Žili byli jednou jedni manželé, kteří žili v domku hned vedle mocné a zlé čarodějky. Z jednoho okénka, které v domě měli, viděli čarodějnici přímo do zahrady, ve které pěstovala všechny možné druhy zeleniny, bylinek a květin pro své lektvary. Ta zahrada byla obehnaná vysokou zdí, aby čarodějnice měla jistotu, že jí tam nikdo nepřijde loupit.
Pokračovat ve čtení →Čarodějnice
Čarodějnice bývají spíš zlé pohádkové bytosti. Mají rády samotu, nejspíš protože se jich lidé zpravidla bojí.
Občas se objeví i hodná a milá čarodějka.
O perníkové chaloupce
Byl jeden chudobný otec, který měl dvě děti, Marušku a Honzíčka. Otec chodíval do lesa dřevo kácet a o děti se starala maminka. Když umřela, otec se znovu oženil, aby našel dětem matku, která se o ně bude zase starat. Ta byla ale velice zlá a panovačná, neměla ráda děti ani otce.
Pokračovat ve čtení →O škaredé babce
Jednou byla ve Lhotě pod Zlatou skálou hodně stará a ošklivá babka. Lidé se jí báli a tak žila samotářským životem ve své malé chaloupce na kopci. Nikdo z místních nevěděl, jaká ve skutečnosti je, neboť ji všichni posuzovali jen podle jejího vzhledu a nikdo s ní ani slova nepromluvil.
Pokračovat ve čtení →Polednice (Kytice – Karel Jaromír Erben)
U lavice dítě stálo,
z plna hrdla křičelo.
„Bodejž jsi jen trochu málo,
ty cikáně, mlčelo!
Zlá čarodějnice
Uprostřed temného lesa v chaloupce s doškovou střechou žila stará zlá čarodějnice. Pocestné lákala do svého obydlí a tam je mámila kouzelným lektvarem. Pak si je uvařila ve velkém kotli a snědla. Jednoho dne jel okolo tovaryš Jíra. Toho si nemohla nevšimnout čarodějnice. Jak se blížil k její chaloupce, začala jej zvát k sobě na pečínku. Pokračovat ve čtení →
