Bojíte se rádi, nebo máte pro strach uděláno? Pak tu jsou pro vás strašidelné pohádky plné nejrůznějších strašidel i bubáků. Ale nemusíte se bát, všechno dobře dopadne. Jistě nakonec zjistíte, že žádné strašidlo není tak strašlivé, jak se na první pohled může zdát. S některými bývá dokonce legrace.
Zdál se vám někdy nějaký bláznivý sen? Tak považte, co se jednou o čarodějnicích zdálo v noci Bubíkovi.
Všude byl sníh a foukal ledový vítr. Bubík stál na zahradě před domem jenom v zelených trenýrkách a nátělníku. Na hlavě měl věnec z pampelišek, tulipánů, narcisů a šeříku. Mrazem mu květy ale uvadly, tak to vypadalo, jako když má na hlavě dlouhé vlasy z květin.
Pokračovat ve čtení →
Město Strašidrno ještě pokrývala vrstva sněhu, který pomalu odtával, jak pomaloučku natahovalo své prstíčky jaro a vyhánělo studenou zimu pryč za kopce. To ráno sníh ale vypadal jinak. Když se zubatá strašidla ráno probudila, místo bílé peřiny viděla oranžový špinavý sníh. A protože strašidla jsou zvyklá strašit lidi a ne sebe, hrozně se toho polekala.
Pokračovat ve čtení →
Byly sice letní prázdniny a děti trávily většinu času venku na kolech či na koupališti, ale dnešní den byl jiný. Pochmurné počasí a déšť proměnily slunečnou krajinu na šedou mlhu plnou těžkých oblaků. Velké kapky padaly na zem a všude v okolí se blýskalo. Sourozenci Pavlík a Mariánka se rozhodli, že tento sychravý den si budou hrát doma.
Pokračovat ve čtení →
Dnes byl svátek První máj. Stejně jako u lidí i u strašidel byl tento den státní svátek. Bubík měl od rána jen jedinou starost.
Pokračovat ve čtení →
Ve Strašidrně byl krásný den. Jaro už klepalo na dveře a kytičky rozkvétaly. Objevily se už bíle kvetoucí strašenky i bubule a probudily se mouchy. To je dobrá zpráva pro všechna zubatá strašidla, protože se z nich dá připravit úžasný a moc dobrý mouchčník.
Pokračovat ve čtení →
V daleké zemi, kde je celý rok sníh, v těch nejvyšších horách se odehrál příběh, který ti chci vyprávět. Stalo se to již dávno. Existuje hora, která je nejvyšší na světě. Lidi tam nechodí. Jsou tam hromady sněhu a někdy se tam strhne lavina. To znamená, že masa sněhu se uvolní a najednou se celá sesune shora dolů. I když na té hoře nikdy nežili lidé, přece jen nějaký život tam byl. Bydlel tam sněžný muž.
Pokračovat ve čtení →
Plížáci
Víte, kdo je to plížák panelákový? To jsem já. Vypadám jako černá hromádka chlupů s velkýma kočičíma očima. Mám ostré drápy, kterými v noci škrábu nábytek a nohy, které koukají zpod peřin. Teda, měl bych to tak dělat. Jenže mně se ty děti tak líbí.
Pokračovat ve čtení →
Malá Julinka a její mladší bratříček Filípek se chystali do postýlky. Měsíček na obloze se už na děti usmíval a hvězdičky je posílaly do teplé postele. „Umýt zoubky, obléct si teplé pyžamko a spinkat!“ zavolala maminka poté, co se její dětičky vykoupaly.
Pokračování pohádky pro členy Pohádkozemě
39 Kč/měsíc nebo 390 Kč/rok
V dálce na vysokém kopci stál hrad. Sem tam mu chyběl kus zdi, místy byl dost otlučený a nikdo v něm nebydlel. Spíš to byla taková zřícenina hradu. Občas se na něj přijeli podívat turisté. Prošli se všemi jeho chodbami, podívali se na všechny jeho hradby a pak odjeli. Nikdo nevěděl, jaké tajemství hrad v sobě skrývá. Nikdo netušil, co se na něm děje, když se setmí.
Pokračovat ve čtení →
Bylo ráno, další školní den u rodiny zubatých strašidel. Bubík jako vždycky nechtěl vstávat. Zamáčknul nos budíku s klaunem, otočil se na druhý bok a usnul.
Pokračovat ve čtení →
V hlubokých lesích až tam mezi kapradím a hustými vysokými keři žil hejkal. Byl to takový strašidelný zelený mužík. Nosil roztrhané oblečení, jako by měl na sobě jen hadry, klobouk vyrobený z listí a uschlých větví, a chodil naboso. Vypadal prostě jako strašidlo.
Pokračovat ve čtení →
V jedné vesničce žili sami takoví, co se úplně všeho báli. Spíš než o místo šlo o seskupení lidí. Stěhovali se totiž velmi často. Jak to vypadalo, že se na ně řítí něco nebezpečného a že by mohli přijít k úrazu, hned se pakovali pryč.
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno žil poblíž Kašperku řezník. Jmenoval se Matěj a často jezdil na trh prodávat párky.
„Matěji,“ povídal mu jeho strýc, „až se budeš vracet z trhu, vyhni se Kašperku obloukem. Kolem té zříceniny se dějí divné věci. Někdo dokonce říkal, že tam straší.“
Pokračovat ve čtení →
Bylo pondělí a děti si hrály ve školce s hračkami. Honzík si stavěl z kostek velikou věž a Čenda jezdil kolem s autíčkem. Maruška seděla u stolečku a kreslila si. Mezi nimi běhal neposedný Bertík s pterodaktylem v ruce a předstíral, že loví jiné dinosaury.
Pokračovat ve čtení →
„Dorotko, učesej si vlásky,“ povídala maminka rozcuchané hnědovlasé holčičce.
„Mně se nechce, mami. Vždyť si jdeme hrát s holkama ven.“
Pokračovat ve čtení →