Jako čarodějnice bývají označovány zlé pohádkové bytosti. Mají rády samotu, nejspíš protože se jich lidé zpravidla bojí.
Občas se objeví i hodná a milá čarodějka, ale takovou lidé nazývají spíš kouzelnicí nebo vílou.
Milé děti, určitě si vzpomínáte na krásnou čarodějnici Helgu, která žila sama v lese spolu se svou černou kočkou Felicií. Utekla z vesnice, ve které ji všichni odsuzovali, že právě ona zaklela svého nejmilejšího chlapce Erika, který ze dne na den zmizel. Vesničané si totiž mysleli, že nikdo nemůže být tak krásný, jako je Helga, musí v tom být nějaké zlé čáry.
Pokračovat ve čtení →
Za horami a dolinami byla jedna malá, stará dřevěná chaloupka, ve které žila čarodějka Helga. Čarodějka byla velmi krásná, měla černé husté vlasy jako havran a oči modré jako nejjasnější nebe.
Pokračovat ve čtení →
Za dávných časů všude po světě vládla chudoba. I v malé chalupě u lesa, kde žil tatínek se svými dětmi, Jeníčkem a Mařenkou. Spolu s nimi tam žila tatínkova druhá žena, macecha, která děti neměla příliš v lásce. Neustále hubovala, že sama má málo, ne tak ještě živit dva hladové krky. Tak dlouho hučela do svého muže, aby je odvedl do lesa a tam je zanechal, až jejím zlým řečem podlehl.
Pokračovat ve čtení →
Na vršku v malé vesnici, kde stál na kopci malý kostel, žily také děti. Jednoho večera, když se za soumraku vydaly cestou směrem ke kostelu kde právě kostelní zvon odbíjel večerní klekání, potkaly navíc i místní lidi z vesnice, kteří se bavili popíjením dobrého vína v jedné odlehlé vesnické hospůdce.
Pokračovat ve čtení →
Daleko v hlubokém lese stála dřevěná chaloupka. Měla červenou střechu, dřevěné dveře, malovaná okna s barevnými záclonkami a byla celá zelená. Vypadala úplně pohádkově. Žila v ní hodná ježibaba s ježidědkem. Byli už oba moc staří, ale protože byli kouzelní, tak to nevadilo. Oba měli bradavici na nose a když chodili, opírali se o hůlku. Ježibaba tuze ráda vařila, a tak každý den z chaloupky vycházela nádherná vůně. Ježidědek měl moc rád jídla od ježibaby.
Pokračovat ve čtení →
Uprostřed hlubokého lesa stála malá dřevěná chaloupka. Vypadala hodně staře. Měla díry ve střeše, vrzala jí okna i dveře a byla celá špinavá. V téhle chaloupce žila ježibaba. Byla to stařena s velkým nosem a bradavici. Nejhorší ale nebylo to, jak vypadala ale to jaká byla. Byla moc zlá. O ostatních mluvila škaredě, lhala a vymýšlela si věci, aby i všichni obyvatelé lesa se neměli rádi. Jednou ale potkala někoho, kdo jí donutil se nad sebou zamyslet.
Pokračovat ve čtení →Žili byli jednou jedni manželé, kteří žili v domku hned vedle mocné a zlé čarodějky. Z jednoho okénka, které v domě měli, viděli čarodějnici přímo do zahrady, ve které pěstovala všechny možné druhy zeleniny, bylinek a květin pro své lektvary. Ta zahrada byla obehnaná vysokou zdí, aby čarodějnice měla jistotu, že jí tam nikdo nepřijde loupit.
Pokračovat ve čtení →Jednou byla ve Lhotě pod Zlatou skálou hodně stará a ošklivá babka. Lidé se jí báli a tak žila samotářským životem ve své malé chaloupce na kopci. Nikdo z místních nevěděl, jaká ve skutečnosti je, neboť ji všichni posuzovali jen podle jejího vzhledu a nikdo s ní ani slova nepromluvil.
Pokračovat ve čtení →Uprostřed temného lesa v chaloupce s doškovou střechou žila stará zlá čarodějnice. Pocestné lákala do svého obydlí a tam je mámila kouzelným lektvarem. Pak si je uvařila ve velkém kotli a snědla. Jednoho dne jel okolo tovaryš Jíra. Toho si nemohla nevšimnout čarodějnice. Jak se blížil k její chaloupce, začala jej zvát k sobě na pečínku. Pokračovat ve čtení →
