Mia a její kůň Ucháč

Daleko za vesnicí blízko lesů a velkých polí stála krásná farma. Bydlela v ní holčička Mia se svou maminkou. Na farmě žila taky zvířata. Ovce, kozy, krávy a jeden kůň. Byl to koník od Mii a byl její nejlepší přítel. S maminkou se Mia o všechna zvířata starala a měla je moc ráda, ale s jejím koněm to bylo jiné. Ho měla jako svého kamaráda. Byl krásný. Vysoký a urostlý. Srst měl celou nádherně černou a lesklou. A protože měl vše černé a jen jedno ucho bílé, říkala mu Mia Ucháč.

Pokračovat ve čtení →

Jak víla pomohla Janičce

V daleké vesnici stál malý domek. Bydlela v něm holčička s huňatým pejskem. Jmenovala se Janička. Černovlasé děvčátko s hnědýma očima a krásným úsměvem. Jenže teď byla smutná. Stála na chodníku před svým domečkem a v ruce měla vodítko od svého pejska. Ten věrně seděl vedle ní. Oba se koukali na svůj dům a tvářili se moc smutně.

Pokračovat ve čtení →

Žraločí zátoka

V daleké zemi byl jeden ostrov. Kolem něj široko daleko šlo vidět jen moře. Jeho vlny narážely na skály, co byly z jedné strany ostrova a na druhé se rozléhala pláž. Na té straně kde byly skály, byla voda hluboká a v té hloubce někdo žil. Byl to domov žraloků. V hlubinách moře a ve vlnách se moc rádi proháněli. Schovávali se do skal a proplouvali mezi vlnami. Na ostrově žilo také několik lidí. Koupat se chodili na pláž, ale k druhé straně ostrova se nikdy nepřibližovali. Všichni obyvatelé ostrova měli strach ze žraloků. Jednou se ale stalo něco, co jejich názor změnilo.

Pokračovat ve čtení →

Jak vodník Ráček zachránil kapříka

Za lesem stál velký mlýn. Jeho mlynářské kolo se pořád otáčelo a pan mlynář s paní mlynářovou, kteří tam bydleli, vyráběli mouku pro celou vesnici. Vedle toho mlýna byl rybník. Hladina jeho vody se třpytila do daleka. Sem tam z něj šplouchla voda a objevila se bublinka, protože rybník byl plný kaprů. Spokojeně si tam plavali. O tento rybník se staral vodník Ráček. Byl to dobrý vodník. Dohlížel, aby se rybky v jeho rybníku měly dobře. Seděl vždycky na své vrbě nad vodou a jedl buchty, co mu paní mlynářová nechala za oknem a dával pozor, aby vše v jeho rybníku bylo tak jak má. Vždycky ale nebylo všechno takhle v klidu.

Pokračovat ve čtení →

Jak Filip zjistil, že je škola dobrá

Filip byl malý neposedný kluk. Chodil do první třídy a škola ho vůbec nebavila. Nechtěl se učit. Nebavil ho český jazyk, protože nerad četl. Nebavila ho matematika, protože nerad počítal. Výtvarné nebo pracovní činnosti byly pro něj utrpením. Paní učitelka i rodiče už nevěděli, co s ním mají dělat. Jednou se ale ve škole přihodilo něco, co Filipa přesvědčilo, že je důležité umět číst, znát čísla, a dokonce umět i něco vyrobit.

Pokračovat ve čtení →

Skřítek Hopsalín

Skřítek Hopsalín byl malý mužíček s rozcuchanými vlasy a širokým roztomilým úsměvem. Nosil zelený kabátek, červené kalhoty a zelený klobouček. Chodil si po světě a pořád si hopsal do kroku a zpíval, nebo aspoň pobrukoval. Byl to takový moc veselý malý chlapík. Protože byl pořád usměvavý, neměl rád, když měl někdo špatnou náladu. A tak když potkal někoho, kdo byl smutný nebo měl nějaké trápení, snažil se ho ze všech sil rozveselit.

