Tito cestovatelé nejsou jen tak nějací: jsou to totiž bacili. Cestují všude tam, kam se jim právě zachce – nejraději však do bříška dětí, které si nemyjí ruce. Jak se ale pak těchto cestovatelů zbavit? Přečtěte si víc v této krátké pohádce.

Bylo nebylo, za devatero horami a devatero řekami seděla na záchodovém prkénku parta bacilů. Všichni buclatí a chlupatí, s ostrými zoubky a drápky. V rukách drželi kufříky a na hlavách měli nasazené kloboučky, někteří trochu nakřivo. Vyčkávali tam už nějakou dobu a těšili se, až pojedou na výlet.

Vtom se na záchodě rozsvítilo světlo. Na prkénko si opatrně sedl malý Jakoubek.

„Jdeme na to, hoši!“ zavelel největší a nejtlustší bacil a všichni vyrazili kupředu. Běželi a běželi, až se jim podařilo vyskočit na Jakoubkovy dlaně. Pevně se chytili a už se nepustili.

„Hurá, pojedeme na výlet!“ radovali se jako jeden. Největší bacil je ovšem zarazil.

„Ještě nejásejme, kamarádi. Co když si teď chlapeček umyje ruce? To pak nepojedeme nikam.“

Chlapeček seskočil z prkénka a spláchl záchod. Pak se přiblížil k umyvadlu. Bacili napjatě čekali, jak se Jakoubek zachová. Někteří z nich se ze samé nervozity do chlapečkovy dlaně zakousli ještě hlouběji. Tak umyje si ruce, nebo ne…?

Jakoubek však k obrovské radosti bacilů zapomněl. Prošel kolem umyvadla, ani si nevšiml voňavého mýdla a vešel přímo do kuchyně. Bacili na Jakoubkově dlani propukli v ohlušující jásot.

„Jupí, zapomněl! Přece tedy bude výlet!“

Jakoubek prošel kuchyní a vzal si z misky gumový bonbon.

„Kluci, připravit, pozor, jedeme!“ zvolal největší bacil, nasadil si na oči plavecké brýle a připravil se ke skoku. Jakmile si dal Jakoubek neumytou rukou bonbon do pusy, spolu s ním mu tam bez váhání skočila celá chlupatá parta. . A začal jim mejdan. Jeden z nich se zakousl Jakoubkovi do tvářičky. Další se zavrtal mezi zoubky a škrábal tam Jakoubka ostrými drápky. Ostatní čekali.

Jen co chlapeček polkl, vydali se spolu se slinami dlouhou skluzavkou v krku přímo do bříška. Skluzavka krásně jela, bacili po zádech vybírali divoké zatáčky jako na tobogánu. Až najednou žbluňk! Už byli v bříšku.

V žaludku to vypadalo jako v bazénu. Hopsali si tam, potápěli se a libovali si: „To je ale parádní výlet!“

Ale protože bacili jsou od přírody zlobiví, i teď začali s chutí Jakoubka zlobit. Dlouhými drápky ho popichovali v bříšku, skákali po jídle, které před chvílí snědl, a prali se mezi sebou.

„Maminko, mně je nějak špatně,“ postěžoval si Jakoubek a držel se přitom za bříško. „Co se mi to děje?“

„Jakoubku, možná jsi něco špatného snědl,“ zamyslela se maminka.

„Měl jsem jen bonbon, když jsem se vrátil ze záchodu,“ odpověděl Jakoubek, celý bledý.

„A umyl sis pořádně ruce?“ zeptala se maminka. Jakoubek provinile zavrtěl hlavou.

„Tak to bude asi ono. Teď máš v bříšku bacily, kteří tě tam zlobí. Pojď, uvařím ti bylinkový čaj, aby se ti ulevilo.“ A jak maminka řekla, tak udělala. Uložila Jakoubka do postele a donesla mu šálek teplého čaje

„Pěkně to vypij. A pamatuj si, že si ruce musíš mýt pečlivě, teplou vodou a mýdlem. To nemají bacili rádi.“

„A kdybych si je umyl, to by mi potom do pusy nevlezli?“ zajímal se Jakoubek.

„Nevlezli. Pěkně bys je spláchl do umyvadla a vůbec by tě nezlobili,“ odpověděla maminka a pohladila kloučka po vlasech.

Jakoubek poslušně vypil čaj a za chvíli cítil, že se mu dělá lépe. Bacili v puse i bříšku se ale moc zlobili. Hrozili drobnými pěstičkami a vykřikovali, že to chlapečkovi nedarují. Pak jim ovšem nezbylo, než si sbalit kufry a z bříška odejít.

„Šéfe,“ ozval se jeden z chlupatých bacilů, „co bychom dělali, kdyby si všechny děti myly ruce? Koho bychom pak kousali a zlobili?“

„No, to se nesmí nikdy stát. To by byl náš konec!“