Nastalo sucho. Období, kdy mraky dávno nikdo neviděl. I sluníčko pálilo mnohem více. Zvířátka v lese se schovávala ve stínu borovic a chodila se zchladit do nejbližšího potoka. Teplo ale nebylo to jediné, co jim dělalo starosti. To, že dlouho nepršelo, znamenalo, že se může občas někde objevit požár. A to se taky v borovicovém lese stalo.
Bylo slunečné odpoledne, sluníčko vysoko na nebi. Zvířátka v lese odpočívala na mechu, nebo si smáčela tlapky v potoce, když tu najednou něco jezevec ucítil. „Jako by tu někdo něco pálil,“ řekl nahlas a nadále natahoval nelibou vůni do svých nozder. Po chvíli i veverky spatřily v dálce malý kouřový dým.
„Honem, rychle, musíme to uhasit!“ volala všechna zvířátka, která seděla u potoka. Co nejrychleji vytvořili všichni hada tím, že se postavili vedle sebe od potoka až ke vzniklému požáru. Podávali si mezi sebou vodu ve všem, co měli po ruce, a snažili se uhasit oheň. Po pár minutách se to povedlo. Vznítila se jen menší hromada listí, takže se to zvládlo rychle. Zvířátka si unaveně sedla podél potoka a oddechla si.
Jezevec ale začal uvažovat nahlas: „Měli bychom se na to lépe připravit. Příště může někomu hořet domeček a něco se přihodit. Měli bychom si vyrobit pojízdnou hasicí stříkačku. Co vy na to? Než se stane něco hrozného.“ „To je skvělý nápad, jezevče, ale kde na ni vezmeme peníze?“ zeptaly se zvědavé veverky. „Uděláme sbírku. Je to pro dobrou věc. Určitě rádi všichni přispějí,“ rozhodl jezevec.
A tak se taky stalo. Jezevec s veverkami hned vyskočili a začali chodit po celém lese a vybírat věci a peníze na výrobu pojízdné hasicí stříkačky. Všechna zvířátka moc ráda přispěla, až na toho nejbohatšího v lese. Na medvěda. Ten jen ohrnul nos a pyšně řekl: „Nic vám nedám, sám mám málo. Když bude hořet můj dům, uhasím si ho sám. Nepotřebuji vaši stříkačku. Je to hloupost a zbytečně vyhozené peníze.“
Přestože medvěd zvířátka vyhodil a nic jim nedal, nasbírali dost peněz na výrobu stříkačky. Na nic nečekali a pustili se všichni společně do práce. Zapojilo se úplně každičké zvířátko z lesa, tedy až na medvěda. Za pár hodin byla stříkačka hotová. Uběhlo sotva pár dní a už ji museli použít. Ale víš, co tentokrát začalo hořet? Samozřejmě dům od medvěda. Přesně od toho, který nejenže nechtěl na stříkačku přispět, ale také jako jediný ji ani nestavil. Teď bezradně stál před svým domem a volal všechny na pomoc. Dým se mu valil ze všech oken a on jen pobíhal kolem a držel se za hlavu.
Zvířátka slyšela, jak volá o pomoc, a tak neváhala a hned přijela se svou hasicí stříkačkou. Oheň už byl velký a bylo těžké ho zkrotit. Nakonec se to ale povedlo. Plameny se ztratily pod vodou, kterou bez vyčerpání stříkačka chrlila. Medvěd stál před svým domem. Smutně se koukal, jak vytéká ze dveří voda. V tu chvíli si ale uvědomil, že kdyby byl uvnitř a kdyby mu zvířátka nepomohla, mohlo se stát i něco horšího. Otočil se tedy k vyčerpaným kamarádům a omluvil se: „Je mi to líto. Promiňte, že jsem se vám vysmíval a nechtěl jsem vám ani dát peníze, ani vám pomoct. Děkuji, že jste pomohli vy mně.“
Zvířátka byla laskavá, a tak medvědovi odpustila. Pomohla mu pak ještě dát dům do pořádku, aby v něm mohl zase bydlet. A pak je medvěd pozval na ten nejlepší oběd, který se dokázal uvařit. Od té doby už nebyl lakomý ani sobecký. Byl rád, že má kamarády, kteří umí odpouštět.
Moc pěkná pohádka,pěkně napsaná,nemá useknutý konec a moc dobře se četla ?
Nechápu, proč je potřeba zdůrazňovat, že je Medvěd nejlepší bohatší a také lakomý. Lakomý přeci může být člověk který není bohatý. Nelíbí se mi když se dětem dává automaticky asociace že bohatý člověk musí být vždy lakomý.
Já jsem bohatý a lakomý, takže to dává smysl.
?
Na pohádce se mi líbilo, že se medvěd poučil a příště pomůže ostatním. Ja kdyby jsem byla ten medvěd, tak by jsem jim přispěla a pomohla.