Po nebi si klidně pluly mráčky. Mezi nimi byl jeden nadýchaný, zářivě bílý mráček, kterému říkali Kapička. To proto, že když plul po nebi, měl přesně takový tvar – jako veliká kapička vody.
Tahle pohádka je pro členy Pohádkozemě.
Byl jednou jeden chlapeček, který ze všeho nejradši kreslil. Jmenoval se Tomášek a v celém pokojíčku měl samé papíry, fixy, pastelky, vodovky, voskovky, fixy na kamínky a spoustu dalších barviček, jaké si jen dovedete představit.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna holčička, která se jmenovala Markétka. Byla to hodná a vzorná holčička, která měla jednu nepěknou vlastnost. Nechtěla smrkat do kapesníku. Místo toho si utírala nos do rukávů. Když už měla rukávy mokré, utírala si nos do nohavic, do sukničky, do trička, prostě tam, kde zrovna bylo suché místo.
Pokračovat ve čtení →
Ve strašidelné škole byl dnes tvořivý den. Všechna malá strašidla dostala za úkol vyrobit přáníčka pro své maminky, které budou mít svátek. Blíží se totiž Den matek, kdy i strašidla chtějí maminkám ukázat, jak moc je mají ráda.
Pokračovat ve čtení →
V jednom pokojíčku si hrály dvě děti – Anička a Petříček. Oba měli spoustu hraček. Anička si nejraději hrála s panenkami, kostkami a vláčky. Petříček zase moc rád stavěl z Lega, jezdil s autíčky a tulil se s plyšáky.
Pokračovat ve čtení →
Zubatá strašidla
Kousek za Strašidrnem stojí uprostřed louky starý vysoký strom. Říká se o něm, že je památný, protože tam stojí už mnoho a mnoho let. Je to dubisko jako hrom. Podle jedné pověsti na něm odpočíval ve svém netopýřím přestrojení sám upír Drákula.
Pokračovat ve čtení →
Jednou – někdy, někde – žil byl chlapeček, který se jmenoval Frantík. Ten chlapeček měl jednu špatnou vlastnost. Každého, koho mohl a na koho dosáhl, pokaždé štípnul. Kdyby to bylo jen tak z žertu, asi by se tomu všichni jenom zasmáli. Ale Frantík štípal tak silně, že to každého bolelo. Marně mu rodiče domlouvali, že to nemá dělat. Na Frantíka nic nezabíralo.
Pokračovat ve čtení →
V jednom domě žili tři chlapci. Nejstarší Adam chodil už do třetí třídy a chlubil se tím, jak umí dobře počítat. Ve volném čase se zajímal o auta, kreslil si je a vystřihoval a slepoval z papíru.
Pokračovat ve čtení →
„Nech ty nehty!“ opakovala maminka už více než po sté. Ale malá Magdalenka si stále křoupala a okusovala své prsty.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna maličká chaloupka, ve které bydleli dědeček s babičkou. Žili tam velmi šťastně a spokojeně. Měli před chaloupkou překrásnou zahrádku, na které oba pracovali. Rostlo v ní plno ovocných stromů a pestrého kvítí.
Pokračovat ve čtení →
V jednom domečku žili holčička Nikolka a chlapeček Pája. Byly to moc milé a veselé děti. Ze všeho nejradši se usmívaly, tancovaly, poskakovaly a zpívaly veselé písničky. Každý, kdo je viděl, se musel usmívat také.
Pokračovat ve čtení →
Bylo jednou jedno malé autíčko a mělo šedivou barvu. Vyjelo si na projížďku, ale bylo moc smutné.
Pokračovat ve čtení →
Převyprávěno podle pověsti z údolí Doubravy Čertův stolec, upraveno pro dětské publikum.
V údolí řeky Doubravy najdete jeskyni ve skále, ve které kdysi dávno žil starý poustevník. Měl rád klid a ticho přírody, žil skromně a dodržoval půsty přesně podle toho, jak mu jeho víra nakazovala.
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno žil jeden švec, který šil boty. Ale nikdo je nekupoval, a tak na ševce přišla bída. Neměl na jídlo, a protože nevěděl, jak by uživil sebe, svou ženu a děti, rozhodl se upsat vlastní krví čertu. Jen na to pomyslil, čert tu hnedka byl i se smlouvičkou. Švec podepsal a upsal se tak s celou rodinou peklu.
Pokračovat ve čtení →
V jednom domečku bydleli dva skřítkové Rampy a Dampy. A ty dva hrozně nebavilo po sobě uklízet. Všechno to začalo prvním odhozeným obalem od sušenky.
Pokračovat ve čtení →