Pokračovat ve čtení →

Čestmír a dobrodružství v knížce

Celé město šlo už spát, jen v jednom okně ještě šlo vidět malé světýlko. Byl to pokojíček v podkroví. Pod peřinou byl schovaný malý kluk, který se jmenoval Čestmír. Svítil si baterkou na knížku a četl si. Už měl dávno spát, ale měl tak rád knížky a tak rád si četl, že se od nich nemohl odtrhnout. Zrovna teď četl o tom, jak dva kamarádi zachraňují před pytláky medvídka koalu. Oba byli v nebezpečí a jejich koala taky. Bylo to tak napínavé. Čestmír doslova hltal každé další slovo. Když otočil stránku, objevilo se tam místo pokračování příběhu něco zvláštního. Nějaké zaklínadlo, slova napsaná jiným písmem.

Pokračovat ve čtení →

Když padá hvězda

Na rozlehlé louce plné květin ležely dvě děti. Holčička Klára a chlapec Oliver. Klárka byla roztomilá dívka se zelenýma očima jako kočka a světlými vlásky. Oliver byl její nejlepší kamarád s rozčepýřenými vlasy a velkými kukadly. Vše dělali společně. Už si ani nepamatovali, že by někdy byli jeden bez druhého. Oliver Klárku chránil a pomáhal jí a Klárka ho měla moc ráda. Oběma se moc líbily hvězdy. A tak každý večer, když se setmělo a na nebi se začala objevovat světýlka, lehli si spolu na louku a pozorovali je.

Pokračovat ve čtení →

Jak zvířátka zachránila strom

Uprostřed jednoho hlubokého lesa, stál starý mohutný dub. Měl nádhernou korunu a svými listy se mohl široko daleko chlubit. Jeho kmen byl tak obrovský, že by ho neobjalo ani deset dospěláků. Stál tady už několik let. A protože byl tak starý, tak to byl i ten nejmoudřejší strom v lese. Chodila za ním zvířátka z celého okolí. Veverky se chodily ptát, kde jsou nejlepší oříšky, medvědi si chodili stěžovat na neposlušné lidi a ptáčci žadonili, aby si na něm mohli udělat svá hnízda. Žádné zvířátko si nedokázalo představit les bez tohoto stromu.

Pokračovat ve čtení →

Říční skřítkové

Daleko odtud je hezká malá vesnice. Stojí tam několik domečků s barevnými střechami, roste pár stromů a spousta květin. Kolem této vesnice teče malá řeka. Vypadá jako každá jiná, ale málokdo už ví, že tato řeka je domovem pro říční skřítky. Své malé domečky mají ukryté všude podél řeky. Jsou to takové malé komůrky a chodbičky vyhrabané pod břehem.

Pokračovat ve čtení →

Tadeáš a čert Luciáš

V krásné dřevěné chaloupce u lesa žil kluk, který se jmenoval Tadeáš. V domečku bydlel se svými rodiči. Vypadal jako pěkný rošťák a taky byl. Neposeděl ani minutu na jednom místě. Když měl sedět na židli a na chvíli dávat pozor, nikdy to nedokázal. Nohy se mu začaly pohupovat, očima brouzdal po celé místnosti a už přemýšlel na co by sáhl a co by provedl. Prsty ho začaly brnět jakoby chtěly někam utéct a celý se vrtěl, jakoby ho štípaly blechy. Tadeáš byl prostě neposeda. Hned jak ráno vstal, snídani si vzal do ruky a už utíkal do lesa. Celý den se v něm proháněl, sbíral šišky, lozil po stromech a doplňoval jídlo do krmelce. Les měl moc rád. Mohl tady být sám sebou. Měl rád i zvířata a snažil se jim pořád nějak pomáhat. Jenže nevěděl, že i v lese na něj může číhat nebezpečí.

Pokračovat ve čtení →