Dávno, pradávno sloužila u jednoho zlého a hamižného sedláka chudá děvečka jménem Elenka. Její lakomý pán ji nechal dělat všechnu práci, aby nemusel platit další lidi. Elenka byla sirotek, musela tedy snášet vše, co si na ni sedlák nebo selka vymysleli. Starala se o dobytek, poklízela v domě, zkrátka dělala, co jí poručili.
Jednou večer vešla do stáje, aby podojila krávy jako obvykle. Vtom zaslechla zvláštní zvuk a všimla si, že se něco plazí v koutě. Popošla blíž a spatřila hada se zlatou korunkou na hlavě. Po počátečním úleku si všimla, že had kouká na vědro mléka.
„Ty máš asi žízeň, viď?“ řekla a naklonila k němu vědro. Had se připlazil k vědru a začal pít. Měl asi ohromnou žízeň, protože pil tolik, co se snad ani do hada nemohlo vejít. Elenka byla ráda, že žíznivému hadovi pomohla, i když měla strach, jak dostane vyhubováno. Selka si vždy pečlivě hlídala množství mléka. Ale stala se zvláštní věc. Ve vědru bylo dokonce více mléka než obvykle! Dokonce i přísná selka se spokojeně usmívala, když Elenka mléko přinesla.
Od té doby se připlazil had s korunkou do chléva každý večer i každé ráno. Elenka mu pokaždé dala napít mléka a nějakým zázračným kouzlem se vše, co hadí král odpil, ve vědru znovu objevilo a ještě k tomu něco navíc. Tak to chodilo po několik let a Elenka mezitím rostla do krásy. Když byla plnoletá, potkala ve vsi moc hodného chlapce Jirku, kterému se zalíbila. A konala se svatba. Během svatební hostiny se najednou z ničeho nic připlazil k nevěstě Elence hadí král. Setřásl před ni z hlavy svou zlatou korunku a odplazil se pryč.
Elenka si dala korunku hadího krále do váčku na peníze a v tu chvíli se projevilo další kouzlo hadího krále. Všechny vynaložené peníze se vždy ve váčku znovu objevily a s nimi i něco navíc. Elenka sice od dětství dřela a mnoho lásky nepoznala, ale odteď už ji nedostatek peněz netrápil a láskou ji zahrnoval její manžel Jirka a později i jejich děti.
