Adventní pohádka 24. z 24
Konečně se ozvalo zacinkání zvonečku. Andělka se skřítkem radostně a plní očekávání spěchali ke stromečku. Ten zářil světýlky do tmy obýváku a vrhal stíny na úhledně zabalené krabice a balíčky poskládané na zemi.
„Děkujeme, Ježíšku,“ zašeptala Andělka a dala se do hledání dárečků, na kterých bylo napsané její jméno.
Skřítek všechno sledoval.
„Ten je pro tebe,“ strčila mu Andělka balíček.
„Jé, děkuju Ježíšku,“ radoval se skřítek a roztrhal balicí papír na kousíčky.
Uvnitř na něj čekala nádherná knížka s obrázky s pohádkou o Ježíškovi a o Vánocích.
„Tu budu číst každej den,“ sliboval skřítek a objal knížku. „Vánoce jsou super!“
„Co se ti na nich líbí nejvíc?“ ptala se Andělka.
Skřítek dlouho přemýšlel, tahal se u toho za vousy a nakonec zavrtěl hlavou.
„Celý je to krásný. Jiný, kouzelný a voňavý. Ale nejkrásnější na tom je, že jsou k sobě lidi hodný. Nebo se aspoň snažej bejt milejší než obvykle. A že jsou spolu a mají se rádi. Tak jako my,“ zaculil se skřítek na Andělku. „Škoda, že končej.“
„Ne, dneškem ještě nekončí. Zítra je Boží hod, to vlastně Vánoce jakoby začínají tím, že se o půlnoci narodí ten Ježíšek. Zítra půjdeme navštívit babičku a dědu. Vánoce končí až příchodem tří králů.“
„A kdy přijdou?“
„Šestého ledna. Do té doby si můžeme užívat stromečku, dárků, cukroví, pohádek i našich milovaných lidí, jak jsi říkal.“
