Kuřátko Ťuk

Bylo brzy ráno, a když se jeho sourozenci probudili, hned se pustili do nahánění mravenečků nebo štěbetání na usměvavé sluníčko. Ťuka to však nebavilo, a tak se od rána potuloval sám po zahradě a obdivoval krásně rozkvetlé květiny. S údivem malé žluté kuřátko pozorovalo, jak se ve větru pohupují jejich lístečky a jak se jejich vůně nese celou farmou. Při pohledu na ně se mu úžasem otevíral malý oranžový zobáček.

„Zase jen koukáš na ty květiny. Máš být jako tvoji sourozenci. Květiny nejsou pro kuřátka!“ okřikl malého Ťuka starý kohout Henk. Zamračeně stál na zahradě a vysvětloval kuřátku, co všechno by správné kuřátko mělo dělat.

„Máš se hrabat v zemi, zobat zrní, štěbetat, a ne zasněně zírat na nějaké barevné kytky!“ zahřímal na něj a s rozčileně naježeným peřím odešel pryč. Malý Ťuk byl smutný, trápilo ho to. Všichni si z něho utahovali, že je tak ponořený do kytiček. Ale on je prostě miloval! A tak si nenechal říct a každý den zahradu znovu navštěvoval.

Jednoho slunečného rána, když tam tak seděl a pozoroval květiny houpající se ve větru, přerušil ho jemný hlásek.

„Vidím, že ty máš květiny taky rádo, stejně jako já,“ řekla kuřátku laskavě farmářka Anna. V jedné ruce držela košík a ve druhé konvičku s vodou.„Každý den tě pozoruju, jak obdivuješ moje květiny. Co kdybys mi pomohlo se o ně starat?“ zeptala se malého kuřátka. Ťuk sice její slova úplně nechápal, ale v hnědých vlasech měla čelenku spletenou z květů, která ho tak okouzlila, že nadšeně přijal ruku, kterou mu Anna podala. Farmářka si pak kuřátko posadila na rameno. Odtamtud Ťuk pozoroval, jak se Anna o květiny stará. Společně je zalévali a vytrhávali plevel kolem nich. Dokonce i Ťuk se přidal – svým malým zobáčkem trhal plevel překvapivě rychle.

Od toho dne se Anna a Ťuk každý den společně starali o květiny. Ať už je zalévali, nebo vytrhávali plevel, který mezi nimi rostl. Dokonce spolu zasadili nové květiny i kolem kurníku. Ostatní slepičky jen s údivem pozorovaly, jaké krásné barvy tam malý Ťuk s farmářkou přinesli. A tak si z něj ostatní kuřátka, slepice, a dokonce i starý mrzutý kohout Henk přestali dělat legraci. Když viděli, jak si Ťuk získal farmářčinu přízeň a jak celá farma díky němu rozkvetla, už se mu nesmáli.

Sice nedělal to, co ostatní kuřátka, ale zjistil, že i tak malé stvoření jako on může na farmě pomáhat – třeba trochu jinak než jeho sourozenci. A tak Ťuk, malé šikovné kuřátko, které milovalo květiny, proměnil farmu v barevný ráj plný květů a získal si obdiv nejen farmářky, ale všech zvířátek na farmě!