Určitě znáte pohádku o Šípkové Růžence. Princezna spala dlouhým spánkem na zámku, který obklopovaly husté trny. Princezně Marině se stalo něco podobného. Její otec urazil všemocnou paní Zimu a ta za trest uvrhla na jeho království takovou sněhovou chumelenici, že celé království zavál sníh. Lidé v království se proměnili v ledové sochy a marně čekali na osvobození.
Tak uplynuly roky. Jednou zabloudil do království princ z teplých zemí, který cestoval po světě. Pocházel z pouštní krajiny, kde sníh neznali, a proto ho překvapilo, když ho z dálky zahlédl. Zeptal se, co to je, a když zjistil, že je to sníh, který zavál království a všechny lidi v něm, rozhodl se, že se vydá království osvobodit. Musel překonat silný mráz i studený vítr, který dosud neznal.
No princ se nevzdal. Nehleděl na promrzlé ruce i nohy. Nedbal na to, že byl bez jídla i bez vody. Přebrodil se přes laviny a dostal se do středu království, ve kterém nacházel ledové sochy lidí. Ve věži našel princeznu Marinu. Když zmrzla, seděla akorát na židli a pročesávala si dlouhé černé vlasy. Byla tak nádherná, že princi hned přestala být zima a srdce se mu rozbušilo. Dlouhé hodiny na ni jen hleděl, ale pak se konečně pustil do práce.
Princ se led snažil rozbít, ale nešlo to. Byl zoufalý a smutný. Nikdy tak po ničem netoužil, jako pomoci těmto lidem a především Marině. Rozbrečel se. Slza padající na led způsobila, že led začal tát a sníh mizet. Za pár minut bylo celé království osvobozeno.
Král poděkoval princi a vystrojil velkou oslavu, na které všichni jedli, pili a tancovali celý týden. Marina se však za prince ještě neprovdala. Ten chtěl dál poznávat svět, ale slíbil, že se vrátí a pak s ní zůstane v království. Sníh si zamiloval, ale s Marinou se shodli na tom, že úplně stačí, když bude jen v zimě.
