Kdysi dávno žil poblíž Kašperku řezník. Jmenoval se Matěj a často jezdil na trh prodávat párky.
„Matěji,“ povídal mu jeho strýc, „až se budeš vracet z trhu, vyhni se Kašperku obloukem. Kolem té zříceniny se dějí divné věci. Někdo dokonce říkal, že tam straší.“
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno stál ve Strážnici hrad. V jeho sklepení se podle povídaček ukrýval ohromný poklad. Ale nikdo se ho nikdy nevydal hledat. To kvůli strašidlu, které ho hlídalo. Byl to bezhlavý rytíř. Každou noc vyjížděl na koni do ulic a honil ho sem a tam, až koni od kopyt odletovaly jiskřičky. Každý se bál, vždyť rytíř ve zbroji a bez hlavy vypadal děsivě. Kdo nemusel ven, ten ven v noci nechodil. Proto bývaly ulice po setmění kolem Strážnice naprosto liduprázdné. A nikdo nevěděl, jak se strašidla zbavit.
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno žil byl chudý kameník. Měl jen svůj krumpáč, mozolnaté ruce a malého synka Honzu. Žili spolu v Horách Kutných, kde bylo kamene dost a o jeho služby nikdo neměl zájem. I rozhodl se, že půjde i s chlapcem do světa.
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno žil na hradě Cvilín rytíř. Měl krásnou dceru Karolínu, kterou držel na svém hradě a obklopoval ji zlatem, penězi a drahými šperky. Ale Karolína ty věci nikdy nechtěla. Věděla totiž, že je její otec získal nepoctivě přepadáním a okrádáním lidí. A tak všechno bohatství rytíř shromažďoval ve sklepení.
Pokračovat ve čtení →
Na vysoké skále nad řekou Labe se tyčí nádherný hrad Střekov. Kdysi dávno zde žil vladyka Střek. Ten měl jedinou dceru, krásnou Lidunku. Vypadala jako princezna a o nápadníky neměla nouzi. Mladíci, rytíři i princové se sjížděli ze široka daleka, aby se jí mohli dvořit.
Pokračovat ve čtení →
Když se narodil na Českém Krumlově malý Petřík, všichni se radovali. Rodiče pořídili miminku ty nejlepší chůvy, které byly k sehnání, aby se o děťátko staraly ve dne v noci. Malý Petřík však v postýlce nechtěl spinkat, plakal v ní, a tak ho musely služebné často nosit a kolébat v náručí. Není se čemu divit, že byly brzy všechny unavené a usínaly u dveří pokoje vsedě na židli, některé dokonce rovnou vestoje.
Pokračovat ve čtení →
Před mnoha a mnoha lety, když ještě místo aut jezdili lidé na koních nebo chodili po svých, stál nedaleko hradu Bouzov na skále zámek. Lidé z něj kdovíproč utekli, zůstala tam bydlet jen stařena se svým psem a kočkou, ale ta hrad brzy proklela a nikdo se už nikdy neodvážil hledat. Dokud tam osud nezavedl tři chlapce – Mikeše, Kokeše a Jakeše.
Pokračovat ve čtení →
V jedné rozpadlé chaloupce žil tatínek, maminka a jejich chlapec Tonda. Byli velmi chudí, do střechy jim teklo a často neměli ani na jídlo. Tonda, aby rodičům pomohl, pracoval jako pasáček ovcí. Ale i tak neměl ani na pořádné oblečení, chodil v roztrhaných kalhotách, do kabátku mu táhlo a jeho čepice vypadala stejně otrhaně jako zbytek oděvu. I přesto si každé ráno cestou na pastvu vesele pohvizdoval.
Pokračovat ve čtení →
Ahoj, děti! Jmenuji se svatý Martin a dnes vám budu vyprávět svůj příběh. Dozvíte se, proč se můj svátek slaví vínem a pečenou husou, a kde se vzaly svatomartinské rohlíčky. Ale začněme pěkně od začátku.
Pokračovat ve čtení →
Tato pohádka se odehrála v dávných dobách, kdy na hradě Trosky žily dvě ženy. Obě se od rána do večera jen hádaly a všelijak si nadávaly. Stará Markéta se usídlila v nižší věži, hned naproti ní v té vyšší přebývala mladá Barbora. Sotva ráno vyšlo slunce, obě spěchaly k oknu, aby se mohly s tou druhou hádat.
Pokračovat ve čtení →
„Dorotko, učesej si vlásky,“ povídala maminka rozcuchané hnědovlasé holčičce.
„Mně se nechce, mami. Vždyť si jdeme hrát s holkama ven.“
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden skřítek Štrakakal, který u sebe vždy nosil tlustou knihu a hřeben, a kdykoliv potkal nějaké rozcuchané dítě, plácnul ho knihou po zádech a potom ho učesal. A jak ho to učili jeho rodiče, považoval za zlobivé každé dítě, které nebylo učesané.
Pokračovat ve čtení →Třetím nejvyšším vrcholem pohoří Hrubého Jeseníku jsou Petrovy kameny. Tato velká skaliska, která ční na jmenovaném vysokém vrcholu, jsou spojena s jednou pohádkou, kterou vám dnes budu vyprávět.
Pokračovat ve čtení →
Za vlády vojvody Čecha byl všude řád a kázeň. Po je smrti nastaly svary a spory. Starší z rodu se sešli u mohyly Čecha a rozhodli se vyhledat nového vojvodu. Poslali pro Lecha.
Pokračovat ve čtení →
Za Tatrami se rozkládala při řece Visle původní slovanská země. V ní žilo mnoho různých rodů, které mezi sebou válčili. V ten čas se dva bratři, vojvodové Čech a Lech rozhodli, že tuto znesvářenou zemi opustí.
Pokračovat ve čtení →