Hvězdička se ztratila

Jedné krásné letní noci na obloze svítila maličká hvězdička. Byla sice nejmenší, ale svítila nejvíc ze všech. Tato hvězda se jmenovala Stela. Stela se třpytila ​​na tmavé obloze jako ten nejkrásnější diamant. Avšak jedné noci tato malá hvězda spadla. A nespadla ledakde!

Spadla rovnou na zem. Zatoulaná hvězdička si oprášila své bolavé špičaté nožky a smutně se podívala na noční oblohu plnou kámošek hvězd. Jak se tam dostane zpátky? Její kamarádky hvězdy ji z takové dálky neviděly.

Smutná Stela se porozhlédla kolem sebe. Vyzařovala ze sebe žluté jasné světlo, které osvětlilo celý les. Jenže přes husté stromy ji její hvězdná rodina neviděla. Sice byla tma, ale les byl osvětlen jako ve dne. Zvířátka vykukovala ospale ze svých přístřešků a skrýší a nechápala, co se to děje. „Co to, že je přes noc den?“ zamýšlela se zvířátka, ale nikdo se malé Stely zeptat nešel. Báli se jejího zvláštního špičatého žlutého vzhledu a světla. Stela nesměle seděla v lese, když tu se k hvězdičce zatoulala malá srnka. „Ahoj, já jsem Bambi,“ představila se hvězdičce malá hnědá srnka. „Ty se mě nebojíš?“ zeptala se jí smutně hvězdička Stela, ale srnka jen zakroutila hlavou. Hvězdička jí vysvětlila, že spadla z nebe a neumí se dostat zpět na oblohu. Bambi jí však slíbila, že jí pomůže najít cestu zpátky na oblohu. Ostatní zvířátka jen nesměle vykukovala ze svých pelíšků sledujíce jejich odvážnou srnku Bambi.

Srnka přemýšlela, jak by své kámošce hvězdičce pomohla. Když vtom ji napadlo, že půjde za nejchytřejším zvířátkem v lese. Za chytrou sovou Žofkou! Srnka procházela lesem a za ní opatrně skákala Stela. Hvězdička totiž po zemi chodit nějak neuměla a potácela se ze strany na stranu. Chytrá sova Žofie seděla na svém stromě, když k ní přišly srnka Bambi a hvězdička Stela. Srnka jí vysvětlila, co se stalo, že malá hvězdička spadla z nebe a potřebují jí pomoci. Musí si jí všimnout hvězdy, aby jí pomohly zpět na oblohu.

„Najděte nejvyšší strom v lese. Pak už budete vědět, co je třeba dělat,“ řekla sova Žofie a nahlas zahoukala.

A tak to i hvězdička se srnkou udělaly. Vydaly se lesem. Dokonce se k nim přidal i zajíček Skokánek, který byl srnčin dobrý kamarád. A tak hvězdička, srnka a zajíček procházeli hustým lesem a hledali ten nejvyšší strom. Po dlouhém hledání našli konečně ten nejvyšší strom v celém širém okolí. Zajíček Skokánek vylezl skákavými pohyby na strom a posouval se z větvičky na větev, až se dostal navrch stromu. Hvězdička ho opatrně následovala. Srnka Bambi samozřejmě na strom vylézt nemohla, ale všechno zdola sledovala a kamarády podporovala. Když se Stela dostala na vršek stromu, zakřičela na nebe, aby si jí její kamarádi všimli. A skutečně si jí i její hvězdná rodina konečně všimla.

Stela se rozloučila s kamarády zajíčkem Skokánkem a srnkou Bambi a poděkovala jim za pomoc. Hvězdy jí pomohly zpět na oblohu a Stela byla konečně mezi svými hvězdnými přáteli a zářila ještě jasněji než kdy předtím.

Vždyť která hvězda se může pochlubit, že má kamarády i na zemi? Kamarádů je přece potřeba si vážit. A proto jim Stela z oblohy každou noc posílá třpytivé pozdravy.