Pohádky o zimě je nejlepší číst pěkně v teple pod peřinkou. Těšíte-li se na zimu a na sníh, zimní pohádky vás jistě nezklamou. Nechybí ani vánoční pohádky, které k zimě neodmyslitelně patří. Tak jaké dobrodružství ve sněhu chcete s pohádkou zažít dnes?
Když zajde sluníčko a nebe zahalí černá deka, je to znamení, že by se mělo jít spát. Všude je ticho, jen sem tam někde zazní malinké cinknutí, když vyjde malá hvězdička. Dětské pokojíčky se zhasnou a ozývá se z nich pravidelné oddechování. Právě v tuto chvíli se do oken dětí začínají dívat malí noční skřítkové. Jsou to takoví stříbrní mužíčci, kteří kontrolují dětská přání.
Pokračovat ve čtení →
Únor byl vždycky trochu jiný měsíc. Zatímco leden si lebedil v dlouhých dnech plných sněhu a prosinec se chlubil světýlky a vůní cukroví, únor stál tiše stranou. Byl studený, ale už nebyl úplně zimní. Rána byla sice pořád mrazivá, ale odpolední slunce občas umělo pěkně zahřát. Ale dny v únoru ubíhaly tak nějak pomaleji než v ostatních měsících.
Pokračovat ve čtení →
Jedno mrazivé zimní ráno dostal tatínek malé Natálky nápad. Protože jeho dcera dostala k Vánocům brusle na led, po kterých tolik toužila, půjdou si je dnes spolu vyzkoušet. Jezero zamrzlo a byl ten pravý čas naučit se bruslit.
Pokračovat ve čtení →
Byla hluboká zima, všude plno sněhu. V medvědím brlohu bylo slyšet hlasité chrápání. Medvědi spali zimním spánkem. Ale co to? Někdo zamrkal do tmy, zívnul si a protáhnul se. Malý méďa vstával.
Pokračovat ve čtení →
Byl mrazivý prázdninový den a město právě pohltila čerstvá sněhová pokrývka. Lednové slunce se třpytilo na zasněžených kopcích a cestách a vnášelo do města kouzelnou atmosféru. Tento den byl ideální na sáňkování!
Pokračovat ve čtení →
Bylo nebylo, v mrazivém srdci Antarktidy, kde sněhové vločky tančí ve větru a každý den nás šimrají po tváři, žil jeden malý lední medvěd jménem Nanuk. Byl to malý medvídek, který byl mnohem menší než ostatní lední medvědi. Byl však samotář a moc přátel neměl.
Pokračovat ve čtení →
V noci před oslavami Nového roku se malá holčička jménem Ela vydala z postýlky rovnou k oknu, kde hleděla na krásnou sametovou oblohu posetou hvězdami. Milovala hvězdy a způsob, jakým se třpytily jako malé jiskřičky magie.
Pokračovat ve čtení →
Jistě jste už slyšeli o mnoha neposlušných dětech, ale vsadím se, že o Tomáškovi, který se nechtěl oblékat, jste ještě neslyšeli.
Pokračovat ve čtení →
Adventní pohádka 24. z 24
Konečně se ozvalo zacinkání zvonečku. Andělka se skřítkem radostně a plní očekávání spěchali ke stromečku. Ten zářil světýlky do tmy obýváku a vrhal stíny na úhledně zabalené krabice a balíčky poskládané na zemi.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, víte, jak vznikají rampouchy? Když do světa přijde chladná paní zima, teploty klesnou na bod mrazu a Perinbaba pokryje naši zemi studenou bílou přikrývkou, můžeme narazit i na přírodní úkazy, jako jsou rampouchy. Je to zmrzlá padající voda, jakási ledová lízátka „padající“ ze střech či visící ze stromů.
Pokračovat ve čtení →
Adventní pohádka 23. z 24
Když se na obloze objevila první hvězda, Andělka s rodinou a skřítkem usedla ke stolu. Měli výbornou polévku, řízky a bramborový salát a tatínek smaženého kapra, toho on tuze rád.
Pokračovat ve čtení →
Když venku sněžilo, až chumelilo, chlad nás lechtal na líčkách a světýlka na stromečcích se třpytila zpoza oken, vše nasvědčovalo tomu, že čas vánoční se neúprosně blíží. Všichni lidé po celém světě i v malebném městečku zvaném „Hora“ se už doma chystali na Vánoce. Město se jmenovalo Hora právě proto, že leželo mezi vysokými horami, kde se právě třpytila bílá pokrývka sněhu. Měšťané zdobili domy, restaurace i obchůdky, vyráběli ozdoby či pekli všelijaké sváteční dobrůtky. Po celém okolí byly cítit radost a klid.
Pokračovat ve čtení →
Ahojte! Jmenuji se Diana a mám čtyři starší sourozence. Je vám jasné, že být nejmladším v rodině není žádná výhra. Neustále mě posílají pryč za hračkami, pořád mi říkají, že ničemu nerozumím nebo že nemám otravovat dospěláky. Je to docela o ničem. Tyto Vánoce jsem se ale rozhodla, že jim všem dokážu, že už jsem velká. A vím i jak! Na Štědrý večer nebudu spát a vydržím vzhůru až do půlnoci, abych s celou rodinou mohla jít na půlnoční mši.
Pokračovat ve čtení →
Adventní pohádka 22. z 24
Večer pomáhala Andělka vánočně prostírat stůl.
„A ještě šupinku,“ připomněla maminka a podala Andělce několik rybích šupinek.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, určitě si vzpomínáte na veselého chlapečka Olivera z malého města, který miloval Vánoce. Každý rok spolu s celou rodinou zdobili dům a vytvářeli vlastní ozdoby. Miloval kouzlo Vánoc a to, jak všichni spolu dům a stromek zdobili. Letos však táta hodně pracoval a doma s ozdobami tolik pomoci nemohl.
Pokračovat ve čtení →