„Fííí! Jupííí! Fííí!!!“ ozývalo se na zasněženém kopci. Byla noc. Tma jak v pytli. Všude úplné ticho. Jen ze svahu, na kterém přes den sáňkovaly děti, doznívalo něčí skotačení a radost. Blízko kopce bydlel Jáchym. Černovlasý klučina s černýma očima a zářivým úsměvem. V tu noc taky slyšel to povykování z kopce.
Postavil se k oknu a koukal do tmy. „Co to může být? Teď v noci? Kdo může být tak pozdě večer venku?“ ptal se sám sebe a snažil se rozpoznat, co se to tam venku děje. Zanedlouho se to ukázalo. Na kopci byli zimní skřítkové. Jeden stál nahoře na kopci a foukal dolů zmrzlou námrazu. Druhý se rozbíhával a sjížděl po zadku ze svahu až dolů. Pak se zase vyměnili. Jáchym koukal a nevěřil svým očím. Nikdy nic podobného neviděl.
Pomalu otevřel okno a tiše do té tmy zavolal: „Haló! Malí mužíčci! Pojďte na chvíli za mnou k oknu. Kdopak jste?“ „Slyšíš to? Prý kdopak jsme? To je teda otázka. Prý malí mužíčci. To nás teda urazilo. My jsme velcí a ne mužíčci, ale skřítkové. Zimní skřítkové. Chodíme ven v noci, když už děti spí. Připravujeme jim kopec na sáňkování. Foukáme jim tam námrazu a vytváříme jim tu nejlepší skluzavku. A jak to, že ty ještě nespíš?“ zeptali se zimní skřítkové.
„No, já… nemůžu spát. Nejde mi to. A tak se koukám z okna,“ vysvětlil Jáchym. „Nejde spát, nejde. To není dobré. Potřebuješ spát. A víš, proč ti to nejde?“ doptávali se zimní skřítkové. „Nevím. Možná se bojím. Možná je tady moc velká tma. A když se koukám ven z okna, je tam hodně světýlek, to se pak tak nebojím. A ještě když vidím vás, jak krásně svítíte svojí ledovou září a skotačíte, se už se vůbec nebojím,“ pokoušel se to vysvětlit Jáchym.
„Aha, aha. Dobře tedy. Tak teď si běž lehnout. Spát potřebuješ, abys vyrostl a měl dost síly. Tak šup do postele, zavři okno a svůj strach nech na nás,“ řekli skřítkové a počkali, až si Jáchym lehne. Pak se postavili na zasněžený parapet. Jeden skřítek fouknul ledovou námrazu na okno a druhý svými prsty začal malovat.
Jáchym jen koukal z postele, co to skřítci dělají. Byla to nádhera. Na okně se začal rýsovat obrázek. Zářivý ledový prach, který skřítek rozfoukal, prosvětlil jemně celý pokoj. Po chvíli na okenní tabuli stříbrně svítil obrázek. Jáchym už neměl v pokojíku takovou tmu a klidně usnul.
Skřítkové ještě celou zimu chodili Jáchyma kontrolovat a občas mu zas něco ledově namalovali na okno. A chlapec byl rád, že se naučil rychle usínat a že našel kamarády, kteří mu pomohli. Každou zimu se na ně těšil.
Nádherná pohadka. Děkujeme.