Na hasičské stanici panuje pohoda a probíhá poklidný večer ve službě. Hasiči sedí u stolu, dopíjejí čaj a kontrolují výbavu, kterou budou ráno za denního světla čistit. Venku fouká vítr, ale uvnitř stanice je teplo a klid, který mají rádi.
Pokračování pohádky pro členy Pohádkozemě
39 Kč/měsíc nebo 390 Kč/rok
Zebry nikdy nejsou samy, žijí totiž ve stádech. Drží se pohromadě a pasou se blízko u sebe. Při chůzi savanou neustále hlídají a rozhlížejí se kolem. Přesto se málokdy cítí opravdu v bezpečí.
Pokračovat ve čtení →
Na okraji malého nádraží postávaly tři mašinky. Lesklá elektrická Střela, která jezdila po kolejích rychlostí větru, vedle ní se natřásala robustní nákladní lokomotiva s hlubokým brumláním a o pár kolejí dál stála drobná starší mašinka jménem Josefína.
Pokračování pohádky pro členy Pohádkozemě
39 Kč/měsíc nebo 390 Kč/rok
Daleko předaleko na jednom moři leží ostrov, kam lidské oko nedohlédne. Na mapách vypadá stejně jako jakýkoli jiný ostrov, ale přitom je vlastně úplně jiný. Žijí na něm totiž pořád dinosauři, o kterých si lidé myslí, že už dávno vyhynuli. Žije tam také malý dinosauřík jménem Dino, který teprve poznává, jak to v jejich světě chodí.
Pokračovat ve čtení →
Po studené zimě tu konečně bylo jaro. Honza s Aničkou se těšili, jak si užijou víkend u tety na chalupě. Všechno akorát rozkvétalo a všude to vonělo jarem a dobrodružstvím. A když měli chvilku čas, zalezli si do staré kůlny, ve které se vždycky našlo něco zajímavého.
Pokračovat ve čtení →
Natálka s Emou se už dlouho těšily, až pojedou s rodiči na prázdniny. Každý rok vyrážely na malou horskou chatu, kde to měly tak rády. Jen co na chatu dorazily, rodiče šli vybalovat. Ale holky už měly v plánu vyrazit do lesa, který začínal hned za plotem zahrady.
Pokračovat ve čtení →
Na kopcích už odedávna stojí hrady. Na těch samých kopcích, kde se ráno drží mlha a večer k nim zavane vůně lesa. Každý hrad je trochu jiný, ale jedno mají společné, jsou tak trochu zapomenuté. Ať už jde o Starý hrad s popadanou hradbou, Kamenný hrad s těžkou branou, která se už dávno neotevřela, nebo o Malý hrad, který má jen jednu věž, ale zato výhled až dolů k řece.
Pokračovat ve čtení →
Na louce to vonělo právě rozkvetlým lučním kvítím a tráva se jemně vlnila ve větru. Kromě květin tu žila i veselá králičí rodinka. Maminka s tátou a jejich tři malí kluci – Flíček s černou skvrnou na zádech, Fousek s dlouhými vousky a Rychlík, který ze všeho nejraději rychle běhal.
Pokračovat ve čtení →
Adam jezdil rád o prázdninách k babičce na chalupu. Občas pomáhal babičce na zahradě sbírat maliny nebo zalévat květiny, odpoledne pak běhal po venku, po lese i okolních loukách a večer si sedli s babičkou do pergoly, odkud měli krásný výhled na les. Jednoho večera, když zapadalo slunce, se obloha zvláštně rozzářila, mezi stromy se začala mihotat světýlka a vypadalo to, jako by tam někdo rozvěsil malé lucerničky.
Pokračovat ve čtení →
Podzim se do lesa přikradl pomalu, tiše, ale o jeho síle už nebylo pochyb. Ráno se nad mechem vznášela mlha, na trávě se třpytily kapky rosy a vítr si pohrával s barevným listím. Slunce hřálo už jen krátce a všechna zvířátka věděla, že je čas připravit se na zimu.
Pokračovat ve čtení →
Únor byl vždycky trochu jiný měsíc. Zatímco leden si lebedil v dlouhých dnech plných sněhu a prosinec se chlubil světýlky a vůní cukroví, únor stál tiše stranou. Byl studený, ale už nebyl úplně zimní. Rána byla sice pořád mrazivá, ale odpolední slunce občas umělo pěkně zahřát. Ale dny v únoru ubíhaly tak nějak pomaleji než v ostatních měsících.
Pokračovat ve čtení →
U široké řeky na kraji lesa žili indiáni. Ráno se v lese z trávy zvedala mlha a vzduch voněl kouřem z uhasínajících ohnišť, která celou noc dopřávala teplo všem lidem z kmene. Měli tam své domy, rodiny i zvířata.
Pokračovat ve čtení →