Na jednom dvorečku žil kohout, který měl svou slepičku. Kohout si většinu dne jen probíral barevná pírka a slepička běhala po dvoře a hledala pro oba zobání. Jednoho dne se rozhodli, že si zpestří život a zajdou do obory na jahody.
Pokračovat ve čtení →
V jednom velikém království seděla na zámku u okna královna a vyšívala. Právě byla zima a venku poletovaly sněhové vločky. Zimní krajina byla nádherná, královna si pootevřela okno a vyhlédla ven. Na chvíli zapomněla, že v ruce drží jehlu, a píchla se při vyklánění z okna do prstu.
Pokračovat ve čtení →
V jednom prostém domku žila matka se dvěma dcerami. Holena byla její vlastní a Maruška nevlastní. Holena se k práci neměla, celé dny jen lenošila a snila o tom, jak si pro ni přijde bohatý ženich. Ovšem Maruška, to bylo něco jiného. Všechnu práci v domě zastala a vše jí šlo od ruky. Navíc každým dnem rostla do krásy. Až si její macecha domyslela, že s takovou si žádný ženich pro její Holenu nepřijde. Každý bude chtít Marušku. Bude se muset Marušky nějak zbavit…
Pokračovat ve čtení →
Na kraji malé vesnice žila v chaloupce s chatrnou doškovou střechou chudá vdova se svou dcerou. Kromě skromné střechy nad hlavou a několika slepic nic neměly. Většinou jedly jen to, co matka v létě nasbírala v lese, a peníze měly jen ty, které dcera utržila prodejem vajec na trhu. Za ty se dal aspoň koupit chleba a teplé boty na zimu.
Pokračovat ve čtení →
Na samém okraji vsi u lesa žili v malé chaloupce dědeček s babičkou. Společně si den za dnem hospodařili a čas od času upekla babička dědečkovi nějakou dobrotu. Jednoho rána se dědeček probudil s nepřekonatelnou chutí na koblihu. Poprosil tedy babičku, zda by mu ji nepřipravila.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna holčička, které všichni říkali Červená Karkulka – podle čepečku z červeného sametu, který nosila. Žila spokojeně s maminkou a tatínkem, kteří ji měli moc rádi, ostatně jako všichni, protože byla hodna a milá. Karkulka měla ještě milovanou babičku, která bydlela na kraji lesa.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden král a královna a těm se narodila dceruška. Protože byla krásná jako růže, dali jí jméno Růženka. V noci se u její kolébky objevily tři sudičky. První povídá:
„Budeš mít stejně milou povahu jako líbeznou tvář.“
Pokračovat ve čtení →
Žil jednou jeden tesař a jeho žena, kteří toužili po dítěti. Každý den se za dítě modlili, ale nikdy se ho nedočkali. Za jejich domem byla krásná zahrada s nádhernými květinami a rostlinami. Nikdo se do zahrady neodvážil vstoupit, protože patřila čarodějnici, Gertrudě.
Pokračovat ve čtení →
Malé děti často trápí strach, se kterým si ještě neumí poradit. Ostatně netýká se to jen dětí – netopýr Otík a sýček Ríša jsou toho důkazem. Každý z nich má svůj vlastní, často naprosto ochromující strach, který jim pěkně znepříjemňuje život. Nakonec se ale rozhodnou jeden druhému pomoci, protože od toho přece kamarádi jsou.
Pokračovat ve čtení →Po světě chodí tolik muzikantů. Avšak setkali jste se již s muzikanty, kteří mají srst či peří, ocas a případně dokonce čtyři nohy? Že jste o nich ještě neslyšeli? Tak já vám dnes o takových muzikantech, jenž putovali do města Brémy, povím pohádku.
Pokračovat ve čtení →Byl jednou jeden král a měl ve své královské zahradě vzácnou jabloň, která mu dávala zlatá jablíčka. Jablíčka se ovšem začala ztrácet a zloděje nemohli dostat. Král nechal vyhlásit po celém království, že kdo zloděje chytí, ten dostane hromadu peněz.
Pokračovat ve čtení →Šel se jednou stařík projít k řece a uslyšel křik. V řece se topil kupec, křičel o pomoc a nemohl se dostat na břeh. Stařík přispěchal, vzal dlouhou větev a pomohl kupci z vody ven. Kupec nevěděl, jak se staříkovi odvděčit, tak ho pozval k sobě domů do města, pohostil ho a daroval mu kus zlata velký jako koňská hlava.
Pokračovat ve čtení →Žili byli jednou jedni manželé, kteří žili v domku hned vedle mocné a zlé čarodějky. Z jednoho okénka, které v domě měli, viděli čarodějnici přímo do zahrady, ve které pěstovala všechny možné druhy zeleniny, bylinek a květin pro své lektvary. Ta zahrada byla obehnaná vysokou zdí, aby čarodějnice měla jistotu, že jí tam nikdo nepřijde loupit.
Pokračovat ve čtení →Jak je již od pradávna známo, rozum a štěstí spolu vždy vedli dlouhé spory. Neměli se příliš v lásce. Jednoho krásného dne se rozum a štěstí potkali na jedné uzoučké polní cestičce mezi velkým zámkem a polorozpadlým statkem. Opět se pustili do vzájemného pošťuchování. „Já jsem pro lidi důležitější než ty,“ povídá štěstí. Avšak rozum štěstí ihned oponoval a tvrdil pravý opak.
Pokračovat ve čtení →Je to už dávno, co po světě chodil ovčák, jenž byl velice chudý. Kromě pejska Alíka nikoho jiného na světě neměl. Dlouho – předlouho si vystačili sami dva, avšak jednoho dne si ovčák řekl, že chce opět zavítat mezi lidi a najít si přátele. Na svoji pasáckou hůl si do uzlíčku zavázal zbytek chleba a Alíka nechal s ovečkami, aby na ně alespoň někdo dohlížel po dobu jeho nepřítomnosti.
Pokračovat ve čtení →