Jak opičák Stefan nechtěl uklízet

Jak opičák Stefan nechtěl uklízet

Stefan byl chlupatý opičák, který žil na svém stromě uprostřed džungle. Stefan nesnášel uklízení a užíval si, že měl celý strom jen pro sebe a mohl na něm mít nepořádek, jaký se mu zlíbil. Kdykoliv snědl banán, odhodil slupku prostě na větev, na které se zrovna nacházel. Totéž dělal se všemi zbytky jídla. Po celém stromě se mu proto povalovaly nejen slupky, ale také ohryzky, pecky a stopky od všelijakého ovoce.

Pokračovat ve čtení →

Jak se medvědice Líza přestala bát strašidel

Jak se medvědice Líza přestala bát strašidel

Medvědice Líza žila úplně sama ve své jeskyni v lese. Bydlela v ní teprve krátce – ještě nedávno totiž žila v jeskyni se svými rodiči. Na bydlení sama si proto teprve zvykala. Největší potíže jí dělaly noci. Nedaleko jeskyně totiž stála dřevěná chatka a Líza v ní po nocích často vídala podivná světla a stíny a někdy dokonce slýchala různé strašidelné zvuky. Myslela si, že v chatce straší a za tmy se proto často bála.

Pokračovat ve čtení →

O pyšné žirafě Sáře

Pohádka na dobrou noc - O pyšné žirafě Sáře

Mezi žirafami byl vysoký krk symbolem krásy – čím vyšší krk žirafa měla, tím byla krásnější. Nejvyšší krk v širokém okolí měla žirafa jménem Sára. To ji činilo nejkrásnější žirafou ze všech. A Sára si to moc dobře uvědomovala – byla na svůj krk velmi pyšná a vůbec se tím netajila. Chovala se k ostatním domýšlivě a povýšeně. Utahovala si z žiraf s menším krkem a kamarádila se jen s těmi, které měly také vysoké krky.

Pokračovat ve čtení →

Jak víla Voděnka překonala svůj strach

Pohádka - víla u jezera

Voděnka byla vodní víla, která žila u jezírka uprostřed hlubokého lesa plného kouzel a pohádkových bytostí. Byl to les, do kterého lidé neměli přístup. Byl chráněn kouzlem, aby ho nikdo kromě kouzelných bytostí a lesních zvířat nemohl najít.

Kdyby nějaký člověk pohádkové bytosti objevil, znamenalo by to pro ně zkázu. Lidé se totiž nových věcí, které neznali a nechápali je, báli. Mohli by proto pohádkové bytosti z lesa vyhnat nebo uvěznit.

Pokračovat ve čtení →

Den, kdy se medvídek Antárek naučil lovit ryby

Pohádka na dobrou noc - Den, kdy se medvídek Antárek naučil lovit ryby

Přišel den, kdy se měl jít Antárek spolu se svým tatínkem učit lovit ryby. Ještě nedávno by proti tomu protestoval – raději by se nadlábnul medem a k rybám by ani nepřičichl. Avšak po tom, co se přecpal medem tolik, že skončil s bolestmi břicha u veterináře, už nemohl med ani vidět a ryby se staly jeho novým oblíbeným pokrmem. Proto se dne, kdy se je naučí sám lovit, už nemohl dočkat.

Pokračovat ve čtení →

Jak přestala být hrošice Herma smutná

Pohádka ke čtení - Jak přestala být hrošice Herma smutná

Malá hrošice Herma byla už několik týdnů smutná. Její nejlepší přítel Felix se totiž vydal do světa a ji nechal samotnou. Herma se proto cítila osaměle, smutně a taky trochu naštvaně, že ji takhle opustil. Pořád jenom seděla doma u bahnitého jezírka uprostřed savany a trápila se. Až jednou už se na to její rodiče nemohli dívat a řekli jí, ať jde na oslavu narozenin její sestřenice Iris.

Pokračovat ve čtení →

Jak sloník zjistil, že čištění klů je důležité

Pohádka na dobrou noc - Jak sloník zjistil, že čištění klů je důležité

Malý sloník Kvído nesnášel čištění klů. Nebavilo ho to a přišlo mu to naprosto zbytečné. Proto každý večer, když ho rodiče poslali k řece, aby si je vyčistil, se tam sice vydal, ale místo čištění klů si jen chobotem hrál s vodním proudem a rybkami v něm. Myslel si, jak nad rodiči vyzrál a byl celý spokojený, že si místo těch dlouhých pěti minut čištění mohl raději hrát.

Pokračovat ve čtení →