Kovář Marek

Za horami a dolinami, když ještě v našem světě vládli králové, kouzla či kouzelní tvorové, byla jednou jedna dřevěná chalupa, ve které žil mladý chlapec jménem Marek. Chlapec žil ve svém domečku sám, jeho maminka totiž před pár lety zemřela. Marek měl však úctyhodné zaměstnání. Pracoval jako kovář v dílně v blízké vesničce.

Jednoho rána Marek kráčel po mýtině směrem do vesnice do své kovářské dílničky, když u mýtiny narazil na starce, který právě pil vodu ze zeleného jezírka. „Nepijte tu vodu z jezera, pane, já Vám dám. Můžu Vám nabídnout trochu vody, pane?“ zeptal se Marek slušně starce. Byl dobře vychován. Stařec byl velmi starý, opíral se o hůlku a vypadal, že toho moc neměl. Marek sice pracoval jako kovář, ale peněz či jídla nazbyt neměl. Marek se neštítil, otevřel svůj batůžek, vyndal džbánek vody a podal ho staršímu pánovi.

„To jsi nemusel, mladý muži, máš dobré srdce, děkuji,“ řekl stařec a s chutí se napil čisté studené vody. Marek ještě prohrabal svůj batoh, odlomil kousek z chleba, který měl přichystaný na celý den práce, a štědře podal kousek chleba starci. Stařec byl dojat, vzal si kousek chleba a byl vděčný, jak mu mladý muž nezištně pomohl. „Tvá štědrost bude odměněna!“ řekl starý pán, ještě jednou chlapci poděkoval a ztratil se v lese.

Marek byl rád, že mu pomohl, i když nevěděl, co tím stařec myslel. Sebral batůžek a vydal se do práce. Ač věděl, že mu už moc jídla a vody na den v dílně nezbylo. Marek prošel hustým borovým lesem a zubaté slunce už bylo vysoko na obzoru, když vcházel do vesnice. Vešel do vesnice a namířil si to rovnou do kovárny. Nad vesnicí se tyčil velký hrad, ve kterém žil starý, ale dobrý král Rudolf. Marek otevřel dílnu, oblékl si zástěru a pustil se do kutí sekery, jak mu nakázal hlavní kovář, mistr své dílny.

Jak ji tak Marek kul, všiml si, že něco na té sekeře není v pořádku. Kul ji a kul, ale sekera stále neměla ten správný tvar. „Co je tohle za práci? Tato sekera má jít do království! Nemůže takhle vypadat!“ křikl na něj mistr, když viděl, jak se Markovi nedaří sekeru ukout. Chlapec tedy nevydařenou sekeru položil stranou a jal se ukout další. Ta už však měla správný tvar. Celý den pak chlapec pokračoval ve své kovářské práci. Když slunce zapadlo za hradby, chlapcova šichta v práci skončila.

„Tu nevydařenou sekeru si můžeš vzít, ta už nemá žádný účel!“ řekl mu mistr, když chlapec odcházel domů. Marek prošel hustým lesem a vešel do své malé chaloupky. Na stůl si vyložil batůžek, ve kterém hledal kousek chleba k večeři. Tu si všiml, že se v batohu něco zablýskalo. Vyndal z batohu sekeru, která se rázem proměnila ve velký, nablýskaný, stříbrný meč, na kterém bylo napsáno: „Tvá štědrost bude odměněna!“

To jsou mi ale kouzla, pomyslel si chlapec. Tehdy mu došlo, že to je právě to, co mu stařec, kterému pomohl na mýtině, řekl. A jak pokračoval příběh o kováři Markovi? Co mu kouzelný meč přinesl? To se, děti, dozvíme v další části.