Vítejte ve fascinujícím světě hmyzích pohádek, kde se malí tvorové stávají velkými hrdiny. Zažívají neuvěřitelná dobrodružství a učí se od sebe navzájem. Každý hmyzí hrdina přináší do příběhu své jedinečné schopnosti, inspiruje děti k odvaze a ukazuje, že velikost není rozhodující pro to, aby mohly dělat velké věci. Nechejte se unést do světa, kde každý list je novým dobrodružstvím.
Za devatero horami, osmero řekami a sedmero lukami se nachází les Kvapilov. V tomto lese bydlí spousta zvířátek. Důležitými obyvateli každého lesa jsou mravenečci, kteří celé dny pilně pracují. Také v Kvapilově žila velká mravenčí rodina se svojí mravenčí královnou. Všichni mravenci si královnu předcházeli a pomáhali jí se vším, seč jim síly stačily.
Pokračovat ve čtení →
V jednom lese bylo obří mraveniště, které se tyčilo do výšky jednoho a půl metru. Na první pohled vypadalo klidně. Skoro tak, jako by v něm vůbec nikdo nebydlel. Ale kdybyste se, děti, podívaly dovnitř, viděly byste každodenní šrumec pracovitých mravenců. Ne nadarmo se o místech, kde je velký shon, hluk a pilná činnost, říká, že je to jako v mraveništi. Tak to šlo v mraveništi den za dnem, každý měl svůj úkol.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, vzpomínáte si na broučka Nikyho? Byl to malý brouček, který byl velmi zvědavý a toužil po dobrodružství. Měl plán vyšplhat na vrchol slunečnice.
Pokračovat ve čtení →
V zelené zahradě plné nejen květin, ale i všelijakého hmyzu žil malý brouček jménem Niky. Byl to malý brouček s lesklými křídly a hnědým tělíčkem.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden šneček, který se jmenoval Neček. Tento malý šnek žil pod malinovým keřem v listnatém lese, kde si spokojeně nažíval ve svém maličkém domku, který na sobě nosil. Jak víme, šneci mají na zádech ulitu, která slouží jako jejich domeček a zároveň i jako skrýš před okolním světem.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, určitě si vzpomínáte na berušku Bětku, jejíž velký sen byl plout po řece a poznávat nový svět plný dobrodružství. A berušce Bětce, která žila ve svém krásném drobném domečku pod starou jabloní, se to skutečně podařilo! Její sen se splnil! A dnes se dozvíme, jak příběh o berušce Bětce pokračoval.
Pokračovat ve čtení →
Byl krásný letní den. Sluníčko se na nás usmívalo z bledě modré oblohy, kde nebylo ani mráčku. Byl to den jako stvořený pro výlety a nová dobrodružství. A věděl to i Milánek. Milánek byl motýlek s modro-fialovými křidélky.
Pokračovat ve čtení →
Pod lesem byla velká louka, na které kvetla stará jabloň. A právě na této staré jabloni bydlela beruška Bětka. Měla rudá záda, která byla posetá drobnými černými tečkami.
Pokračovat ve čtení →
Na louce plné fialových kvítků bydlela v malém domečku z květin malá včelka jménem Johanka. Byla to velmi usilovná a šikovná včelka.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden pavouk, jmenoval se Tonda, a toho pavoučka nikdo neměl rád. Každý ho jen pronásledoval koštětem nebo pánvičkou, každý ho vyháněl a vyhazoval ven, ať už přišel kamkoli. A přitom si pavouk Tonda chtěl jen uplést pavučinu někde v tichém vlhkém koutku místnosti a ulovit si pár dobrých mušek ke snídani. Každý jeho den byl skoro stejný. Prolezl několika zdmi, potrubím a našel nový obývák nebo pokojíček, zkusil se uhnízdit někde v růžku, kde si ho nikdo nevšimne, a za chvíli už ho zase hnali ven, sotva že stačil utéct, aby ho někdo nezašlápl.
Pokračovat ve čtení →
V mraveništi v lese měli dnes všichni napilno. Mravenčí královna čekala návštěvu a její pilné dělnice sháněly pohoštění. Mezi nimi se snažil pomáhat malý mraveneček Tonda.
Pokračovat ve čtení →
Jednou se mi zdál škaredý sen o tom, jak jsem se chytla do pavučiny a nemohla jsem se z ní dostat ven. Od té doby se jich bojím. V přírodě mi tak moc nevadí, tam se jim vyhnu. Horší je to na dětském hřišti. Pokaždé nějakou objevím na skluzavce, houpačce nebo v dřevěném domečku. Co kdybych se do nich chytla jako v tom snu? Brr.
Pokračovat ve čtení →
Na jedné z mnoha a mnoha rozkvetlých lučních pastvin stál pod stromem velký úl, ve kterém žila včelí královna společně s ostatními – dělnicemi a trubci. Této královně se uprostřed jednoho jarního dne narodila dcera, jenž pojmenovala jménem „Mája“. Mája byla malá neposedná včelka a často se vídala se svým kamarádem Vilíkem, který byl také včela.
Pokračovat ve čtení →
Brouček se šel koupat. Ale ne do potoka. Dole na palouku byla vysoká tráva a rosa na ní jako granáty. Brouček se rozběhl a hop do trávy a jak byl dlouhý a široký, házel sebou, až se tráva prohýbala. Pak vylezl, rozběhl se a zas hop do rosy, až to kolem stříkalo. A když se už dost vykoupal, vyskočil si na větvičku, rosu ze sebe setřepal a frr rovnou čarou pod dub ke kmotřičce.
Pokračovat ve čtení →
Slunko bylo u samého západu, a svatojanští broučci vstávali. Maminka už byla v kuchyni a vařila snídani. Tatínek už také nespal. Ležel ještě v posteli a hezky si hověl. Brouček pak přelezl ze své postýlky na maminčinu, tam se to pěkněji spalo, lehl si pěkně na zádečka, zdvihl všecky nožičky do povětří a počal se houpat: houp, houp, houpy, houp. Ale najednou se to jaksi trochu moc rozhouplo, houpy, houp a už ležel Brouček na zemi a křičel, co mu jen hrdlo stačilo.
Pokračovat ve čtení →