Haló, haló, škola volá! Děti, nebojte se, v našich pohádkových lavicích se učíme rádi. Všechny děti (a nejenom děti) zažívají ve školních lavicích ta pravá studijní dobrodružství. Přijďte za námi do vyučování, určitě se s námi něčemu zajímavému přiučíte.
Kdysi dávno se jednomu páru narodilo krásné děvčátko. Jedné noci však, když už všichni spali, dívku unesla čarodějnice. Rodiče vyhlásili pátrání a hledalo se po celé zemi, ale děvčátko nikde nenašli. Po letech to rodiče vzdali. Matka ze smutku onemocněla a zemřela. A tak muž zůstal sám a každý den přežíval s nadějí, že se jeho dcerka vrátí.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna holčička, která se jmenovala Stela. Žila s maminkou a tatínkem v krásném bytě na kraji města. Jenže ten jejich byt zas tak krásný nebyl. Stela měla totiž jednu špatnou vlastnost. Nechtěla po sobě nic uklízet. A co hůř, byla hrozně nepořádná.
Pokračovat ve čtení →
Podzim už byl v plném proudu a kromě chladného podzimního vánku okolí zdobily i barevné listy, které nám šustily pod nohama. Na oknech škol i školek pomalu přibývaly vystříhané oranžové dýně či vybarvené listy a ježci. Na dnešní den ve škole se Olivie velmi těšila.
Pokračovat ve čtení →
Byl den před začátkem podzimních prázdnin. Město zdobily vyřezávané dýně či spadané listí a třídy ve školách se také oblékly do podzimního hávu. Třídy zdobili kaštanoví mužíčci, nabarvené dýně, kostlivci a obarvené listí na oknech. Jelikož byl den před začátkem podzimních prázdnin, ve škole se odehrávalo podzimní představení.
Pokračovat ve čtení →
Bylo nebylo, stál kdysi jeden zámek. V něm žil starý král, který měl dceru. Ta měla zvláštní dar – uměla ovládat počasí. Princezna si své schopnosti pečlivě střežila a dlouho odmítala všechny nápadníky.
Pokračovat ve čtení →
Žily byly jednou tři sestry. Ta nejstarší se jmenovala Rózinka a nenáviděla květiny. Dokonce tolik, že nechtěla ani chodit ven z chalupy. Ale moc jí to nepomohlo, protože její druhá sestra Květa květiny milovala a nosila si je v kořenáčích i domů. Róza se na ně nemohla ani podívat, jak se jí hnusily, ale Květa si jich nanosila v květináčích a truhlících domů tolik, že bylo zcela nemožné se pohledu na ně vyhnout.
Pokračovat ve čtení →
V černém lese daleko mezi skalami žil loupežník. Měl dlouhé spletené vousy, na hlavě roztrhaný klobouk a pod ním mu trčely huňaté černé vlasy. Bydlel u těch nejvyšších skal v ukryté jeskyni. Nebyl zlý, jen nic jiného než loupení neznal.
Pokračovat ve čtení →
V jedné pohádkové zemi zrovna nebyl žádný čaroděj dost zlý na to, aby se mu chtělo unášet a zaklínat princezny, a ani žádný drak tak hladový, aby chtěl žrát princezny a rytíře. Všechny čarodějnice tu byly na čarování moc líné. A tak v tom království byla strašná nuda. I vymyslel jednou král pro své poddané trochu zábavy.
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno pradávno, za horami a dolinami, bylo jedno království, kde žila krásná princezna Agátka. Měla černé vlasy jako noční obloha a její krása byla známá široko daleko.
Pokračovat ve čtení →
Byl poslední letní den a holčička jménem Rebeka byla z konce prázdnin trochu smutná. Nechtěla, aby prázdniny plné zábavy skončily. Dalšího dne začíná škola a dlouhé slunečné dny hraní venku s kamarády či bláznění v bazénu končí.
Pokračovat ve čtení →
Dnes byl výjimečný den. Maminka se spolu se svou dcerkou, holčičkou jménem Zuzka, vydala na nákupy. Holčička měla mít druhý den narozeninovou oslavu, a tak se spolu s maminkou domluvily, že si na oslavu vyberou krásné šaty.
Pokračovat ve čtení →
Děti, určitě si vzpomínáte na příběh o tajemném jezeře, které plní tajná přání. Důležité je, abyste do něj hodily to nejcennější, co máte, a jezero vám váš sen splní.
Pokračovat ve čtení →
Bylo nebylo, za hustými lesy a vysokými horami se schovávalo jedno čarokrásné jezírko. Jezírko to však nebylo ledajaké. Voda v něm byla průzračně čistá a ve světle měsíce se krásně třpytila. A nejen to. Pradávné legendy totiž říkaly, že jezero má kouzelnou moc. Moc, která ani není z tohoto světa.
Pokračovat ve čtení →
V jedné daleké zemi bylo safari. Žili tam sloni, žirafy, antilopy, zebry a další zvířata. Všechna žila spokojeně spolu na velkých prostranstvích a pláních. Jejich králem byl lev. Byl nejsilnější ze všech. Byl ale taky chytrý, moudrý a spravedlivý.
Pokračovat ve čtení →
Rozárka a Líza byla dvě nerozlučná děvčátka. Byla jako den a noc, jako voda a oheň. Tak rozdílné, a přece tak vzájemně blízké. Rozárka měla dlouhé zrzavé vlásky jako plamínky a oči černé jako uhlíky. Líza byla holčička se světlými krátkými vlásky a očima zelenýma jako kočka. Obě holky dělaly všechno spolu. Rozuměly si, měly se moc rády a zažívaly spolu spousta příhod a dobrodružství. A dokonce se dokázaly spolu rozveselit, i když se jim stalo něco smutného. Zrovna jako nedávno, když Líza onemocněla.
Pokračovat ve čtení →