Honzík a Samík byli sourozenci. Byli to velmi zvědaví a hraví kluci. No i když někdy se jako sourozenci nechovali. Bratři se často pošťuchovali a posmívali se navzájem jeden druhému. Samík měl jednoho kámoše a byl více uzavřený, rád si zůstával doma, kde si sám hrál s legem či s autíčky. Honzík byl ten odvážnější. Rád se po venku honil s kamarády, kde spolu vymýšleli různé skopičiny.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna krásná louka. Kvítky zdobily louku jako ten nejkrásnější duhový koberec. Kvítky byly právě ve své největší slávě. Veselí ptáčci si poletovali kolem a zpívali ty nejkrásnější písně.
Pokračovat ve čtení →
Byla na jedné krásné louce farma. A na této velké farmě žili spolu s farmářem i jeho zvířátka. Mohli jsme tam natrefit na malé koníky, růžová veselá selátka, kokodající slepičky či šedé skákající zajíčky.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden kouzelný svět, který se jmenoval Země Nezemě. V tomto kouzelném světě nežili jen lidé, ale i čarodějové, hroziví vlkodlaci či přátelští malí skřítci. Čarodějové přivolávali déšť, když byly dlouhé dny sucha, nebo pomáhali lidem, když byli nemocní, hradby království střežili mocní rytíři spolu s čaroději.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden kocourek jménem Artur. Černý kocourek žil se svou paničkou Anabell v bytě v šestém patře. Nejraději seděl na měkoučké dece na parapetu okna, odkud sledoval ruch města. Užíval si bydlení ve městě. Ruch města, světla aut a z billboardů, zajímavé vůně z ulice, to ho na městě nejvíce fascinovalo. Někdy ho dokonce panička vzala i do blízkého parku, odkud měl město jako na dlani, byl v jeho přímém srdci!
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna opička jménem Viva. Tato opička však měla zvláštní barvu. Nebyla celá hnědá jako jiné její kámošky opičky, ale měla růžovou srst s hnědými fleky. Jiné opice se jí proto často smály, že vypadá jako žirafa, a ne jako pravá opice.
Pokračovat ve čtení →
Byl víkend a sourozenci Adélka a Kuba trávili své volné dny u prarodičů na vesnici. Byla slunečná sobota a dnes je dědeček Pepa bere k jezeru, kde jim ukáže, jak chytá ryby. Dědeček byl totiž vášnivý rybář. Dědeček přichystal dětičkám chlebíček a ovoce na cestu, pak odnesl udice, velký kbelík a všelijaké návnady pro rybičky do auta.
Pokračovat ve čtení →
Adélka byla malá holčička. Nejradši ze všeho si dopoledne před obídkem hrála doma, odpoledne po obídku pak chodila na zahradu, kde na ni čekal kamarád šnek a černý kocour. O čem si ti tři asi povídali? O tom, jaký měli den.
Pokračovat ve čtení →
Byl krásný slunečný den a rodiče si pro malou Kláru vybrali nevídané překvapení. Dnes měla totiž desáté narozeniny. Holčička vždy snila o tom, že jednoho dne bude mít pejska, malé štěně. A její rodiče se rozhodli ji překvapit a tento sen jí splnit.
Pokračovat ve čtení →
Na břehu třpytivého moře žil v malém domku rybář se svou rodinou. Každý den ráno brzy vstával a chodil na širé moře chytat ryby. Někdy si domů odnášel kopu ryb, jindy ryby vypustil a někdy neulovil vůbec nic. Vždy když se rybář navečer vracel domů, posadil se před dům a šil rybářskou síť – buď opravoval tu starou, nebo šil novou.
Pokračovat ve čtení →
V dětském pokoji chlapečka Míši bychom kromě knížek, hraček či plyšáků našli i různé postavičky superhrdinů. Ty ležely na poličce a usmívaly se na celý pokoj. Spiderman uměl střílet „pavučinky“ z ruky a létat a Superman zase uměl po stisku knoflíku létat a vydávat různé zvuky.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, vzpomínáte si na broučka Nikyho? Byl to malý brouček, který byl velmi zvědavý a toužil po dobrodružství. Měl plán vyšplhat na vrchol slunečnice.
Pokračovat ve čtení →
V zelené zahradě plné nejen květin, ale i všelijakého hmyzu žil malý brouček jménem Niky. Byl to malý brouček s lesklými křídly a hnědým tělíčkem.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden hravý pejsek jménem Ňufík. Byl to roztomilý pejsek s velkýma ušima a hnědou srstí. Ňufík byl malý, ale velmi veselý a hravý pejsek. Rád se točil za svým vlastním ocáskem či dělal radost své rodině. Nejraději běhal po trávě na dvoře, který také věrně hlídal.
Pokračovat ve čtení →
V teplé džungli u velké řeky žil malý krokodýl jménem Niky. Krokodýl měl šupinaté zelené tělo a velká ústa. Spousta zvířátek se ho právě proto v džungli bála a vyhýbala se řece, ve které žil. On se však rád usmíval, ale ostatní zvířata se bála jeho velkých zubů, a právě proto mnoho kamarádů neměl. Byl z toho velmi smutný. Vždy sledoval, jak si opičky spolu hrají na stromech, jak si žabky spolu kvákají na liáně. I on chtěl nějakého kamaráda.
Pokračovat ve čtení →