Pohádka o bouřce

Bouřka – to je přehlídka elektřiny. I když elektriku kolem sebe nevidíme, je všude. Neschovává se jenom v zástrčce nebo v kabelech, její malé náboje dřímají ve všech věcech. O těch malých nábojích, těch neviditelných bleskáčcích, je tato pohádka.

Bylo léto, sluníčko svítilo a malí bleskáčkové spali. Někteří ve stromech, jiní v kamenech, kopcích, domech i v dalších věcech, co se kde povalovaly. A spali také v mracích. Někde jich bylo hodně, někde málo. Vítr si s mraky hrál na honěnou a mraky tmavly a tmavly. Začala se chystat bouřka. To malé bleskáčky probudilo. Bouřky mají totiž ze všeho nejraději, to se mohou náramně vyřádit a přerozdělit, aby jich bylo všude tak akorát.

Jak se mrak černal nad krajinou, malí bleskáčci se začali tetelit, ale bylo jich v mraku hodně. Počali se strkat a hádat, nejraději by něco vyvedli. A tu se pod mrakem objevil vysoký kopec. 

Prásk!

Z mraku vyjel blesk, několik bleskáčků se ho chytilo a vletělo s ním rovnou do země. Tam se bleskáčci uvelebili a vyprávěli kamarádům v zemi, jak bylo v mracích. 

Ale bouřka nekončila. Největší darebák bleskáček Jiskřič se pořád nespokojeně mačkal v mraku s ostatními. Naštvalo ho, že se nestačil chytit blesku a musel zůstat tady. Vůbec se mu tu nelíbilo. Jenže kam by vletěl? Tu si všimnul, že proti jeho mraku pluje jiný mrak. A na první pohled bylo jasné, že je tam bleskáčů méně. To je nápad, tam se přestěhuju, povídal si pro sebe Jiskřič.

Prásk!

Blesk vyletěl z mraku a zablýskl do tmy. Vletěl do mraku před ním a několik bleskáčků tak mohlo přeskočit z mraku do mraku spolu s ním. Jenže darebák Jiskřič si zase zapomněl naskočit na blesk. Ten se rozzlobil a strkal se s ostatními bleskáčky ještě víc než prve.

Ale bouřka pokračovala, právě byla v nejlepším. Blesk za bleskem pomáhal stěhovat malé bleskáčky z mraků do mraků, do země a do stromů, že si mohl Jiskřič vybrat, kde bude jeho nový domov. A protože byl Jiskřič darebák, úmyslně si vybral vysoký suchý strom.

Bum! Prásk! Huhly, huhly!

Jiskřič se chytil blesku za ocas a spolu s ním zajel do vysokého stromu, který stihl ještě zapálit. Prudký déšť ale oheň rychle uhasil, Jiskřič se uklidnil a konečně mohl v klidu usnout. Stejně jako bouřka, která se vybouřila a mraky se rozplynuly. Konečně bylo bleskáčků všude zase tak akorát. Zůstal jenom déšť, který zaléval žíznivé rostliny a navracel vláhu do krajiny.

Z okna malého domu se koukal na bouřku malý Jirka. Vždycky to blýskání a huhlání rád pozoroval, i když se trošku bál. Ale věděl, že doma se mu nemůže nic stát. Blesk si vždy vybírá něco vysokého. Blesk je silný elektrický výboj a lidé vědí, jak se před ním chránit. Na své domečky si dávají hromosvody, které blesky nepřitahují, ale vyhánějí. Říkají jim totiž, že je tam bleskáčků už moc a že tam další nemají chodit.