Chlupatý, heboučký kožich a dlouhý ocas. Kdopak nám to tu přede? Pohádky o velkých kočkách, malých kočičkách i statečném kocourkovi jsou plné zážitků s kamarády a rozhodně mají více než jeden život.
Byl jednou jeden pejsek jménem Áda. Bylo to malé chlupaté štěňátko s kožíškem bílým jako sníh a se zvědavýma hnědýma očima. Rád si hrál na zahradě se svým kamarádem, chlapečkem Markem. Byli nerozlučná dvojka. Byla tu však jedna věc, které se pejsek velmi, velmi bál. Byla to kočka Micka, která s nimi žila.
Pokračování pohádky pro členy Pohádkozemě
39 Kč/měsíc nebo 390 Kč/rok
Bylo to zrovna tak někdy v lednu, leželi pejsek s kočičkou každý ve své postýlce a povídali si o zimě.
„Nějak se mně ani nechce z té teplé postele ven,“ povídá pejsek, „já mám zimu rád, zvlášť když je takhle dost sněhu, ale nesmí být ta zima tuze moc veliká. Já nevím, jestli se ti to také někdy stane, ale když mně vleze sníh mezi prsty a já ho mám potom plné tlapičky, to je tuze nepříjemné. To ti tak tuze zebe“.
„To já znám,“ řekla kočička, „to je tuze nepříjemné. Ale teďka mám nožičky tak pěkně zahřáté, horké, div že se mně z nich nekouří. Ono je v posteli tak pěkně, když je zima, že se mně ani vstávat nechce.“
Pokračovat ve čtení →
Na jedné farmě ležící v krásné přírodě bydlela malá rodinka. Tato rodina přežívala díky prodeji plodin, které se urodily na jejich poli, a díky prodeji mléka, které dávala jejich kravka.
Pokračování pohádky pro členy Pohádkozemě
39 Kč/měsíc nebo 390 Kč/rok
„Maminko, maminko! Slyšíš to? Hasiči mají výjezd. Musím jim jít pomoci.“ Prosebný hlásek doléhal ze zahrady až k maminčiným uším do kuchyně. „Ale, Honzíku, mají teď moc práce. Ty jsi moc malý. Půjdeš za nimi, až budou mít více času,“ odpověděla nesmlouvavě maminka.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden malý chlapec jménem Máťa. Zvědavý klučina si kromě nahánění se na kolech s kamarády před domem nejraději ze všeho rád hrál na hasiče. Doma měl dokonce velké červené hasičské auto na hraní a také novou hasičskou stanici. Doufal, že se jednoho dne stane velkým hasičem jako jeho tatínek. „Až budeš velký hasič, budeš muset…
Pokračování pohádky pro členy Pohádkozemě
39 Kč/měsíc nebo 390 Kč/rok
Byla jednou jedna chudá žena, která žila se svými dvěma dcerami v malé chaloupce na kraji lesa. Každý den se vydávala do lesa sbírat dříví, aby mohla doma rozdělat oheň a zahřát svou rodinu.
Pokračovat ve čtení →
Kočička a pejsek seděli spolu ve svém domečku a povídali si. „Poslouchej, kočičko,“ řekl pejsek, „už bude brzo 28. října a my nemáme žádný prapor. Ale letos prý to bude nějaké obzvlášť slavné. Byla by to ostuda, kdyby na každém domě byl prapor a u nás nic.“
Pokračovat ve čtení →
Jednou celý den pršelo, všude bylo mokro a studeno, a pejsek s kočičkou nemohli ven a neměli co dělat. A tak si povídali.
„Víš, kočičko,“ řekl pejsek, „my bychom také měli mít nějaké hračky, jako mají děti. Když takhle prší, měli bychom si aspoň s čím hrát.“
Pokračovat ve čtení →
Jmenuji se Buddy a jsem pes. Mám nejlepšího pána na světě – je to kluk, kterému říkají Michal. Žiji si spokojeně. Mám teplou boudu, velký dvůr, spoustu hraček, hodně jídla a lásku mého milovaného chlapce. Každý den ráno sice odejde spolu s rodiči pryč, ale odpoledne si vždycky se mnou hraje.
Pokračovat ve čtení →
Tentokrát se vesmírná raketa kocourka Robina dostala až k planetě Ham. Kocourek Robin se rozhodl planetu prozkoumat, protože o ní slyšel, že je to planeta plná jídla.
Pokračovat ve čtení →
Pejsek s kočičkou seděli na pohovce a vymýšleli si, co by měli dělat, aby se pobavili a dobře se měli. Někdo zaklepal, oni řekli „Dále“ a vešel pan Čapek.
„I heleďme,“ řekl pejsek, „vás už jsme dávno neviděli. To vy asi ani nevíte, že mě tuhle bolela noha. Šlápl jsem totiž na střep a poranil jsem si tlapičku.“
Pokračovat ve čtení →
Sluníčko svítilo, byl krásný jarní den. Včera pršelo a dneska sluníčko vypíjelo louže z cest. Po jedné z těchto cest šla kočičí rodinka na procházku.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden kocourek jménem Artur. Černý kocourek žil se svou paničkou Anabell v bytě v šestém patře. Nejraději seděl na měkoučké dece na parapetu okna, odkud sledoval ruch města. Užíval si bydlení ve městě. Ruch města, světla aut a z billboardů, zajímavé vůně z ulice, to ho na městě nejvíce fascinovalo. Někdy ho dokonce panička vzala i do blízkého parku, odkud měl město jako na dlani, byl v jeho přímém srdci!
Pokračovat ve čtení →
Adélka byla malá holčička. Nejradši ze všeho si dopoledne před obídkem hrála doma, odpoledne po obídku pak chodila na zahradu, kde na ni čekal kamarád šnek a černý kocour. O čem si ti tři asi povídali? O tom, jaký měli den.
Pokračovat ve čtení →
Pejsek s kočičkou si chtěli venku zahrát s dětmi, ale žádné děti venku nebyly.
Pokračovat ve čtení →