V den, kdy si měli žáci převzít pololetní vysvědčení, Pepíka neobyčejně silně bolel žaludek. Nebo že by to bylo spíše svědomí? Svým rodičům totiž neřekl, že z matiky bude mít čtyřku. Všelijak se vymlouval a chtěl, aby ho rodiče nechali doma. No ti nesouhlasili. Jen ať pěkně jde pro vysvědčení a pak po obědě půjdou k lékaři.
Pokračovat ve čtení →
Určitě znáte pohádku o Šípkové Růžence. Princezna spala dlouhým spánkem na zámku, který obklopovaly husté trny. Princezně Marině se stalo něco podobného. Její otec urazil všemocnou paní Zimu a ta za trest uvrhla na jeho království takovou sněhovou chumelenici, že celé království zavál sníh. Lidé v království se proměnili v ledové sochy a marně čekali na osvobození.
Pokračovat ve čtení →
Zamysleli jste se někdy nad tím, kde žijí sněhové vločky předtím, než dopadnou na zem a ozdobí nám krajinu bílou pokrývkou? Ne? Tak poslouchejte! Sněhové vločky žijí na jednom velkém oblaku. Přesně tam žila i sněhová vločka Amálka se svojí mámou.
Pokračovat ve čtení →
Ahojte! Jmenuji se Diana a mám čtyři starší sourozence. Je vám jasné, že být nejmladším v rodině není žádná výhra. Neustále mě posílají pryč za hračkami, pořád mi říkají, že ničemu nerozumím nebo že nemám otravovat dospěláky. Je to docela o ničem. Tyto Vánoce jsem se ale rozhodla, že jim všem dokážu, že už jsem velká. A vím i jak! Na Štědrý večer nebudu spát a vydržím vzhůru až do půlnoci, abych s celou rodinou mohla jít na půlnoční mši.
Pokračovat ve čtení →
Před obchodním domem prodávali vánoční stromky. Byl tam i jeden malý, ošklivý, s povislými větvemi. Tento stromek byl smutný, protože se bál, že si ho nikdo nevezme, zůstane trčet před obchodním domem a nikdy nezažije Vánoce v plné slávě, vyzdobený a vyparáděný. Tak to vskutku i vypadalo. Lidé přicházeli a odcházeli, vybírali si pěkné a velké vánoční stromky a on zůstával stále stát, aniž by si ho někdo všiml.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden dráček, kterému říkali Florián. Tento dráček si rostl a rostl, byl spokojený a šťastný a nic mu nechybělo. Hodně jedl, spal, a když se nudil, vyletěl z jeskyně, ve které žil se svou mámou, a proletěl se do sousedního království, kde strašil lidi.
Pokračovat ve čtení →
Jmenuji se Buddy a jsem pes. Mám nejlepšího pána na světě – je to kluk, kterému říkají Michal. Žiji si spokojeně. Mám teplou boudu, velký dvůr, spoustu hraček, hodně jídla a lásku mého milovaného chlapce. Každý den ráno sice odejde spolu s rodiči pryč, ale odpoledne si vždycky se mnou hraje.
Pokračovat ve čtení →
Anička a Ondra byli sourozenci. Teprve nedávno se přestěhovali do nového bytu, a proto byli ještě trošku smutní a nic je nebavilo a netěšilo. Ondra chtěl vymyslet nějakou lotrovinu, ale nic mu nepřicházelo na mysl. V jeden lednový den našli ve schránce pohlednici.
Pokračovat ve čtení →
Sedmáci jezdili každoročně na lyžařský výcvik. Všichni se na to těšili. Celý týden budou bydlet na horské chatě a celé dny budou lyžovat. Žádné učení, žádné úkoly! Všichni, opravdu všichni se těšili. Až na Pepíka. Pepík se bál, protože neuměl lyžovat.
Pokračovat ve čtení →
V jezeře za městem bydlela vodnická rodina. Máma, táta a pět dětí. Tito vodníci neměli rádi zimu. Tehdy jezero zmrzlo a oni nemohli vycházet ven. Celé dny a noci tedy znuděně seděli ve svém domově a se závistí se zdola dívali, jak na jezeře bruslí děti, jak křičí a jak se smějí.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden kluk. Říkali mu Kami. Kami měl deset let. Nežil ale na Slovensku, nýbrž v Africe. Víte, kde je Afrika? Tam daleko, až na rovníku. Bývá tam pořád teplo, svítí tam pořád slunce. Lidé tam neznali sníh. Až jednou… Jednoho dne se probudili do podivného rána.
Pokračovat ve čtení →
Na dvoře před panelákem si hrály děti. Vůdcem skupiny byl Petr, který navrhl, aby děti postavily sněhuláky. Spoustu sněhuláků. Alespoň deset. Celé město se na ně bude chodit dívat. Děti souhlasily, a jelikož bylo hodně sněhu, pustily se do stavění.
Pokračovat ve čtení →
Jožka byl hodný kluk. Měl ale jeden ošklivý zlozvyk. Velmi často lhal. Byly to sice neškodné lži, ale i tak to byly lži a lhát se, jak říkala paní učitelka, nesmí. Proto se rozhodl, že si dá na Nový rok jedno pěkné předsevzetí – ať to stojí, co to stojí, nikdy už nikomu nezalže.
Pokračovat ve čtení →
Denis na Štědrý den mámě vždy usilovně pomáhal. S vařením, s výzdobou, ale také s prostíráním stolu. Zajímalo ho, proč vždy prostírají talíře a příbory pro čtyři, když jsou na Vánoce jen tři. Máma, táta a on.
Pokračovat ve čtení →
Stalo se to v jeden chladný lednový den. Marek kráčel s mámou po zasněženém parku a těšil se na to, až bude konečně doma, v teple. Najednou uslyšel tiché kňučení. Zastavil mámu a společně se podívali pod jednu z laviček nedaleko. Bylo tam malé štěně.
Pokračovat ve čtení →