Proč je měsíc únor tak krátký

Únor byl vždycky trochu jiný měsíc. Zatímco leden si lebedil v dlouhých dnech plných sněhu a prosinec se chlubil světýlky a vůní cukroví, únor stál tiše stranou. Byl studený, ale už nebyl úplně zimní. Rána byla sice pořád mrazivá, ale odpolední slunce občas umělo pěkně zahřát. Ale dny v únoru ubíhaly tak nějak pomaleji než v ostatních měsících. 

Jako by lidé i celá příroda už vyhlíželi jaro, které má ale přijít až v březnu. A tak se únor rozhodl, že tomu trochu pomůže a zkusí teplo přivolat o něco dříve. 

Jednoho únorového rána se měsíc únor posadil na kraj lesa a poslouchal, jak se svět pomalu probouzí. Sníh tiše tál a zpod něj začala vykukovat tmavá hlína. Mravenci se poprvé odvážili ven ze svých skrýší a včely nervózně kroužily u úlů. Teplo je hnalo ven, ale i tak si nebyly jisté, jestli už přišel jejich čas. Lidé doma víc větrali a říkali si, že jaro už určitě není daleko. 

Jenže další ráno bylo znovu krutě mrazivé. Sníh, který už včera skoro roztál, začal namrzat a proměnil se v led. Lidé se klouzali, ať šli pěšky, nebo jeli autem. Zmatení ptáci poletovali po krajině a rozhlíželi se. „Co se to zase děje?“ pípali si mezi sebou. Včely zalezly zpátky a mravenci se s mrzutým funěním schovali pod kameny. Únor to všechno viděl a sevřelo se mu srdce. 

„Co když jsem to uspěchal?“ zašeptal. „Možná přivolat jaro přece jen není v mé moci.“ Šel si proto pro radu za ostatními měsíci. Leden mu tvrdil, že zima má ještě dost práce. Březen naopak říkal, že jaro musí přijít co nejdříve. Každý měl svůj názor a každý chtěl, aby jeho počasí vládlo přírodě co nejdéle. 

Únor se vrátil zpátky k lesu a rozhlédl se kolem. Viděl děti, které se těšily, až si sundají čepice. Viděl první pupeny, které se chvěly zimou, ale nevzdávaly to. Viděl zvířata, která nevěděla, jestli mají vylézt ze zimní nory nebo jít zpátky spát. 

A tak mu to došlo. Únor nemusí rozhodnout, jaké počasí bude. Stačí, když se rozhodne, jak dlouho tu zůstane. Tu noc se rozhodl, že pomůže zimě i jaru zároveň. Sebral pár svých dnů, opatrně je složil stranou a rozloučil se s nimi. Zima ještě neodešla úplně, ale zmírnila se. Slunce svítilo o kousek déle a lidé si všimli, že únor utekl rychleji než jiné měsíce. 

Od té doby má únor jen 28 dní. Je důležitým měsícem, který hlídá přechod mezi tichem zimy a probouzením se jara. A když jednou za čtyři roky přijde přestupný rok, únor dostane jeden den navíc. Získá tak jeden den, kdy si může na chvíli odpočinout. Je to odměna za to, že uměl ustoupit jaru i zimě. Lednu i březnu.