Víly – jsou krásné, umí kouzlit, některé mají dokonce křídla a je jich mnoho druhů. Pohádky o vílách vás vezmou k vílám květin, vílám, které tančí při měsíčku na louce, i ke zlým vílám, které jako sudičky předpovídají osud princům a princeznám. Stačí si vybrat některou z vílích pohádek, které jsme pro vás vykouzlili.
Když přijde jaro, louky se začnou třpytit všemi barvami. Tráva je v tu chvíli nejzelenější, jak jen může být a mezi ní se objevují krásně pestrobarevné květiny. Některé vzorně stojí jako stožár, jiné se otáčí za sluníčkem a další jsou mírně ohnuté a visí jako zvonečky. Když se pořádně zadíváš do květů těch květin, uvidíš jak mezi nima poskakuje malinká víla.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna malá vesnička. Stálo v ní několik domečků. Byly blízko sebe, a tak se každý s každým z té vesničky znal. Všichni byli dobrými sousedy a kamarády, ale dvě děti byly těmi nejlepšími přáteli.
Pokračovat ve čtení →
V daleké vesnici stál malý domek. Bydlela v něm holčička s huňatým pejskem. Jmenovala se Janička. Černovlasé děvčátko s hnědýma očima a krásným úsměvem. Jenže právě teď byla smutná. Stála na chodníku před svým domečkem a v ruce držela vodítko pro svého pejska. Ten věrně seděl vedle ní. Oba se koukali na dům a tvářili se posmutněle.
Pokračovat ve čtení →
Uprostřed hlubokého lesa stál pařez. Byl jediný široko daleko. Kolem něj rostlo kapradí a sem tam nějaká muchomůrka. Pravidelně každý večer sedávala na pařezu víla. Byla hodně malinká. Když šel kolem pařezu nějaký dospělý, spatřil na něm sotva malé světýlko. Stěží by poznal, že je to víla.
Pokračovat ve čtení →
Příběh, o kterém ti budu vyprávět, se stal v noci. Na nebi se objevil paprsek měsíce, hvězdy se třpytily jako kapky rosy na černém plátně a zem se naopak přikryla jasně bílou pokrývkou sněhu. Všechny děti už hezky spaly ve svých postýlkách. Jen jeden klouček koukal z okna. Hnědé vlásky měl rozcuchané, pyžámko na sobě pomačkané, a i když už bylo dost pozdě, oči měl dokořán. Hleděl upřeně na nebe a čekal.
Pokračovat ve čtení →
Malá Veronika velmi milovala sladkosti. Nejvíce ze všech však bonbóny a lízátka. Maminka se snažila do své dcerky dostat nějaké ovoce a zeleninu, ale Veronika byla velmi tvrdohlavá a vždy si vyptala i sladkosti. Když sladkost nedostala, moc plakala.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, určitě si vzpomínáte na pohádku o kouzelném dýňovém ráji, kde žily víly podzimničky. Víly podzimničky se vždy po létě probouzely a vykukovaly ze svých magických dýňových domků. Měly velmi důležitý úkol. Víly podzimničky se totiž musely postarat o to, aby po teploučkém létě zbarvily svět barvami podzimu. A to bylo i úkolem víly Liany.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna krajinka plná kouzelných dýní. Nejvíce však vzkvétala na podzim. Zbytek roku v zemi dýní všechno spalo. Všude v okolí jste mohli natrefit na velké i malé, žluté či oranžové dýně. Louka plná dýní vypadala jako z pohádky. Ale nebyly to obyčejné dýně. Tyto magické dýně byly domečky pro malé podzimní víly. Byly to víly podzimničky. Víly podzimničky, jako i celá země dýní, se probouzely ze spánku právě na podzim.
Pokračovat ve čtení →
Když se večer setmí a místo sluníčka se na obloze objeví měsíc a hvězdy, začnou se dít podivné věci. Vlastně spíše kouzelné věci.
Pokračovat ve čtení →
V daleké, předaleké zemi bylo jedno království. A nebylo to jen takové obyčejné království, byla to totiž země víl. Vládla mu krásná vílí královna, která měla zlaté vlasy, zlaté šaty, zlatý trůn i zlatý zámek s obrovskou zahradou.
Pokračovat ve čtení →
Když se večer podíváš na oblohu a když mraky šly už dávno spát a neloudají se na nebi, uvidíš všude nad sebou hvězdy. Je to jako černý plášť posetý třpytkami. Některé svítí jasně, jiné jemně. Když se zadíváš pořádně, uvidíš malé světýlko, co skáče z jedné hvězdičky na druhou. To světýlko je Jitřenka. Nebeská noční víla, která dává pozor na hvězdy i na měsíc a když nastane ten správný čas, budí sluníčko, aby vyšlo na nebe. Dává sluníčku dobré jitro. Proto se jmenuje Jitřenka.
Pokračovat ve čtení →
Daleko nad nebem až skoro ve vesmíru stojí krásný dům. Je postavený na jedné planetě. Není to ale jen tak obyčejný dům. Vypadá, jako by byl z páry. Neustále se tak nějak jemně vlní. Je to kouzelná továrna.
Pokračovat ve čtení →
Víla Dandelia byla květinová víla. Ale zatímco ostatní květinové víly měly krásná motýlí křídla hrající všemi možnými barvami, víla Dandelia neměla žádná. To ji velice trápilo, protože ostatní víly se jí kvůli tomu často posmívaly. To bylo od nich moc ošklivé.
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno, daleko v hlubokém oceánu, kde byla voda velmi čistá a modrá, vládl podmořskému světu a mořským lidem král. V podmořském světě rostly krásné stromy a barevné květiny. Žili tam také krásní živočichové a nejrůznější ryby. Mořský lid žil v harmonii.
Pokračovat ve čtení →
Na paloučku uprostřed lesa žila krásná víla Simélie. Při svítání a při západu slunce chodila k blízkému zámku, po cestě sbírala lesní jahody a maliny. Vždy měla dobrou náladu, kterou šířila kolem sebe.
Pokračovat ve čtení →