Rozpočítadlem se vybírá ten, kdo má jít z kola ven nebo naopak udělat nějaký úkol. Ten, kdo rozpočítá, ukazuje při každém slově nebo slabice na druhé v tom pořadí, jak stojí vedle sebe.
Na koho padne poslední slovo rozpočítadla, ten je vyřazený z rozpočítávání nebo naopak zvolený pro určený úkol.
Jedné krásné letní noci na obloze svítila maličká hvězdička. Byla sice nejmenší, ale svítila nejvíc ze všech. Tato hvězda se jmenovala Stela. Stela se třpytila na tmavé obloze jako ten nejkrásnější diamant. Avšak jedné noci tato malá hvězda spadla. A nespadla ledakde!
Pokračovat ve čtení →
U našeho lesíka
starý ježek naříká.
Ztratil prý tam nové boty,
Když šel včera do roboty.
Prší, prší jalovec,
pásli jsme tam pět ovec
a čestého berana
se zlatýma rohama.
Běžel zajíc vedle plotu,
roztrh‘ si tam celou botu,
liška mu ji zašívala,
veverka se posmívala.
Povídala straka vráně,
že má doma zlaté sáně,
že ji sveze na drobeček,
z doliny až na kopeček.
Ententýky, dva špalíky,
čert vyletěl z elektriky,
bez klobouku, bos,
narazil si nos!
Hrály dudy u pobudy,
na bubínek: bum, bum, bum,
na housličky: tydli dum!
Basa bručí: ryc, ryc, ryc,
jdi ty z kola pryč!
Sekeřičko, sekej kola,
pojedeme do Tábora,
Padla lžička do hrčníčka,
udělala cvrňk!
Na koho to slovo padne,
ten udělá frňk!
