Kovář Marek a drak

Milé děti, určitě si vzpomínáte na skromného mladého kováře Marka, který bydlel v malé chaloupce nedaleko vesničky, ve které pracoval. Po cestě do kovářské dílny však narazil na chudého starce, kterému nezištně pomohl a nabídl mu kousek chleba a trochu vody. Stařec mu tehdy řekl, že jeho štědrost bude odměněna. A tak se také stalo.

Marek ten den v práci nemohl ukout správnou sekeru. Nepodařenou sekeru si vzal domů a ta sekera se rázem proměnila v kouzelný meč s nápisem: „Tvá štědrost bude odměněna!“ A právě ta slova mu řekl ten tajemný stařec, kterému pomohl. A dnes se dozvíme, co Marek s mečem udělal a jak jeho příběh dále pokračuje…

Marek obdivoval kouzlo, kterým se nepovedená sekera proměnila ve velký stříbrný meč. Položil meč na stůl, najedl se a uložil se do peřin na teplé peci. Druhý den ráno se opět vydal mladý chlapec do kovárny. Něco mu však říkalo, že si má s sebou vzít i kouzelný meč. Ten si připevnil na ošoupaný pásek. Jak tak kráčel lesem, najednou uslyšel velký křik. Marek se rozběhl směrem k vesničce a hradu, aby zjistil, co se děje. Když přišel do vesnice, nevěřil vlastním očím. Některé domy byly v plamenech, vesničané běhali po okolí a křičeli o pomoc. Marek se podíval nahoru a nevěřil tomu, co právě vidí. V oblacích, nad hradbami a domy kroužil velký drak, který chrlil oheň. Marek se rozběhl mezi dav lidí, kteří prchali před hrozivým drakem.

„Pomoc, je tu drak!“ volali vesničané o pomoc a utíkali, co jim jen nohy stačily. Hradby hlídali rytíři, kteří se snažili draka odplašit šípy či děly, avšak neúspěšně. Drak se všem šikovně v oblacích vyhnul. Marek věděl, že musí něco udělat. Musí lidem přece nějak pomoci. Měl dobré srdce, to už přece dávno víme. Marek se rozběhl ke hradbám, nad kterými drak právě kroužil. Chlapec hbitě vyšplhal na nejvyšší věž, ani nechápal, odkud takovou odvahu a obratnost v sobě nabral, ale měl pocit, že právě meč v něm tu odvahu probudil.

Chlapec vylezl na střechu a zvolal: „No pojď, já se tě nebojím!“ A vytasil svůj kouzelný meč. Velký zelený drak si chlapce všiml a přiletěl blíž. Užuž chtěl chrlit ze své velké tlamy oheň, když chlapec vyskočil ze střechy věže a skočil drakovi rovnou na záda. Drak nechápal, co se děje, a snažil se chlapce ze sebe setřást, ale Marek se ho pevně držel. Vtom Marek vytasil svůj velký kouzelný meč a bodl zlého draka ne jednou, ale dvakrát přímo do šupinatých zelených zad. Drak zavřískal bolestí a spolu s Markem letěli k zemi.

Drak dopadl přímo na nádvoří království s Markem na zádech, který se ho pevně držel. Chlapec seskočil z draka, když se kolem mrtvého draka rázem nahrnula celá vesnice, rytíři, dokonce i samotný král. Všichni se radovali a začali Markovi tleskat. Marek nerozuměl, kde v sobě nabral tolik odvahy, ale byl rád, že zachránil svou vesnici před hroznou zkázou. Všichni se radovali, i když nechápali, že právě takový prostý chlapec, jako je Marek, který se živí jako kovář, je zachránil.

„Děkujeme za záchranu, mladý muži. Takového rytíře bych ve svém hradě velmi rád měl. Přidáš se k mé čestné stráži?“ zeptal se mladého muže král Rudolf a poškrábal se na své dlouhé bílé bradě. Marek se postavil, vzorně se uklonil před králem a nabídku rád přijal. Potom ho král rovnou na nádvoří, před očima všech, pasoval na rytíře.

Od toho dne se chlapcův život změnil. Žil na zámku po boku krále, kterého věrně střežil. V dílně už nedělal a věru nouzi o peníze, vodu či chléb už více neměl. Marek si však uvědomil, že právě jeho štědrost ho zavedla až sem. Možná kdyby tehdy nepomohl starci, který ho na oplátku odměnil kouzelným mečem, neskolil by draka a nebyl by tam, kde je právě teď. Byl rád, že má práci, jakou má, byl rád rytířem a věrně království chránil. A proto víme, děti, že právě dobré srdce a pomoc druhým se skutečně vyplácí.