Objevte svět plný fantazie s našimi audio pohádkami pro děti. Poslechněte si klasické i originální příběhy, které rozvíjejí představivost a učí novým hodnotám. Ideální pro usínání nebo jako zábava během dne.
Většinu pohádek nám čte Mili M. alias Ušaté Strašidlo.
Pohádky si můžete poslechnout také na YouTube nebo na Spotify.
Pejsek měl mít zítra svátek a kočička narozeniny.
Děti to věděly a chtěly pejska a kočičku nějak k svátku a k narozeninám překvapiti. Přemýšlely, co by pejskovi a kočičce daly nebo udělaly; pak si vzpomněly a řekly: „Víte co, děti? Uděláme pejskovi a kočičce k svátku dort!“
Pokračovat ve čtení →
Byl únor. Ráno se ještě objevovaly mrazíky a sem tam spadlo pár vloček sněhu. Na kopcích se držel bílý sněhový koberec a na rybnících se třpytil led. U jednoho rybníka stála mohutná vrba. A na té vrbě seděl každý den vodník Česílko. Nosil teplý zelený kabátek, červenou čepici a zpod ní mu trčely brčálově zelené vlasy. Vodník každý den seděl na vrbě u rybníka a dával pozor na své kamarády kapříky a sumce, kteří v rybníku bydleli.
Pokračovat ve čtení →
Když celý les zahalí tma a na nebi se objeví měsíc a hvězdy, nastane noc. Všechna zvířátka v lese se zachumlají do svých pelechů a doupat a ulehnou ke spánku. Musí nabrat sílu na další den. Jsou ale zvířata, která v noci žít začínají. Přes den spí. Když se blíží soumrak, proberou se. Otevřou své malé oči a zahájí noční život.
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno v daleké zemi žil chudý chlapec. Jmenoval se Aladin. Každý den se procházel po trzích mezi lidmi, měl rád ten ruch a rád se koukal na všechny ty krásné věci, které tam kupci nabízeli. Však se mohl jen koukat, on i jeho matka byli chudí a nemohli si nic z toho dovolit.
Pokračovat ve čtení →
Daleko ve vysokých skalách jsou místa, kde se staví orlí hnízda. Jsou hodně vysoko a ze země nejsou vidět. Jen když se pod tu skálu postavíš, možná teprve uvidíš, jak odněkud sem tam vyletí orlí máma nebo táta. Nejčastěji vylétávají za potravou. Svá malinká orlí miminka nechávají v hnízdě a létají pryč, aby jim donesli něco dobrého na zub. A aby jejich mláďátka pěkně rostla a sílila. Když ptáčátka trošku povyrostou, je čas, aby sama vyletěla z hnízda, aby vyzkoušela sílu svých křídel a naučila se, jak na to.
Pokračovat ve čtení →
Byl krásný letní den. Sluníčko se na nás usmívalo z bledě modré oblohy, kde nebylo ani mráčku. Byl to den jako stvořený pro výlety a nová dobrodružství. A věděl to i Milánek. Milánek byl motýlek s modro-fialovými křidélky.
Pokračovat ve čtení →
Na dvorku jednoho statku byl velký chlívek. V něm žilo prasátko Fanda. Byl to roztomilý a krásný čuník. Většina prasátek se ráda válela v bahně. Když jedla, prskala jídlo kolem sebe a na sebe. Čuník Fanda byl ale jiný. Vždycky byl krásně čisťounký a voňavý. Když jedl, nevyprskla z jeho korýtka ani kapička. A jeho chlívek? Leskl se čistotou! Vždycky, když k němu přišlo nějaké zvířátko na návštěvu, nevěřilo vlastním očím, jak tam má čisto. Fanda pyšně přikyvoval: „Čistota je půl zdraví.“ Čuník Fanda to měl takto rád. Byl spokojený, když byl čistý on i jeho chlívek.
Pokračovat ve čtení →
Daleko odsud v zemi zvané Aljaška žije psí smečka. Není to obyčejná smečka. Jsou to psi, kteří mají mezi sebou silné pouto, spolupracují spolu a mnohdy si navzájem zachránili život. Tito psi mají výjimečnou práci. Každý z nich má na sobě zvláštní vázání. Žádná běžná vodítka, je to postroj, který spojuje všechny psy ve smečce. Společně táhnou za sebou sáně, na kterých stojí jejich pán s nákladem.
Pokračovat ve čtení →
Za květinovým údolím na zeleném ranči žila kočka Míca. Chundelatá čokoládově hnědá a věčně umazaná od bláta a hlíny. Většinou jsou kočičky stále umyté a čistotné. Míca ale byla jiná. Chtěla být psem. Snažila se štěkat, nahánět ovce na pastvu a v noci hlídat ranč, a proto byla neustále špinavá. Ostatní zvířata se jí snažila domluvit, že je krásná kočička, ať se nesnaží být pejskem. Ale marně. Kočka Míca měla svoji hlavu. Chtěla být psem a hotovo.
Pokračovat ve čtení →
Jednou mechanici poblíž velké opravny vyrobili krásné nové zelené autíčko. Jakmile mohlo jezdit, hned se zvědavě vydalo na silnici. Ale bylo to malé nové autíčko, které na silnici ještě nikdy nejezdilo. Přesto už chtělo jezdit jako velká auta.
Pokračovat ve čtení →
V daleké Africké zemi, kde zvířata žijí volně v přírodě, se odehrál příběh, který ti budu vyprávět. Je to příběh o přátelství a o odvaze.
Pokračovat ve čtení →
Žil byl jeden řezbář. Jmenoval se Geppetto a ten vyráběl loutky. Byl sám a moc si přál mít syna. Jednoho dne se mu povedl vyřezat moc krásný dřevěný chlapec. Pojmenoval loutku Pinocchio.
Pokračovat ve čtení →
V dálce na vysokém kopci stál hrad. Sem tam mu chyběl kus zdi, místy byl dost otlučený a nikdo v něm nebydlel. Spíš to byla taková zřícenina hradu. Občas se na něj přijeli podívat turisté. Prošli se všemi jeho chodbami, podívali se na všechny jeho hradby a pak odjeli. Nikdo nevěděl, jaké tajemství hrad v sobě skrývá. Nikdo netušil, co se na něm děje, když se setmí.
Pokračovat ve čtení →
Když se večer podíváš na oblohu a když mraky šly už dávno spát a neloudají se na nebi, uvidíš všude nad sebou hvězdy. Je to jako černý plášť posetý třpytkami. Některé svítí jasně, jiné jemně. Když se zadíváš pořádně, uvidíš malé světýlko, co skáče z jedné hvězdičky na druhou. To světýlko je Jitřenka. Nebeská noční víla, která dává pozor na hvězdy i na měsíc a když nastane ten správný čas, budí sluníčko, aby vyšlo na nebe. Dává sluníčku dobré jitro. Proto se jmenuje Jitřenka.
Pokračovat ve čtení →
V hlubokých lesích až tam mezi kapradím a hustými vysokými keři žil hejkal. Byl to takový strašidelný zelený mužík. Nosil roztrhané oblečení, jako by měl na sobě jen hadry, klobouk vyrobený z listí a uschlých větví, a chodil naboso. Vypadal prostě jako strašidlo.
Pokračovat ve čtení →