Skřítek Hopsalín

4 min. čtení

Skřítek Hopsalín byl malý mužíček s rozcuchanými vlasy a širokým roztomilým úsměvem. Nosil zelený kabátek, červené kalhoty a zelený klobouček. Chodil si po světě a pořád si hopsal do kroku a zpíval, nebo aspoň pobrukoval. Byl to takový moc veselý malý chlapík. Protože byl pořád usměvavý, neměl rád, když měl někdo špatnou náladu. A tak když potkal někoho, kdo byl smutný nebo měl nějaké trápení, snažil se ho ze všech sil rozveselit.

Jednou se takhle procházel lesem a v dálce uslyšel, jak někdo moc smutně zpívá. Byl to slabý holčičí hlásek. Hopsalín se rozhlížel, odkud ta smutná písnička zní. Když se zaposlouchal, zjistil, že přichází od potoka. Pomalu k němu dohopsal, schoval se za strom a pozoroval, kdo to zpívá. U potoka klečela krásná dívka. Její dlouhé blonďaté vlasy jí vlály po větru a po tváři jí stékaly slzy jako hrachy. Vedle sebe měla koš s prádlem a v potoce prala oblečení. Do toho si smutně a potichounku zpívala.

Hopsalín k ní přišel, hezky pozdravil, a protože byl neskutečně zvědavý a umíral touhou každého smutného rozveselit, hned se jí začal vyptávat: „Ahoj, neboj se, já jsem Hopsalín. Jsem skřítek překypující dobrou náladou a každého rozveselím. Proč jsi smutná ty?“ „Ach, Hopsalíne, jsi hodný, že mě chceš rozveselit, ale pomoct mi asi nedokážeš. Žiju sama s tatínkem na mlýně. Ale teď tatínek onemocněl a já musím všechnu práci zastat sama. A taky se musím postarat o tatínka. Mám ho moc ráda.“

Skřítkovi Hopsalínovi bylo dívky moc líto. Začal usilovně přemýšlet, aby ji mohl pomoct. A pak ho to napadlo. Sundal si klobouček, začal ho vyhazovat do výšky a u toho zpíval: „Ukaž se, bylinko kouzelná, ukaž svojí moc. Ať je dívka zase radostná, tak přijď nám na pomoc.“

Hopsalín naposledy vyhodil klobouček do vzduchu a nechal si ho přistát na hlavě. Ladně se uklonil, smeknul klobouk z hlavy a ve vlasech měl položenou rostlinku. „Vezmi si ji. Není to jen tak obyčejná bylinka. Je kouzelná,“ povídá Hopsalín dívce. „Až přijdeš domů, zasaď ji, aby ti pořád rostla. Dej ji hezky na sluníčko a starej se o ní. A hlavně si k ní každý den přivoň. A tatínek taky. Uvidíš, jestli ti vykouzlí úsměv na tváři. Dokud budeš pořád tak hodná a budeš mít dobré srdce, rostlinka ti neuvadne a bude ti pomáhat.“ Pak se rozloučil a odhopsal pryč.

Dívka vše udělala, jak jí Hopsalín řekl. Rostlinku zasadila, dala ji na sluníčko a starala se o ní. Večer, než měla jít spát, si vzpomněla, že k ní má ještě přivonět. Ona i tatínek. A tak to udělali. V tu chvíli jejich pokojem profoukl jemný vánek. Všechno začalo vonět jako na louce a vše vypadalo, jako,by se třpytilo. Kouzelná vůně prostoupila celým jejich mlýnem.

Po chvíli šlo na tatínkovi vidět, že mu je lépe. Uzdravil se. A jeho dcerce se opravdu vykouzlil úsměv na tváři. Vyklonila se z okna a potichu do tmy zavolala: „Děkuji ti, Hopsalíne. Děkuji moc.“ V dálce se ozval jemný hlásek: „Nemáš za co, holčičko. Jen nezapomeň. Musíš se o ní starat a mít pořád tak dobré srdce, ať ti neuvadne.“

Za lesem blízko potoka uvidíš i dnes starý a velký mlýn. V okně je zasazená bylinka a krásně roste. Každý večer si k ní chodí přivonět mlynář i jeho dcera. A protože dívka se pořád snaží být hodná a mít dobré srdce, rostlinka pořád kouzelně voní. 

4.8/5 - (90 votes)
FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

1 komentář

  1. Nádherná opiová pohádka 😁 všem se líbí a my dospělí se svou zkaženou fantazií z toho máme náramnou legraci 🥰 pište takhle krásné pohádky i nadále

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..