Jak stařeček vyzrál nad čertem

Převyprávěno podle pověsti z údolí Doubravy Čertův stolec, upraveno pro dětské publikum.

V údolí řeky Doubravy najdete jeskyni ve skále, ve které kdysi dávno žil starý poustevník. Měl rád klid a ticho přírody, žil skromně a dodržoval půsty přesně podle toho, jak mu jeho víra nakazovala.

Tak si tam poustevník spořádaně žil, dokud si ho nevšiml čert. A tenhle čert si vzal do hlavy, že bude toho poustevníka zlobit a svede ho ke hříchu. Pro začátek se rozhodl, že mu zkazí půst, během kterého si poustevník odříkával všechny dobroty a jedl jen tvrdý chléb a zapíjel ho vodou.

Právě když poustevník takto skromně snídal, objevil se před ním čert. Na kamenném stole před jeskyní se začaly objevovat ty největší laskominy a lahůdky, že by se z nich každému člověku sbíhaly sliny.

„Dej si, příteli,“ vyzýval poustevníka čert s poťouchlým úšklebkem na tváři. „Podívej se na ty lahůdky. Proč nedopřát žaludku potěšení? Nestyď se a pusť se do toho!“

Poustevník zavrtěl hlavou. Jeho břicho kručelo a skučelo nad těmi dobrotami, ale poustevník se ovládal dobře a čertovu pokoušení odolal. Čert pokrčil rameny a zmizel a s ním i všechno to jídlo.

Od té doby ubohý poustevník takto trpěl každý den. Čert mu nabízel ta nejlepší jídla, jaká si lze představit a tajně doufal, že se mu podaří poustevníka nalákat. A jakmile stařec ochutná, zhřeší a on si ho odnese do pekla. Ale poustevník pořád odolával.

Jednou, když už se jeho muka zdála nesnesitelná, postěžoval si v místním kostele panu faráři.

„Drahý synu, možná bych věděl, jak ti pomoci,“ povídal farář a vypravil se s poustevníkem k jeho jeskyni. Cestou mu radil, co má udělat.

Farář zapálil svěcený olej, opálil špičku klacku a tím klackem nakreslil na kamennou lavici tři křížky. Rozloučil se s poustevníkem a popřál mu hodně štěstí.

Těsně před obědem se zase objevil čert a prostřel kamenný stůl. Opět vybral skvělá jídla a ještě lahodnější pití než posledně.

„Pojď, poustevníku, ochutnej ta lahodná jídla! To všechno jsem přinesl pro tebe.“

„Tak dobře,“ povídá poustevník. „Ale samotnému by mi nechutnalo. Víš co? Sedni si tady naproti mně a sníme to spolu. Však je dost pro oba!“

Čert se zaradoval, promnul si ruce a posadil se na lavici. Najednou to pod jeho chlupatým zadkem zasyčelo. Sedl si totiž na tři svěcené křížky. Čert zařval, až se stromy otřásly a šišky z nich opadaly, zmizel a zbyl po něm jen smrad. A už se nikdy znovu neukázal.