Svatební košile (Kytice – Karel Jaromír Erben)
Již jedenáctá odbila, a lampa ještě svítila, a lampa ještě hořela, co nad klekadlem visela.
Karel Jaromír Erben
1811–1870.
Český byl sběratel českých lidových písní a pohádek. Přečtěte si jeho sbírku básní Kytici online.
Štědrý den (Kytice – Karel Jaromír Erben)
Tma jako v hrobě, mráz v okna duje, v světnici teplo u kamen; v krbu se svítí, stará podřimuje, děvčata předou měkký len.
Záhořovo lože (Kytice – Karel Jaromír Erben)
Šedivé mlhy nad lesem plynou, jako duchové vlekouce se řadem; jeřáb ulétá v krajinu jinou – pusto a nevlídno ladem i sadem.&...
Lilie (Kytice – Karel Jaromír Erben)
Umřela panna v době jarních let, jako když uschne mladé růže květ; umřela panna, růže v poupěti – škoda jí, škoda v zemi lež...
Vrba (Kytice – Karel Jaromír Erben)
Ráno sedá ke snídani, táže se své mladé paní: „Paní moje, paní milá, vždycky upřímná jsi byla, vždycky upřímná jsi byla – jednohos mi nesvě...
Holoubek (Kytice – Karel Jaromír Erben)
Okolo hřbitova cesta úvozová; šla tudy, plakala mladá, hezká vdova. Plakala, želela pro svého manžela: neb tudy naposled jej doprovázela. –
Dceřina kletba (Kytice – Karel Jaromír Erben)
Což jsi se tak zasmušila, dcero má což jsi se tak zasmušila? Veselá jsi jindy byla, nyní přestal tobě smích!
Vodník (Kytice – Karel Jaromír Erben)
Na topole nad jezerem seděl vodník podvečerem: „Sviť, měsíčku, sviť, ať mi šije niť.
Kytice (Kytice – Karel Jaromír Erben)
Zemřela matka a do hrobu dána, siroty po ní zůstaly; i přicházely každičkého rána a matičku svou hledaly.
Polednice (Kytice – Karel Jaromír Erben)
U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo. „Bodejž jsi jen trochu málo, ty cikáně, mlčelo!