Dobré víly Dobromilka a Dobrovilka

Když ráno vyjde slunce a osvítí nám celou zemi, na nebi se ukáže i něco zvláštního. Na obloze pluje jeden malý mráček. Je nadýchaný jako obláček a vypadá jako cukrová vata. Ostatní mraky jsou bílé nebo modré, tenhle, ale má narůžovělou barvu. To proto, že je kouzelný. Sedí na něm totiž dvě pohádkové osoby. Jsou to víly. Jedna se jmenuje Dobromilka a druhá Dobrovilka.

Pokračovat ve čtení →

Jak se netopýr bál

Když celý les zahalí tma a na nebi se objeví měsíc a hvězdy, nastane noc. Všechna zvířátka v lese se zachumlají do svých pelechů a doupat a ulehnou ke spánku. Musí nabrat sílu na další den. Jsou ale zvířata, která v noci žít začínají. Přes den spí a když se blíží soumrak tak se probírají. Otevřou své malé oči a začíná jim noční život.

Pokračovat ve čtení →

Na závodní dráze

Daleko za naší vesnicí byl závodní okruh. Každý rok se tam pořádaly závody aut. Jezdila tam ta nejlepší závodní auta, která kdy kdo mohl vidět. Jejich rychlost byla neskutečná. Vždycky se na ně chodilo dívat hodně lidí. Všichni sledovali a fandili na svých sedadlech svým favoritům. Blízko závodní dráhy stála i jiná auta než závodní. Bylo tam zaparkované menší hasičské auto a sanitka. Jenže to hasičské bylo moc nešťastné.

Pokračovat ve čtení →

Jak se medvěd Brumla dostal k medu

Když začalo jaro, začala se probouzet různá zvířátka ze zimního spánku. Jedním z nich byl i velký medvěd Brumla. Celou zimu si pěkně hověl ve svém ukrytém pelechu. Když ale skončila zima, tak vylezl, protáhl se a hned hledal něco na zub. Dostal obrovskou chuť na med. To ale ještě nevěděl, co bude muset udělat, aby si  na něm pochutnal.

Pokračovat ve čtení →

Hokejový zápas

Za lesem na velkém zamrzlém rybníku se v zimě odehrála jedna velká událost. Důležitý hokejový zápas. Hrála proti sobě dvě zajímavá družstva. Na jedné straně byly lišky a na druhé medvědi. Všichni tvrdě trénovali. Učili se nahrávky, rychle bruslit a zatáčet. Když nastal ten velký den, kdy měl být zápas, všechna zvířátka z lesa se posadila kolem rybníka. Někteří měli velké cedule s nápisem „Lišky do toho“. Jiní měli zase na sobě trička s medvědy. Každý fandil někomu jinému.

Pokračovat ve čtení →

Příběh řidiče dodávky

Každé ráno přes naše město jezdila dodávka. Byla vždycky hezky čistá, umytá a jezdila podle předpisů. Nedělala hluk. Jezdila tiše a spořádaně. Rozvážela po městě jídlo. Brzy ráno vyjela někam daleko za město, tam kde to nikdo neznal. Nechala se naložit ovocem a zeleninou a jela zpátky do našeho města. Tady jídlo rozvezla do různých stánků. Lide si tam pak chodili kupovat ovoce a zeleninu. Tu dodávku řídil jeden řidič, ale nebyl to jen tak obyčejný řidič.

Pokračovat ve čtení →

Jak Terezka byla smutná

Zima už skončila. Všude začala rašit zelená travička, na loukách rozkvétaly květiny. Sluníčko hřálo čím dál více. Ve školce za oknem seděla Terezka, holčička se světlými vlásky, růžovými tvářičkami a modrýma očima jako ze studánky. Svým milým úsměvem vždy rozveselila všechny děti ve školce. Poslední dobou se ale moc nesmála a dneska už vůbec ne. Koukala smutně z okna, hlavu si podpírala rukama a oči měla úplně skleněné, jakoby se jí chtělo plakat.

Pokračovat ve čtení →

Šikovný automechanik Patrik

Patrik byl malý kluk. Bydlel v útulném domku se svým tatínkem. U domu měli velkou garáž. A nad garáží jim visel nápis: „Nejlepší automechanik ve městě.“ Tatínek od Patrika totiž v té garáži opravoval auta. Jezdili k němu lidé se svými auty ze širokého okolí. Uměl opravit na autě snad úplně všechno. Patrik svého tatínka vždy při práci pozoroval. Učil se od něj. I když byl ještě malý kluk, tak byl šikovný a uměl hodně věcí už udělat na autě sám.

Pokračovat ve čtení →

Zloděj na farmě

Na samotě za hlubokým lesem stál statek. Kolem byla velká pole. Na nich se pěstovaly brambory a kukuřice. Na tomto statku žilo několik zvířat. Ve chlévě byly ovečky, u boudy hlídal velký pes, ve stájích byly koně a po dvorku se proháněly slepice a kačenky. O všechny se staral starý a moudrý farmář. Byl to už sice dědeček, ale práce ještě zastal dost. Každé prázdniny za ním jezdil jeho vnouček Pavlík. Pomáhal svému dědečkovi starat se o zvířata a o celé hospodářství. Na statku už zažil hodně dobrodružství. Ale jedno bylo ze všech nejnapínavější.

Pokračovat ve čtení →

Jak se Bouřlivák změnil

Kolem malého pohádkového města vedla silnice. Jezdila na ní auta malá i velká. Některé kamiony rozvážely zboží a jiná menší auta vozila lidi do práce. V tomhle pohádkovém městě byli lidi i auta kamarádi. Pomáhali si navzájem. Auta lidi vozila, kde potřebovali a lidi se zase o auta pěkně starali. Myli je, doplňovali benzín a opravovali. Za to se auta snažila jezdit podle předpisů. Bylo to nejspokojenější město. Dokud ale do města nepřijelo auto Bouřlivák.

Pokračovat ve čtení →

Skřítek Mračil

V černém hlubokém lese byla malinká vesnice. Byla schovaná mezi mechem a kapradím. Pouhým okem ji vidět nešlo. Člověk ji mohl spatřit, jen když si kleknul, byl úplně potichu a pořádně se zahleděl do kapradí. Pak možná viděl malou vesnici, kde žili skřítci. Bydlelo jich tam několik. Byli pracovití, veselí a pořád si při práci zpívali. Jeden z nich ale takový nebyl. Jmenoval se Mračil. Nebyl zlý, jen se málokdy smál a nejčastější slova od něj byla ne, nechci, nemám to rád.

Pokračovat ve čtení →