Daleko odtud je hezká malá vesnice. Stojí tam několik domečků s barevnými střechami, roste tam pár stromů a spousta květin. Kolem této vesnice teče malá řeka. Vypadá jako každá jiná, ale málokdo ví, že tato řeka je domovem pro říční skřítky. Své malé domečky mají ukryté všude podél řeky. Jsou to takové malé komůrky a chodbičky vyhrabané pod břehem.
Říční skřítkové žijí blízko řeky, protože ji potřebují. Každé ráno a večer si sednou na úplný okraj břehu a namáčí si své malé nožky do vody. To jim dodává potřebnou vláhu a energii, aby byli zdraví a silní. Jednou se ale stalo něco, co nečekali.
Bylo poklidné ráno. Skřítkové ještě spali, když najednou se začaly jejich domečky třást, jako by bylo silné zemětřesení. Skřítkové vyskočili ze svých postýlek a nevěděli, co se to děje. Po chvíli slyšeli i velký hluk. Něco se blížilo, ale ještě netušili co. A pak to přišlo. Obrovská vlna vody vjela do jejich domovů. Spláchla všechno, co jí stálo v cestě. Postýlky, stolečky, vyplavily se i zásoby jídla, dokonce smetla s sebou i skřítky.
Ti takovou vodu nikdy nezažili. Drželi se spolu a houpali se na vlnách, které je nesly daleko. Po cestě jen smutně koukali, jak se komůrky plní vodou a nic už není takové, jaké bylo předtím. Za nějakou dobu se jim podařilo dostat se na břeh. Všichni byli zdraví. Nikomu se nic nestalo. Byli spolu, to bylo nejdůležitější. Jenže co teď?
Jeden ze skřítků to nechtěl vzdát, a tak řekl: „Nebojte se, to zvládneme. Nejdřív musíme zjistit, co se stalo, a pak si udělat nové domečky, ať máme kde žít. Pojďte, spolu to dokážeme.“ Vydali se na začátek řeky, aby se dozvěděli, proč přišla tak velká vlna.
Když se blížili k cíli, uslyšeli rámus. Bouchání, řezání a dupání. Na začátku řeky byli bobři a měli plné ruce práce. Snažili se postavit hráz, aby se řeka zmírnila. Skřítkové k nim přišli a ptali se, co se stalo. Bobři jim vysvětlili, že přišla velká voda z hor, a protože tady nebyla pořádná hráz, vytvořila se velká voda, která brala s sebou všechno. Teď se ji snažili zastavit, aby řeka byla zase klidná a malá.
Skřítkové nelenili a hned se dali taky do práce. Celý den tvrdě pracovali, aby bobrům pomohli. Když už se blížil večer, měli hráz postavenou. Řeka už nebyla tak divoká a nebezpečná. Práce sice byla hotová, ale skřítkové byli unavení a neměli kde spát.
„Tak víte co? Za to, že jste nám pomohli, můžete spát u nás. A zítra zase pomůžeme my vám postavit domečky blízko řeky,“ řekli bobři. Skřítkové byli šťastní, že mají nové kamarády a mají kde přespat. Navíc se těšili, že zítra už budou mít vlastní domečky. Rychle si ještě namočili nožky v řece, aby měli v sobě dost vláhy a pak spokojeně usnuli. Na druhý den jim opravdu bobři pomohli postavit nové komůrky a chodby kolem řeky.
Od té doby už velká vlna nepřišla. Bobři a skřítkové totiž dohlíželi na to, aby hráz pevně držela. A protože si tak hezky pomáhali, nejen že se upevňovala hráz, ale taky se upevňovalo přátelství mezi bobry a skřítky.
Říční skřítkové – Mluvená pohádka na dobrou noc z Youtube Pohádkozemě »
