Včelka Lia – Pohádkozem

Začalo jaro a příroda se probouzela ze svého dlouhého spánku. Mezi zvířátky byla i malá včelka, která se na jaro těšila ze všech nejvíc. Jmenovala se Lia. Milovala květiny víc než cokoli jiného – a právě na jaře rozkvétaly po všech loukách. Svůj den trávila bzučením od jednoho květu k druhému a sbíráním nektaru do svého malého kyblíčku. Nejraději ale jen tak sedávala na okvětním lístku a obdivovala jejich krásu a vůni.

Byl krásný slunečný den, a když tak Lia poletovala po louce, najednou uviděla ten největší květ, jaký kdy spatřila. Měl nádherné bílé okvětní lístky, které se na slunci leskly. Lia si nabrala nektar do kyblíčku a posadila se na lístek, aby si vychutnala tu nádhernou vůni. Větřík jemně zafoukal a lístky se lehce zavlnily. Když se ale malá včelka chystala odletět, nemohla se ani pohnout. Její drobné nožky uvízly v lepkavém pylu květu. To se jí ještě nikdy nestalo – vždycky dovedla svižně odletět pryč. Zoufale mávala křidélky, ale čím víc se snažila, tím víc se celá zamotávala do lepivé látky.

Pokračování pohádky pro členy Pohádkozemě

39 Kč/měsíc nebo 390 Kč/rok

Web bez reklam
Náskok – nové pohádky čteš dřív než ostatní
80+ exkluzivních pohádek jen pro členy, každý týden 3 nové

Dočíst pohádku — staň se členem →

Pohádka na dobrou noc - Včelka Lia — Včelka Lia

„Pomoc, prosím, někdo mi pomozte!“ volala zoufale malá Lia. Nikdo ji však neslyšel. Ostatní včelky byly příliš zaměstnané prací a ostatní hmyz ji moc v oblibě neměl. Najednou uslyšela jemné zašustění. Nad ní se objevil tmavý stín. Stál tam obrovský pavouk s dlouhýma tenkýma nohama a zvídavýma očima. Včelce se rozbušilo srdíčko.„To je můj konec!“ pomyslela si.„Hmyz mě nemá rád – tenhle pavouk mě určitě přišel sníst!“ Slzy se jí začaly drát do očí.

Ale stalo se něco, co vůbec nečekala. Pavouk ji neschvátil do sítě, místo toho jemně natáhl jednu ze svých nohou a vytáhl ji z květu ven. Lia spadla na zem, otřela ze sebe lepkavý pyl, popadla kyblíček a vzlétla do vzduchu. Ze vzduchu se podívala dolů na svého zachránce – pavouka, který pořád klidně seděl na bílém květu.

„Ty jsi mě zachránil,“ řekla nevěřícně včelka. Pavouk se zasmál:„Ne všichni pavouci tě chtějí sníst. Někdy prostě jen chceme pomoct.“ Lia překvapeně zamrkala a pak se zasmála. Vždycky se pavouků bála. Ale tenhle jí pomohl – právě když nikdo jiný nebyl nablízku.

„Děkuju ti,“ řekla s úsměvem.

Když se Lia vrátila domů do úlu, vyprávěla všem svým sestřičkám včelkám o hrdinském činu pavoučka. Uvědomila si, že ne všichni pavouci jsou zlí – a že pomoc může přijít i od těch, od kterých bychom to vůbec nečekali.