Záhořovo lože (Kytice – Karel Jaromír Erben)

Šedivé mlhy nad lesem plynou, 
jako duchové vlekouce se řadem; 
jeřáb ulétá v krajinu jinou – 
pusto a nevlídno ladem i sadem. 
Vítr od západu studeně věje 
a přižloutlé listí tichou píseň pěje. 
Známá tě to píseň; pokaždéť v jeseni 
listové na dubě šepcí ji znova: 
ale málokdo pochopuje slova, 
a kdo pochopí, do smíchu mu není.

Pokračovat ve čtení →
3.7/5 - (35 votes)

Poklad (Kytice – Karel Jaromír Erben)

I

Na pahorku mezi buky
kostelíček s věží nízkou;
z věže pak slyšeti zvuky
hájem a sousední vískou.
Není zvuk to zvonka jemný,
tratící se v blízké stráně:
dřevatě to rachot temný,
zvoucí lid do chrámu Páně.
A tu z vísky k boží slávě
vzhůru běží zástup hojný:
veský lid to bohabojný,
a dnes Velký pátek právě.
V chrámě truchlo: holé stěny;
oltář černá rouška kryje,
na roušce kříž upevněný;
v kůru zpívají pašije.
A hle, co se bělá v lese,
v černém lese za potokem

Pokračovat ve čtení →
4.7/5 - (3 votes)