Neobyčejní princové

Za mrazivou skálou a vysokými kopci bylo velké království. Bydleli v něm král s královnou a jejich malí princové. Jmenovali se Simon a Sanel. Oba dva měli černé vlásky, hluboké hnědé oči a úsměv od ucha k uchu. Byli moc hodní a chytří. Jejich rodiče na ně byli pyšní. Každý den vymýšleli hry co budou hrát a z každé chvíle dokázali udělat výjimečnou. Každý den s nimi byl kouzelný.

Pokračovat ve čtení →

Jak jsme doma pořádali dostihy

jak-jsme-poradali-dostihy

Ke svým druhým narozeninám jsem od maminky a tatínka dostala skákacího koníka. Děda mu říká Šemík, ale já jsem ho pojmenovala Olin. Nejdřív jsem se ho bála a moc jsem na něm jezdit nechtěla. Jakmile jsem malinko povyrostla, přestal mi připadat tak veliký a hrůzostrašný, takže jsem s ním začala kamarádit.

Pokračovat ve čtení →

Holčička Viki a divoký pes

Za několika kopci a několika údolími stála menší vesnice. Na kraji té vesnice, blízko lesa byl malý domek. V něm bydlela se svými rodiči Viki. Byla to holčička plná energie. Moc ráda sportovala a nejraději ze všeho běhala. Každý den vyběhla do lesa. Přeskakovala klacky a malé potůčky, vyhýbala se větvím a vždycky doběhla za les na krásnou mýtinu. Tam si sedla do trávy a užívala si výhled na celou vesnici. Měla to tam moc ráda. Bylo to takové její oblíbené místo. Bylo tam ticho a doběhnout tam, nebylo lehké. A to se jí moc líbilo.

Pokračovat ve čtení →

Tomík a jeho kamarád sněhulák

Když se na kalendáři objevil prosinec, nastala zima. Ručička na teploměru pořád klesala a na okně se tvořily mrazíky. Všechny děti čekaly na první vločky. Nemohly se dočkat, až se budou koulovat, stavět sněhuláky a sjíždět kopce na saních. I Tomášek už byl nedočkavý. Byl to malý kluk, kterému začaly zimní prázdniny.

Pokračovat ve čtení →

Jak vítr přemluvil smutnou kapku

Když přijde podzim, venku začne padat listí. Ale nejen listí. Často padají i kapky deště. Za okny je sychravo. Začíná být chladno. Na nebi se sbíhají tmavé mraky a pak nám na zem pouštějí vodopády kapek, které zavlažují naši hlínu. Na takové počasí se nejraději koukáme jen z okna. Kapek, které padají z mraků je moc. Já znám příběh o jedné kapce, která ale byla jiná. Vypadala stejně jako ostatní, ale nechovala se tak.

Pokračovat ve čtení →

O čertíkovi Popletovi

Hluboko pod zemí žilo několik čertíků. Žili ve tmavé jeskyni. Uprostřed ní měli velký oheň. Kolem něj spali zakrytí ve svých kožešinách. Měli rádi teploučko. Žilo jich tam několik. Jeden z čertů ale vynikal. Byl jiný. Byl takové trdlo a všechno většinou popletl a proto mu říkali Popleta. Měl jedno kopýtko kratší, takže kulhal. Huňatou srst měl po celém těle a růžky mu trčely jako anténky. Vypadal roztomile.

Pokračovat ve čtení →

O Mařence a její babičce Radušce

Vysoko v horách stála krásná dřevěná chaloupka. Nešla skoro vidět, protože byla schovaná za těmi největšími stromy. Bydlela v ní babička Raduška. Často tam ale nebyla sama. Skoro pořád za ní jezdila její vnučka Mařenka. Měla moc ráda prázdniny u babičky, a tak u ní byla častěji než doma. Vlastně tam skoro bydlela. Mařenka byla roztomilé děvčátko s kudrnatými vlásky. Byla odvážná a zvědavá, a tak chtěla všechno vědět a všechno vyzkoušet. U své babičky Radušky zažívala každý den nějaké dobrodružství.

Pokračovat ve čtení →

Princ a drak

Za sedmero řekami kdysi žil jeden udatný princ. Chránil své město před zlými loupežníky a dohlížel na chudé lidi, aby se měli vždycky dobře. Když tu jednoho dne se dozvěděl, že v horách nedaleko města sídlí drak. Lidé se ho báli, mohl jim přece sníst všechna zvířata! Proto princ na nic nečekal a na svém chrabrém oři se vydal k horám, kde drak měl žít.

Pokračovat ve čtení →