O strašidelné noci, kterou prožili malí dinosauři Bruno a Kali

Bruno byl ještě mladý dinosaurus, kterému se nedávno vylíhla malá sestřička Kali. Začal na ni žárlit – nelíbilo se mu, že se maminka věnuje víc jeho malé sestřičce než jemu. A už vůbec se mu nelíbilo, že musel Kali někdy hlídat a starat se o ni on sám, když se jejich maminka vydala hledat něco k snědku.

Pokračovat ve čtení →

Tučňák Max, který si splnil sen a naučil se létat

Byl jednou jeden tučňák jménem Max. Nebyl to ten klasický polární tučňák, který žije na Antarktidě, patřil k těm žijícím v tropech. Znal proto spoustu různých zvířat, jako jsou dikobrazi, jaguáři a krokodýli. S pár dikobrazi se dokonce přátelil, těm zbylým druhům se raději vyhýbal, přesto je však obdivoval. Všem jim totiž něco záviděl – dikobrazi měli bodliny ostré jako břitvy, jaguáři byli neskutečně rychlí a silní a krokodýli byli těmi nejlepšími vodními lovci. A Max byl jen obyčejný tučňák. Pták, který nemohl ani létat.

Pokračovat ve čtení →

O holčičce, která zachránila ptáče

Jednoho krásného jarního dne, kdy všechno kvetlo a vonělo, se vydala malá Emilka na procházku parkem se svými rodiči. Emilka jaro zbožňovala. Všude byly nádherně rozkvetlé růžové třešně, různobarevné keře a květiny s úchvatnou vůní. Co však Emilka měla na jaře nejraději, bylo to, že se probouzela zvířátka ze zimního spánku, rodila a líhla se nová mláďata a zkrátka všechno jako by na jaře začínalo. Kdo by koneckonců na jaře takový pocit neměl, když se probouzí tolik nového života?

Pokračovat ve čtení →

O mořské panně, která se ztratila

Všichni dobře víme, že svět je plný pohádkových bytostí. Co už nevíme je to, že se i pohádkové bytosti mohou dostat do všelijakých trablí, ze kterých se není snadné dostat. Jako třeba mořská panna jménem Anna, která si jednoho krásného dne užívala sluníčka na hladině moře. Nechala se unášet na hladině a hřát se slunečními paprsky tak dlouho, až nechtěně usnula. A když se probudila… byla daleko od moře.

Pokračovat ve čtení →

O lišce Lauře, která se naučila létat

Liška Laura už odmala snila o tom, že bude jednoho dne létat. Všichni jí říkali, že to není možné – lišky přece nelétají a nikdy létat nebudou. Dokonce ani rodiče ji v jejím snu nepodporovali. Přesto však každý den toužebně pozorovala ptáky, jak krouží nad vysokými korunami stromů a představovala si, jak se k nim jednoho dne přidá.

Pokračovat ve čtení →

Jak sloník Kvído zjistil, že čištění klů je důležité

Malý sloník Kvído nesnášel čištění klů. Nebavilo ho to a přišlo mu to naprosto zbytečné. Proto každý večer, když ho rodiče poslali k řece, aby si je vyčistil, se tam sice vydal, ale místo čištění klů si jen chobotem hrál s vodním proudem a rybkami v něm. Myslel si, jak nad rodiči vyzrál a byl celý spokojený, že si místo těch dlouhých pěti minut čištění mohl raději hrát.

Pokračovat ve čtení →

Králíček Punťa, kterému se vyplatilo pomáhat

Punťa byl malý huňatý králíček z farmy, kde žil společně se spoustou dalších králíků. Na farmě si králíci mohli každý den pobíhat po zahradě a chroupat tolik zelení, kolik se jim zachtělo. Na noc je pak farmáři zavírali do kotců, kde byli v bezpečí před divokými dravci. Alespoň tak to fungovalo, když bylo hezké počasí.

Pokračovat ve čtení →

Den, kdy se medvídek Antárek naučil lovit ryby

Přišel den, kdy se měl jít Antárek spolu se svým tatínkem učit lovit ryby. Ještě nedávno by proti tomu protestoval – raději by se nadlábnul medem a k rybám by ani nepřičichl. Avšak po tom, co se přecpal medem tolik, že skončil s bolestmi břicha u veterináře, už nemohl med ani vidět a ryby se staly jeho novým oblíbeným pokrmem. Proto se dne, kdy se je naučí sám lovit, už nemohl dočkat.

Pokračovat ve čtení →

O pyšné žirafě Sáře

Mezi žirafami byl vysoký krk symbolem krásy – čím vyšší krk žirafa měla, tím byla krásnější. Nejvyšší krk v širokém okolí měla žirafa jménem Sára. To ji činilo nejkrásnější žirafou ze všech. A Sára si to moc dobře uvědomovala – byla na svůj krk velmi pyšná a vůbec se tím netajila. Chovala se k ostatním domýšlivě a povýšeně. Utahovala si z žiraf s menším krkem a kamarádila se jen s těmi, které měly také vysoké krky.

Pokračovat ve čtení →

Jak přestala být hrošice Herma smutná

Malá hrošice Herma byla už několik týdnů smutná. Její nejlepší přítel Felix se totiž vydal do světa a ji nechal samotnou. Herma se proto cítila osaměle, smutně a taky trochu naštvaně, že ji takhle opustil. Pořád jenom seděla doma u bahnitého jezírka uprostřed savany a trápila se. Až jednou už se na to její rodiče nemohli dívat a řekli jí, ať jde na oslavu narozenin její sestřenice Iris.

Pokračovat ve čtení →