aby našel cestu domů a neztratil se.
Pokračovat ve čtení →Lední medvědi Míša a Ríša
Míša a Ríša byli dva lední medvědi. Žili u severního polárního kruhu. To je místo, kde je pořád velká zima a sníh. Bydleli tam moc rádi, protože chlad a zima se jim líbila. Protože to byli ale dva neposední a chytří medvědi, tak pořád něco vymýšleli. Jednou dělali závody na kopci a klouzali na břichách směrem dolů. Jindy zase zkoušeli, kdo nachytá více ryb anebo kdo se nejlépe schová ve sněhu. Pořád něco vymýšleli a jejich fantazie neměla konce. Nikdy se nenudili.
Pokračovat ve čtení →O krtečkovi, který se ztratil
Byl jednou jeden malý krteček. Říkali mu Tonda. Byl velice vynalézavý, neustále si vytvářel krásné cestičky pod zemí. Udělal si krásný byteček a od něj spoustu cestiček.
Pokračovat ve čtení →Jak skřítek Vánek chtěl vyhrát
Když se na zadíváš na oblohu a vidíš, jak se rychle pohybují mraky, není to samo sebou. Pohání je vítr. Někdy je tak silný, že mraky doslova po nebi utíkají, a někdy je tak slabý, že se sem tam jen nějaký mráček zahoupe. Odkud takový vítr je? A kdo ho ovládá? Existují větrní skřítkové, kteří létají mezi mraky a rozfoukávají je. Je jich hodně, ale lidé je vidět nemohou. Létají moc vysoko a schovávají se mezi mraky.
Pokračovat ve čtení →O holčičce, která zachránila ptáče
Jednoho krásného jarního dne, kdy všechno kvetlo a vonělo, se vydala malá Emilka na procházku parkem se svými rodiči. Emilka jaro zbožňovala. Všude byly nádherně rozkvetlé růžové třešně, různobarevné keře a květiny s úchvatnou vůní. Co však Emilka měla na jaře nejraději, bylo to, že se probouzela zvířátka ze zimního spánku, rodila a líhla se nová mláďata a zkrátka všechno jako by na jaře začínalo. Kdo by koneckonců na jaře takový pocit neměl, když se probouzí tolik nového života?
Pokračovat ve čtení →Usměvavá a chytrá pacientka Sára
Kdysi dávno na konci našeho města stála velká budova. Měla spoustu oken a asi tři patra. Byla šedá a už na první pohled vypadala smutně. Byla to dětská nemocnice, kam chodily nemocné děti. Některé tady byly chvíli, potřebovaly jen ošetřit a mohly jít domů, jiné tady musely zůstat i několik dní, protože byly moc nemocné. Některé dokonce přivezla i sanitka. Jedním z takových dětí byla i Sára.
Pokračovat ve čtení →O dinosaurovi, který neuměl zkrotit svůj ocásek
V jednom malém muzeu bydlel dinosaurus jménem Rex. Byl velký, zubatý a měl dlouhý ocásek, který ho ale moc neposlouchal. Všude, kam Rex utíkal, běžel ocásek za ním. Společnost ocásku Rexovi nevadila, přeci jen se s ním už narodil. Z čeho ale dinosaurovi nebylo do smíchu, byla nemotornost ocásku. Když se Rex otočil doleva, ocásek se otočil doprava. A když se Rex otočil doprava, ocásek nelenil a vydal se doleva.
Pokračovat ve čtení →Jak Edita věděla, co má dělat
Ve městě moc zvířátek vidět nejde. Můžeš tam spíše potkat auta, motorky, koloběžky, hodně lidí a hrající si děti. Občas se ale stane, že i ve městě se ubytuje nějaké volně žijící zvíře. Například na stromech můžeš někdy vidět hnízda ptáčků. Někteří si najdou vysoký strom s rozvětvenými větvemi a pečlivě tam nanosí větvičku po větvičce a lístek po lístečku, dokud jim nevznikne pohodlné a pevné hnízdo. Jeden takový strom, na kterém bydleli ptáčci, stál přímo před domem od Edity.
Pokračovat ve čtení →Kdo to bydlí v dutině?
Každý den chodila Anička do lesa. Procházela se po mechu, povídala si se stromy, sbírala houby na polévku a šišky do kamen. Znala každou pěšinku, každé borůvčí i každý kořen. Myslela si, že ji vůbec nic nemůže překvapit. A přece!
Pokračovat ve čtení →