Tradiční pohádky, to jsou krásná pohádková témata, která milují děti i jejich rodiče už stovky let. Snad se jen trochu opráší jazyková forma, ale Budulínek se vždy nechá povozit na ocásku a Jeníček uloupne perníček. Tradiční je v pohádkách i dobrý konec!
Kdysi dávno stál uprostřed rozlehlých lesů a luk nádherný zámek s věžičkami tyčícími se až k oblakům. V něm žil mladý princ, jehož srdce toužilo po jediném – najít si pravou princeznu, která by s ním sdílela život. Nechtěl se spokojit s ledajakou nevěstou. Chtěl, aby jeho vyvolená byla skutečnou princeznou, s jemností a ctnostmi, které by nikdo nemohl zpochybnit.
Pokračovat ve čtení →
V jednom městě žil bohatý kupec, který měl u svého domu nádhernou zahradu, kde pěstoval proso. Každý den ji pečlivě kontroloval, ale jednoho dne zjistil, že velká část úrody zmizela. Rozzlobený kupec se rozhodl, že zloděje dopadne a potrestá. Svěřil tento úkol svým třem synům – Michalovi, Jírovi a Janovi. Kdo z nich zloděje chytí, ten dostane odměnu.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna chudá žena, která žila se svými dvěma dcerami v malé chaloupce na kraji lesa. Každý den se vydávala do lesa sbírat dříví, aby mohla doma rozdělat oheň a zahřát svou rodinu.
Pokračovat ve čtení →
Dávno, pradávno sloužila u jednoho zlého a hamižného sedláka chudá děvečka jménem Elenka. Její lakomý pán ji nechal dělat všechnu práci, aby nemusel platit další lidi. Elenka byla sirotek, musela tedy snášet vše, co si na ni sedlák nebo selka vymysleli. Starala se o dobytek, poklízela v domě, zkrátka dělala, co jí poručili.
Pokračovat ve čtení →
Za sedmero vysokými horami a sedmero širokými řekami se rozkládala země, kde byla radost žít. Lesy šuměly, louky se zelenaly a potůčky zurčely. Zemi vládl starý král, který měl tři dcery. Věděl, že nebude mít dost sil na vládnutí napořád, a tak se rozhodl si zavčasu vybrat ze svých tří dcerušek nástupkyni. A která by měla být ta, jež usedne po něm na královském trůně? Usmyslel si, že předá žezlo té z dcer, která ho má nejraději.
Pokračovat ve čtení →
Daleko za naší vesnicí stálo malé letiště. Na něm byla dvě letadla. Jedno bylo modré a druhé zelené. Každý, kdo je znal, jim vždycky říkal Modrásek a Zelenáč. Byla to menší letadélka. Přes den se na nich lidé mohli proletět, když chtěli zažít vyhlídkový let. Nastoupili do nich a letadla je vozila křížem krážem od vesnice k vesnici, od města k městu, zkrátka přes celou oblohu. Byla to nádhera. V noci ale měla letadélka jiný život.
Pokračovat ve čtení →
Žila byla jedna holčička, která měla zlaté vlásky. Proto jí všichni říkali Zlatovláska. Holčička chodila často do lesa na houby, na maliny a jahody. Jednou ale zašla daleko a zabloudila. Chodila dlouho a pořád se jí nedařilo najít správnou cestu domů. Dostala se jen hlouběji do lesa.
Pokračovat ve čtení →
V jedné vsi stál na břehu řeky mlýn, kde s těžkou prací mlynáři pomáhal po mnoho let chytrý oslík. Ale jak šel čas, oslík stárnul a práce udělal každý rok o trochu méně. Nakonec si mlynář řekl, že starý osel je mu už k ničemu, a místo vděku za dlouholetou pomoc vyhnal oslíka ven se slovy: „Zmiz odsud, ty darmojede, beztak už mi nejsi k užitku.“
Pokračovat ve čtení →
Žili byli manželé, kteří se měli moc rádi a vždy spolu dobře vycházeli. Jen jedna věc je trápila – že zatím neměli žádné děti, i když si nějakého potomka tolik přáli. Jednoho dne se konečně i na ně štěstí usmálo a narodil se jim chlapeček. Malinkatý jako prst byl, a tak ho pojmenovali Paleček.
Pokračovat ve čtení →
Už je tomu dávno, co v jednom předalekém království vládl král se svou paní. Panovali moudře, lid je měl rád. Královskému páru se však stále nedařilo počít miminko.
Pokračovat ve čtení →
Žili jednou jedna babička a dědeček a ti měli svého Budulínka. Od jara do podzimu odcházeli babička s dědečkem každý den pracovat na pole či do lesa a Budulínka nechávali doma samotného. Vždy mu ale kladli na srdce, aby byl poslušný a nikomu neotvíral.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna holčička, které všichni říkali Červená Karkulka – podle čepečku z červeného sametu, který nosila. Žila spokojeně s maminkou a tatínkem, kteří ji měli moc rádi, ostatně jako všichni, protože byla hodna a milá. Karkulka měla ještě milovanou babičku, která bydlela na kraji lesa.
Pokračovat ve čtení →
Na jednom dvorečku žil kohout, který měl svou slepičku. Kohout si většinu dne jen probíral barevná pírka a slepička běhala po dvoře a hledala pro oba zobání. Jednoho dne se rozhodli, že si zpestří život a zajdou do obory na jahody.
Pokračovat ve čtení →
V jednom lese žila liška. Na kraji lesa byl rybník a tam žil zase čáp. Jednoho dne se ti dva spřátelili. A jako svého nového kamaráda pozvala liška čápa na večeři.
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno v daleké zemi žil chudý chlapec. Jmenoval se Aladin. Každý den se procházel po trzích mezi lidmi, měl rád ten ruch a rád se koukal na všechny ty krásné věci, které tam kupci nabízeli. Však se mohl jen koukat, on i jeho matka byli chudí a nemohli si nic z toho dovolit.
Pokračovat ve čtení →