Haló, haló, škola volá! Děti, nebojte se, v našich pohádkových lavicích se učíme rádi. Všechny děti (a nejenom děti) zažívají ve školních lavicích ta pravá studijní dobrodružství. Přijďte za námi do vyučování, určitě se s námi něčemu zajímavému přiučíte.
Chvíli to trvá, než se přehoupne jaro ze zimy. Sluníčko bývá ještě kostrbaté a nehřeje tolik, aby všechny zahřálo. Travička se nezelená, přikrývá se ještě zbytky sněhu. Někde dokonce i mrazíky. Hodně dětí touží s prvními slunečními paprsky běhat venku jen v mikině a teplákách. Bundy a čepice nechávají doma, protože doufají a věří, že je těch pár paprsků zahřeje. Není tomu ale tak.
Pokračovat ve čtení →
V jednom lese žilo mnoho různých zvířátek. Ta spolu chodila do lesní školky a školy, odpoledne spolu běhala po lese a hrála si.
Pokračovat ve čtení →
Když obloha zčerná a na nebi se místo slunce objeví měsíc, začíná noc. Když ale měsíc vypadá jako koule, je v úplňku. Říká se, že když je úplněk, dějí se zvláštní věci. Jako by měl měsíc zvláštní moc, kouzelnou. Některým lidem se nechce spát, jiným se zdají obzvlášť živé sny a jsou pak náměsíční a další se budí ze spaní. Dokonce i některá zvířata se chovají jinak. Například vlci vyjí na měsíc a veverky s jezevci si zabedňují své nory, aby jim je neprozářilo silné měsíční světlo.
Pokračovat ve čtení →
„Milé moje děti, teď vám povím jeden kouzelný příběh,“ řekla babička, posadila se u doutnajícího krbu a sledovala nedočkavé tvářičky svých vnoučat Marušky a Kubíka vykukující zpoza huňaté deky.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden malý hustý les, který byl krásný během celého roku. Každé roční období na něm nechalo své kouzlo. Vždy krásně vzkvétal a v zimě se měnil na bílou zasněženou krajinku. Všichni v něm byli šťastní. Nejkrásnější čas v tomto lese byl ovšem právě na podzim.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, určitě si vzpomínáte na pejska Hafíka, který žil u Martínka doma. Byli to věrní přátelé, kteří spolu vymýšleli různá dobrodružství. Nejvíce však milovali hry na superhrdiny.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, vzpomínáte si na hnědovlasou holčičku jménem Vilma, jejíž časy ve školce skončily? Byl začátek září a malou holčičku čekal velký den. Byl první školní den. Vilma byla veselá a odvážná, ale ze školy měla trošku strach, protože tam nikoho neznala. Když přišly s maminkou do školy, byly udiveny krásnou třídou, kterou paní učitelka ozdobila.
Pokračovat ve čtení →
Začínala škola. A tím končily nejen slunečné letní prázdniny plné zábavy, ale také časy ve školce malé Vilmy. Vilma byla veselá, odvážná holčička, ale ze školy měla strach. Hnědovlasá holčička byla smutná, že jí školka končí. Měla tam přece spoustu kámošek a každý den tam byla zábava.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, vzpomínáte si na zahradního skřítka Strážíka? Klobouček z muchomůrky, oblečení ze slupky jablíčka a veselé vyzpěvování? Ale víte!
Pokračovat ve čtení →
Kromě různých zvířátek, broučků či chutné zeleniny a ovoce můžeme na zahradě natrefit i na zahradního skřítka. Zahradní skřítek se stará o to, aby zelenina a ovoce vždy pěkně dozrály. Hezky je zalévá, leští, a dokonce jim i zpívá. Právě proto, aby byla chutná mrkvička pěkně oranžová, zelí pěkně zelené a křupavé, rajčata pěkně červená a jablíčka šťavnatá. Také dbá na to, aby se květinky na zahrádce měly dobře, pěkně kvetly, a proto je poctivě zalévá.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, určitě si vzpomínáte na pohádku o kouzelném dýňovém ráji, kde žily víly podzimničky. Víly podzimničky se vždy po létě probouzely a vykukovaly ze svých magických dýňových domků. Měly velmi důležitý úkol. Víly podzimničky se totiž musely postarat o to, aby po teploučkém létě zbarvily svět barvami podzimu. A to bylo i úkolem víly Liany.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna krajinka plná kouzelných dýní. Nejvíce však vzkvétala na podzim. Zbytek roku v zemi dýní všechno spalo. Všude v okolí jste mohli natrefit na velké i malé, žluté či oranžové dýně. Louka plná dýní vypadala jako z pohádky.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, určitě si vzpomínáte na příběh o holčičce, která milovala vaření a pečení. Jmenovala se Barborka. Zvědavá Barborka však byla smutná, protože dostala ve škole špatnou známku. Její maminka se jí snažila zlepšit náladu vařením večeře. Ale holčička byla stále smutná. Když vtom Barborce vypadl papírek z knihy receptů.
Pokračovat ve čtení →
Barborka byla velmi šikovná holčička. Ze všeho nejraději pomáhala mamince v kuchyni. Když se zrovna neučila, nehrála si na zahradě či v pokojíčku, našli jste ji právě v kuchyni u maminky. Tam spolu vařily a pekly všelijaké dobroty. Až vyroste, toužila být Barborka pekařkou.
Pokračovat ve čtení →
Malá Nelka byla zvědavá a hravá holčička. No nesnášela uklízení! Její pokojíček byl vždy plný hraček, které ležely všude možně, jen ne odložené v krabicích či na poličkách. Maminka se snažila, jak mohla, ale malá plavovlasá holčička ne a ne si uklidit své hračky v pokojíčku.
Pokračovat ve čtení →