Pohádky pro děti, malé i velké ke čtení. Vychutnejte si online pohádky různých autorů. Neváhejte psát komentáře, posílat obrázky, sdílet po internetu.
Pod javorovým kopcem stála ves. Čtyřicet chalup, kostelík, hospoda, škola. Z komínů se kouřilo, ve dvorech kdákaly slepice, od salaše bylo slyšet zvonky ovcí. V jedné chalupě bydlel tatínek s maminkou a se dvěma dcerama. Starší Jaruška měla devět let, mladší Maruška, sedm.
Tahle pohádka je pro členy Pohádkozemě.
Lenička byla krásná okatá holčička, která bydlela v domě se svojí maminkou, tatínkem, starším bráchou a obrovským huňatým psem. Lenička měla svůj pokojíček se spoustou hraček. Často přebíhala od jedné hračky ke druhé, žádná ji dlouho nebavila.
Pokračovat ve čtení →
Natálka s Emou se už dlouho těšily, až pojedou s rodiči na prázdniny. Každý rok vyrážely na malou horskou chatu, kde to měly tak rády. Jen co na chatu dorazily, rodiče šli vybalovat. Ale holky už měly v plánu vyrazit do lesa, který začínal hned za plotem zahrady.
Pokračovat ve čtení →
Byl deštivý den a venku řádila strašná bouřka. Malý Péťa se bouřky moc bál, ale maminka mu vždycky říkala, že když se nebude bát, po bouřce vyjde sluníčko a s ním i nádherná barevná duha.
Pokračovat ve čtení →
V divoké Africe žil byl lvíček. Teda on už nebyl malý, byl dospělý a jeho otec očekával, že od něj převezme korunu. Ne že by lvi v Africe nosili korunu. Jsou však právem nazýváni králem zvířat. Jenže náš malý lev Alfons se bál. Vůbec neměl pro strach uděláno tak jako jeho táta.
Pokračovat ve čtení →
V jednom pokojíčku si hrály dvě děti – Anička a Petříček. Oba měli spoustu hraček. Anička si nejraději hrála s panenkami, kostkami a vláčky. Petříček zase moc rád stavěl z Lega, jezdil s autíčky a tulil se s plyšáky.
Pokračovat ve čtení →
Péťa chodil do druhé třídy a na celém školním roce měl nejradši prázdniny. Kdo by neměl! Teď se blížily ty zimní, vánoční, a děti už odpočítávaly dny, kdy se rozloučí se školou. Čekání na Vánoce jim zpříjemňoval adventní kalendář, kde si každý den našly maličký dárek.
Pokračovat ve čtení →
Adámek byl malý chlapeček, který ze všeho nejvíc nesnášel zeleninu. Nejraději by jedl jen sladkosti nebo jídla, ve kterých žádná zelenina není. Sladkosti jsou sice výborné dobroty, ale my přece potřebujeme i vitamíny z ovoce a zeleniny, abychom byli zdraví a pěkně rostli.
Pokračovat ve čtení →
U kolejí v jednom městě bylo mašinkové depo… Taková spinkárna pro mašinky a vlaky, které zrovna nikam nejedou a nic nevezou. Doma tam byla i celkem už stará mašinka Bafíček. Byla jedna z posledních, kterou ještě nevyřadili. I přesto, že byla ještě provozuschopná a na svých trasách nikdy nezpůsobila žádnou nehodu, ostatní modernější mašinky se jí smály.
Pokračovat ve čtení →
Zubatá strašidla
Kousek za Strašidrnem stojí uprostřed louky starý vysoký strom. Říká se o něm, že je památný, protože tam stojí už mnoho a mnoho let. Je to dubisko jako hrom. Podle jedné pověsti na něm odpočíval ve svém netopýřím přestrojení sám upír Drákula.
Pokračovat ve čtení →
Nikolka chodila ve škole do páté třídy. Školu měla ráda. Měla tam kamarády, hodné učitele a plno kroužků. Ale ze všeho nejradši měla víkendy. Kdo by neměl! Mít na dva dny volno od povinností, úkolů a písemek, to je přece paráda.
Pokračovat ve čtení →
Na kopcích už odedávna stojí hrady. Na těch samých kopcích, kde se ráno drží mlha a večer k nim zavane vůně lesa. Každý hrad je trochu jiný, ale jedno mají společné, jsou tak trochu zapomenuté. Ať už jde o Starý hrad s popadanou hradbou, Kamenný hrad s těžkou branou, která se už dávno neotevřela, nebo o Malý hrad, který má jen jednu věž, ale zato výhled až dolů k řece.
Pokračovat ve čtení →
Začalo jaro, sluníčko vysoušelo kaluže a už docela hezky hřálo. Po zahradách se už proháněli ptáčci a pomalu vylétaly včelky.
Pokračovat ve čtení →
Jednou – někdy, někde – žil byl chlapeček, který se jmenoval Frantík. Ten chlapeček měl jednu špatnou vlastnost. Každého, koho mohl a na koho dosáhl, pokaždé štípnul. Kdyby to bylo jen tak z žertu, asi by se tomu všichni jenom zasmáli. Ale Frantík štípal tak silně, že to každého bolelo. Marně mu rodiče domlouvali, že to nemá dělat. Na Frantíka nic nezabíralo.
Pokračovat ve čtení →
V jednom domě žili tři chlapci. Nejstarší Adam chodil už do třetí třídy a chlubil se tím, jak umí dobře počítat. Ve volném čase se zajímal o auta, kreslil si je a vystřihoval a slepoval z papíru.
Pokračovat ve čtení →