Existuje jedna nádherná louka. Rostou na ní květiny různých barev a vůní. Travička na ní je nejzelenější na světě. Každý lístek a každá rostlinka, která tam roste, vypadá jako z pohádky.
Na louku chodí každý den stádo oveček se svým pastýřem. Pochutnávají si na dobré trávě, odpočívají a vyhřívají se na sluníčku. Těch oveček je přesně sto. Chodí tam s nimi pastýř a vždycky si je spočítá. Poprvé, než vyjdou, a podruhé, když odchází domů. Všechny je zná. Každý si myslí, že všechny ovečky vypadají stejně, ale jejich pastýř moc dobře pozná, která je která. Má je moc rád a stará se o ně, jak nejlépe dovede.
Jednou, když se vracel z louky se svými ovečkami, začal je před chlévem počítat a skončil u čísla devadesát devět. Jedna mu chyběla. Pozorně chodil kolem všech, prohlížel si je a usilovně přemýšlel, která mu chybí. „No jasně. Ta nejmenší a nejzvědavější. Malá, černá s bílýma nožkama,“ řekl si sám pro sebe.
Podíval se na oblohu a vypadalo to, že za chvíli bude tma. Musel si pospíšit. Musel ji najít dřív, než se setmí. Zavřel všechny ostatní ovečky, aby byly v bezpečí, a vydal se na cestu. Rozhlížel se všude kolem, ale nemohl ovečku nikde najít. Neslyšel ani, že by ho volala. Začínal mít o ni strach, ale už byl moc unavený. Sedl si pod skálu, položil si hlavu do svých rukou a usilovně přemýšlel, kde by se ještě mohl podívat. V tu chvíli zaslechl: „Bééé, béé, bé.“ Obešel skálu a z druhé strany stála jeho zatoulaná ovečka. Chudinka byla zapletená do křoví a nemohla se vysoukat. Byla tak unavená, hladová a vyčerpaná, že už neměla ani sílu chodit. Pastýř ji vyprostil z keře, opatrně si ji nasadil na záda a celou cestu ji nesl.
Když je spatřily ostatní ovečky, byly moc šťastné, že jim pastýř vede ztracenou nazpět. Když ji položil do chléva, byl tak unavený, že si lehl vedle ní a usnul. Spal mezi svými ovečkami až do rána. Když se probral, nestačil se divit. Kolem sebe měl krásně načechrané seno, aby se mu dobře spalo, a byl zakrytý ovčí vlnou, kterou jim nedávno ostříhal.
Posadil se. Podíval se na své ovečky a zeptal se: „To jste udělaly vy? Vy jste se o mně v noci postaraly?“ „Béé, béé,“ odpověděly všechny ovečky souhlasně. Vážily si toho, jak se o ně pastýř s láskou stará. A on už to věděl taky.
Dodnes je vodí na nejšťavnatější louku, která tam pořád je. Ví totiž, že tak, jak se on bude starat o ně, budou se ony starat o něj.
Krásná pohádka ??
krasna pohadka??
Krásné pohádky :-). Před spaním čtu z této stránky pohádky malému a pokaždé mi hned u druhé usne. A mě se také báječně čtou, jsou přiměřeně dlouhé a to se mi na nich líbí. Jen tak dál 🙂