Zdál se vám někdy nějaký bláznivý sen? Tak považte, co se jednou o čarodějnicích zdálo v noci Bubíkovi.
Všude byl sníh a foukal ledový vítr. Bubík stál na zahradě před domem jenom v zelených trenýrkách a nátělníku. Na hlavě měl věnec z pampelišek, tulipánů, narcisů a šeříku. Mrazem mu květy ale uvadly, tak to vypadalo, jako když má na hlavě dlouhé vlasy z květin.
Pokračovat ve čtení →
V jednom městě se toulal malý psíček. Patřil k plemeni mops, takže byl takový malý, baculatý, měl krátké nožičky, silné tělíčko, krátký čumáček a velké kulaté oči. Neměl žádné jméno, protože nikomu nepatřil. A nikdo ho ani nechtěl. Toulal se městem sám.
Pokračovat ve čtení →
Jeden hospodář měl veliké hospodářství a zvířat tolik, že celý den běhal od jednoho ke druhému, aby se o ně všechny pěkně postaral. Chyběl mu ale kohout.
„No jo, slepičky by měl přece někdo hlídat. A co víc,“ pomyslel si hospodář, „ten kohout mě bude ráno budit. Aspoň nikdy nezaspím.“
Pokračovat ve čtení →
Jistě jste už slyšeli o mnoha neposlušných dětech, ale vsadím se, že o Tomáškovi, který se nechtěl oblékat, jste ještě neslyšeli.
Pokračovat ve čtení →
Naše pohádka začíná úplně stejně jako každá jiná. V jednom království žil král se svou krásnou dcerou – princeznou Loretou. Žili tam vcelku spokojeně, dokud do království nepřiletěl drak. Usadil se kousek za městem v jeskyni. Král z toho byl smutný, protože, jak každý ví, draci žerou princezny. Ale zase se těšil z toho, že by se mohl objevit statečný hrdina, princ, který by princeznu zachránil, a byla by svatba. Jenže tady nastal problém.
Pokračovat ve čtení →
Adventní pohádka 24. z 24
Konečně se ozvalo zacinkání zvonečku. Andělka se skřítkem radostně a plní očekávání spěchali ke stromečku. Ten zářil světýlky do tmy obýváku a vrhal stíny na úhledně zabalené krabice a balíčky poskládané na zemi.
Pokračovat ve čtení →
Adventní pohádka 23. z 24
Když se na obloze objevila první hvězda, Andělka s rodinou a skřítkem usedla ke stolu. Měli výbornou polévku, řízky a bramborový salát a tatínek smaženého kapra, toho on tuze rád.
Pokračovat ve čtení →
Adventní pohádka 22. z 24
Večer pomáhala Andělka vánočně prostírat stůl.
„A ještě šupinku,“ připomněla maminka a podala Andělce několik rybích šupinek.
Pokračovat ve čtení →
Adventní pohádka 21. z 24
„Ještě než bude večeře, rozkrojíme jablíčko,“ řekla maminka a přinesla na stůl prkýnko s jablíčkem.
„Cože? K večeři bude jenom jablko?“ polekal se skřítek.
Pokračovat ve čtení →
Adventní pohádka 20. z 24
„Štědrý den je den plný kouzel a zázraků,“ vysvětlovala Andělka skřítkovi, když spolu sledovali, jak si tatínek chystá lití olova. „Lidé věřili, že se tento den dá zjistit, jaký bude další rok. Jako jestli budou mít štěstí, jestli budou zdraví a tak.“
Pokračovat ve čtení →
Adventní pohádka 19. z 24
Na Štědrý den myslíme také na naše zvířata. Dříve jim hospodáři dávali také dobroty, aby i jejich zvířata měla hezký Štědrý den. Proto i Andělka obcházela venku všechna, která mohla. Ptáčkům dosypala do krmítka slunečnici, králíkům u babičky nadělila mrkvičku a kocourovi jeho oblíbené jídlo. Donesla i za plot talíř masa pro toulavé kočičky, které v zimě spolu s babičkou přikrmovaly.
Pokračovat ve čtení →
Zubatá strašidla
Byla zima, všude sníh a mráz. Bubík se Zubomilou stavěli sněhuláka na zahradě.
„Bubíku, ty jsi trouba,“ zamumlala Zubomila, když uviděla, kam postavil svého sněhuláka. „Takhle taťák asi do práce nepojede.“
Pokračovat ve čtení →
Adventní pohádka 17. z 24
Andělka přemýšlela, kam se skřítek ztratil. Ale za chvilku se pootevřely dveře a zvenku přiskákal skřítek na umělém sobovi.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna farma, na které kromě starého farmáře a jeho rodiny žil i pejsek Max, jejich strážce, ale i jiná zvířátka, která farmáři vlastnili. Natrefili byste tam na slepičky, koně, krávy, ale i na malá telátka. Ta měla pro sebe velkou pastvinu, kde se ráda pásla. Malá telátka vše poznávala a obdivovala. Ať už stébelka trávy, dešťové kapky, barevné kvítky, či krásné lesy v okolí.
Pokračovat ve čtení →