Hrad Loket – Jak se děti naučily o sebe pečovat

„Dorotko, učesej si vlásky,“ povídala maminka rozcuchané hnědovlasé holčičce.

„Mně se nechce, mami. Vždyť si jdeme hrát s holkama ven.“

„Vždyť to máš jako koudel,“ naléhala maminka. Ale Dorotka nechtěla.

„Stejně se mi zase zacuchají. Prostě se česat nebudu a hotovo,“ rozhodla Dorotka a zahodila hřeben pod postel.

A už utíkala za ostatními holčičkami ven. Ani jedna z nich se nečesala, jedna byla dokonce v noční košilce, protože se nechtěla oblékat.

„Ahoj holky, kde si budeme dneska hrát?“ ptala se Dorotka.

„Půjdeme ke hradu. Budeme si hrát na princezny,“ povídala holčička v noční košilce a přizvedla si u toho sukýnku, jako kdyby to byly nádherné plesové šaty.

Pohádka na dobrou noc - Hrad Loket – Jak se děti naučily o sebe pečovat
Hrad Loket – Jak se děti naučily o sebe pečovat

Jak tak šly holčičky uličkami ke hradu, uslyšely za sebou štrachání. Dorotka se otočila a rázem zůstala celá překvapená stát na místě.

„Holky, co je to? Vidíte to taky?“

Z postranní uličky k nim přibíhal rozevlátý, rozcuchaný malý mužík. V jedné ruce držel kartáč a ve druhé knihu. Nebylo pochyb, že míří k nim.

„Vypadá divně. A je hrozně rozcuchaný,“ povídala Dorotka.

To už byl ale skřítek u nich. Vrhnul se na Dorotku a kartáčem se jí snažil česat vlasy.

„Au, to tahá!“ křičela Dorotka. Skřítek přiskočil k druhé neučesané holčičce a udeřil ji knihou do zad.

Hned se vrhnul česat i její vlásky. Stejně tak se vrhnul i na třetí. A pak znovu na Dorotku a tak pořád dokola.

Děvčata ječela a křičela, jak je skřítkovy pokusy o česání tahaly za vlasy, a snažila se mu vykroutit a utéci. Když se jim konečně povedlo skřítkovi uprchnout, rozběhly se každá do svého domova.

„Maminko, přepadl nás nějaký divný skřet,“ plakala doma Dorotka. „Podívej se, co mi udělal s vlásky. Mám je strašně zacuchané.“

„To už jsi měla, než jsi odešla ven,“ povídala maminka. „Ale já vím, kdo to byl.“

„Kdo?“

„To byl skřítek Štrakakal. Objevuje se tady v ulicích kolem hradu Lokte. Nemá rád neučesané a neupravené děti. Jakmile nějaké takové spatří, hned je chce upravit. Ale jde na to po svém, to už jsi asi zjistila.“

„Jo, to teda jo. Zítra už se učešu. A vyčistím si zuby. Co kdyby mi tím kartáčem chtěl ještě čistit pusu?“ polekala se Dorotka.

A skutečně to druhý den, a i všechny další dny, tak dělala. Její kamarádky chodily také učesané a ustrojené, jak se sluší a patří.

Štrakakal je od té doby už ani jednou nepotkal.

4.5/5 - (150 votes)

Komentáře: 2

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..