Kdysi dávno, daleko v hlubokém oceánu, kde byla voda velmi čistá a modrá, vládl podmořskému světu a mořským lidem král. V podmořském světě rostly krásné stromy a barevné květiny. Žili tam také krásní živočichové a nejrůznější ryby. Mořský lid žil v harmonii.
Mořský král Triton žil ve svém hradě se svou matkou a čtyřmi dcerami. Stěny hradu byly z modrých korálů a střešní mušle se otevíraly, kdykoli kolem nich proudila voda.
Malé princezny byly velmi krásné, ale nejkrásnější z nich byla ta nejmladší. Jmenovala se Ariel a byla to malá mořská víla. Měla hebkou pleť a oči modré jako mořské hlubiny. Protože byla mořská panna, místo nohou měla krásný rybí ocas.
Ariel při svých hrách často plavala k lodím, které se potopily na dno moře. Ve vracích našla spoustu pokladů ze suchozemského světa. Viděla různé věci, například stříbrné vidličky, zrcátka a zlaté hřebeny.
Malá mořská víla si všechny tyto poklady začala schovávat a vytvořila si sbírku ve své truhličce na poklady. Každým dnem byla zvědavější a chtěla se o zemi na povrchu dozvědět víc. Chtěla vyplout na hladinu, ale její otec to jí ani žádné z jejích sester nedovolil, dokud jim nebude patnáct let.
To byla pro malou mořskou vílu dlouhá doba, protože byla nejmladší! Požádala tedy babičku, aby jí vyprávěla pohádky o hladině a ona o nich alespoň snila. Brzy bylo všem jejím sestrám patnáct a směly vyplout na hladinu.
Kdykoli se vrátily, vyprávěly malé mořské víle o zázracích a krásách hladiny a o lidech! Když přišla řada na Ariel, aby vyplula na hladinu, byla velmi nedočkavá a vzrušená.
Vyplavala na hladinu a zjistila, že na ní pluje loď. Spěchala se na loď podívat, ale posádka měla potíže. Byl silný liják a loď se kymácela, zmítala se a převracela ze strany na stranu. Ariel viděla velmi pohledného mladého muže, který se snažil všem na lodi pomoci.
Ten muž se usilovně snažil udržet loď na hladině. Posádka lodi jej oslovovala jako prince. Najednou se loď začala převracet a mladý princ spadl do moře!
Ariel se rychle ponořila do hlubiny a chytila jej. Plavala k hladině, jak nejrychleji mohla, protože věděla, že lidé nemohou žít pod vodou. Položila prince na suchý písek na břehu a mluvila na něj, aby ho probrala.
Vtom se princ rozkašlal a probudil se. Ariel se okamžitě schovala za kámen. Nesměl ji vidět jako mořskou pannu! I když se tak nikdy nedozví, že ho zachránila.
Ariel posmutněla a plavala zpátky domů. Sestry se jí vyptávaly na její dobrodružství, ale ona byla příliš smutná, než aby něco řekla. Kdyby tak byla člověkem.
Druhý den Ariel vyplula na hladinu v naději, že znovu spatří prince. Měla štěstí, princ se procházel po břehu se svým psem. Chvíli jej pozorovala a potom odplavala zpět do hlubin. Uvědomila si, že se do prince zamilovala, ale stejně s ním nemohla být.
Viděla ji mořská čarodějnice Uršula a zeptala se, proč je smutná. Ariel jí vyprávěla, že by se chtěla stát člověkem, aby mohla být s princem.
Uršula Ariel řekla, že z ní udělá člověka, ale jen když jí Ariel na oplátku dá svůj krásný hlas. A pokud princ Ariel do tří dnů nepolíbí, bude se muset mořská víla stát Uršulinou otrokyní. Ariel bez přemýšlení s oběma podmínkami souhlasila. Uršula provedla kouzlo a vetkla Arielin hlas do mušle na svém kouzelném náhrdelníku. Poté přičarovala víle nohy a úhoři Ariel vynesli na hladinu kousek od břehu.
Na břehu ji brzy našel princ. Ten zde se svým psem pátral po ženě, která jej zachránila. Nevěděl, jak ta žena vypadá, pamatoval si však její nádherný hlas, kterým se jej snažila probrat. Když našel Ariel, domníval se, že jde o nějakou princeznu, která zde onehdy v bouři také ztroskotala. Jelikož byla němá, rozhodl se o ni postarat.
Ariel tak trávila čas s princem. Nemohla mu vyjádřit své city slovy, ale přesto z jejích očí princ poznal, že je milá a laskavá. Vcelku rychle si ji oblíbil i beze slov. Dokonce tak, že se rozhodl přestat hledat ženu, která ho zachránila.
Druhý den vzal Ariel na projížďku na své lodi a téměř se políbili. To ovšem velmi rozzlobilo Uršulu, protože se nechtěla vzdát svého plánu na zotročení Ariel. Té noci se Uršula za pomoci svého kouzelného náhrdelníku proměnila v krásnou ženu. Zašla za princem a promluvila na něj Arieliným hlasem. Princ ten nádherný hlas okamžitě poznal. To je přece hlas té ženy, která jej zachránila.
Následujícího dne se princ rozhodl, že si Uršulu vezme. Ariel byla smutná, nevěděla, co má dělat a kde se tu vzala ta cizí krásná žena. Tuto záhadu jí ale pomohl rozlousknout její kamarád racek. Slyšel Ariel zpívat na palubě lodi, a tak letěl za ní. Ta žena, která zpívala Arieliným hlasem, ovšem nebyla Ariel. Vyhledal proto na lodi malou mořskou vílu, aby jí řekl, že někdo má její hlas. Ariel ihned pochopila, že ta záhadná žena je Uršula. Nemohla prince nechat na pospas čarodějnici.
Na palubě právě probíhala hostina na oslavu princovy zachránkyně a nadcházející manželky. Ariel tam přiběhla doprovázena rackem. Snažila se prince varovat, ale on jejím rozčileným posunkům nerozuměl.
A v tu chvíli se do věci vložil racek. Začal útočit na Uršulu. Nalétával na ni, a než ho stačil kdokoli zastavit, podařilo se mu shodit Uršule z krku náhrdelník. Ten se po dopadu na zem rozbil a tím bylo zlomeno kouzlo, které čarodějnici dalo krásu. Z rozlomené mušle se uvolnil Arielin hlas a vrátil se zpátky k ní. Ariel na prince poprvé mohla promluvit.
Vysvětlila mu, co se vlastně stalo, jak jej zachránila a řekla mu o dohodě s čarodějnicí. Princ Ariel políbil. Byl právě třetí den od doby, kdy se poznali. Tím byla zrušena dohoda s čarodějnicí a Ariel se nemusela stát její otrokyní. Poražená Uršula se odebrala zpět do moře.
Zanedlouho se konala svatba prince s malou mořskou vílou. Od svého otce, mořského krále, dostala Ariel jako svatební dar kouzlo, které jí dovolilo proměnit se kdykoli zpět na mořskou pannu a navštěvovat svou rodinu.
Malá mořská víla – Audio pohádka na dobrou noc
