Jak veverka Esterka zachránila les

Kdysi dávno před mnoha a mnoha lety se jeden muž rozhodl, že zasadí strom. Vybral si krásnou louku blízko města, vykopal tam díru a zasadil do ní malý stromek. Staral se o něj a každý den ho chodil kontrolovat. Strom krásně rostl a sílil. Muž měl z toho radost, a tak zasadil další a pak další. Po nějaké době už bylo na místě tolik stromů, že z nich vyrostl menší lesík. Začala se tam ubytovávat zvířátka. Například ptáčci, veverky a jezevci. Všichni lidé z města byli rádi, že mají blízko města takový krásný kus přírody. A moc rádi do lesa chodili. Jednou ale o les málem zvířátka přišla.

Pokračovat ve čtení →

Pravidla ve školce

V září začíná hodně dětí chodit do školky. Pro mnohé z nich je to něco nového. Jsou tam noví kamarádi, nové dospělé paní učitelky, nové hry, nová jídla i nová pravidla. Do jedné takové školky začal chodit i Vojta. Neposedný kluk, který pořád něco vymýšlel a nechtělo se mu moc poslouchat. Hned jak přišel první den do školky, viděla paní učitelka na jeho šibalských očích, že to bude raubíř. Byl to hodný kluk, ale nevydržel stát na jednom místě a příkazy učitelky jako by neslyšel.

Pokračovat ve čtení →

O pirátovi Viktorovi

Uprostřed obrovského moře plula loď. Plachty měla natažené a vlajka jí vlála po větru. Na té lodi žil pirát Viktor. Měl dlouhé vlasy, přes oko černou pásku a na obličeji šedivé vousy. Brouzdal si to mořem křížem krážem. S jinými mořeplavci se nebavil. Byl to samotář. Nechtěl mít přátele ani žádné kamarády. Byl to takový pořád zamračený pirát. Měl rád, když mohl být sám na své lodi a zdolávat všechny vlny, které mu moře nachystalo. Nic víc nepotřeboval. Jednou se ale stalo něco nečekaného, co piráta Viktora změnilo.

Pokračovat ve čtení →

Kouzelná jabloň

Kouzelná jabloň - Johana Součková, Moravská střední škola – Grafický design

Září je měsíc podzimu. Je to období, kdy začíná více foukat vítr, bývá chladněji a dozrává ovoce. Například jablíčka. V tomto období jsou tak akorát k nakousnutí. Budu ti vyprávět o jedné zahradě, kde rostlo několik jabloní. Byly krásné, jejich větve se košatěly do všech stran a právě na podzim na nich nebylo jediné volné místo. Na každé větvičce viselo spoustu jablíček. Všechna jablka vypadala šťavnatě a chutně. Ovšem jen jediná z nich se od ostatních zcela lišila. Vypadala sice jako každá jiná, ale měla kouzelnou moc.

Pokračovat ve čtení →

Příběh loupežníka

Uprostřed hlubokého lesa bylo zvláštní obydlí. Bylo postavené v koruně stromu, takže ho málokdo viděl. Bydlel v něm loupežník Karlos. Byl hodný. Spíš jen dohlížel na kolemjdoucí a loupil jen u těch, kteří měli nadbytek peněz, nechtěli se rozdělit a sobecky si to schovávali pro sebe. Měl úplně na krátko ostříhané vlasy a na obličeji krátké vousy. U obočí malou roztomilou jizvu a svýma krásnýma velkýma očima očaroval snad každého. Měl ale jeden nešvar. Špatně slyšel na jedno ucho. Karlos si rád vysedával na svém domě ve stromě a pozoroval svrchu vše, co se v lese dělo. Jednou ale uviděl někoho, na koho nikdy nezapomněl. Bylo to setkání, které navždy změnilo jeho život.

Pokračovat ve čtení →

Princezna ve věži

V pohádkové říši za desatero kopci a desatero údolími stál hrad s tou nejvyšší věží na světě. Ve věži žila princezna. Mladá a hezká dívenka. Když se dívala z okna věže, její černé dlouhé vlasy ji vlály po větru. V této věži žila už několik let. Uvěznil ji tam král z vedlejšího království. Už od mala byla princezna hodná a poslušná, ale když byla skoro dospělá, král chtěl, aby poslouchala jen jeho a vzala si ho za muže. To princezna odmítla, a tak jí zavřel do věže.

Pokračovat ve čtení →

Morčátko Mišpulín

V jedné hezké zahrádce stála klec. Byla plná hoblin a sena. V té kleci bydlelo morče. Jmenovalo se Mišpulín. Byl to sameček. Měl hnědou huňatou srst, oči hnědé jako čokoládka a byl tuze lenivý. Celé dny jen ležel a hověl si v domečku. Když měl na něco chuť, začal hlasitě pískat. Nejraději prostě jen jedl, spal a převaloval se ve své kleci. A byl pořád těžší a těžší.

Pokračovat ve čtení →

O princezně a jejím nejlepším příteli

Za špičatou horou a zimními lesy stálo malé, zato krásné království. Bydlela v něm půvabná princezna se svými rodiči. Princezna byla moc krásná. Její dlouhé světlé vlasy jí svítily jako sluníčko. Oči měla modré jako křišťálová studánka a její úsměv byl ten nejhezčí na celém světě. Byla taky moc hodná a měla dobré srdce. Král a královna z ní měli obrovskou radost a nadevše ji milovali.

Pokračovat ve čtení →

O tvrdohlavém a neposlušném traktůrkovi

O tvrdohlavém a neposlušném traktůrkovi - Midjourney

Za hlubokým lesem u velkého pole stál velký statek. Vedle toho statku byla obrovská stodola. V ní bydlely dva neobyčejné stroje. Velký traktor a malý traktůrek. Oba dva pomáhaly farmářovi na poli se vším, co bylo potřeba na statku. Velký traktor byl silný a moudrý. Přesně věděl, co a jak má dělat. Malý traktůrek byl šikovný pomocník, ale byl neposlušný, tvrdohlavý a někdy si dělal věci po svém. A to nebylo dobré.

Pokračovat ve čtení →

Žabáci Hop a Skok

blank

Za několika lesy a několika poli byl rybník. Plulo na něm několik leknínů a kolem něj rostlo rákosí. Z rákosí se pravidelně ozývaly zvuky. „Kvaky, kvak, kvaky, kvak.“ Takové kvákání znamenalo, že si u rybníka vykládají dva žabáci. Jmenovali se Hop a Skok. Byli to dva žabí bráškové. Žili u rybníka už hodně dlouho. Přes den se před sluníčkem schovávali v rákosí a večer se uvelebili na leknínu, aby zakvákali svou písničku na dobrou noc. Lidé, kteří bydleli u rybníka, si na to tak zvykli, že bez toho nemohli ani usnout. Jeden večer bylo ale něco jinak.

Pokračovat ve čtení →

Pěvecká soutěž

Pěvecká soutěž - Samuel Štencl, Moravská střední škola – Grafický design

Za hlubokým lesem se rozprostírá krásná louka. Je tam plno barevných a voňavých květin. Taky je tam spoustu stromů a drobných keříků. Kolem stromů a keřů poletují malí ptáčci. Bydlí v jejich korunách. Dneska se koná velký den. U ptáčků vyhlásili pěveckou soutěž. Všichni poctivě trénovali a vybírali ty nejhezčí písničky. Měli je zazpívat před porotou. V ní zasedly tři nejmoudřejší sovy. Přiletěly z lesa, aby si poslechly ptáčky zpěváčky.

Pokračovat ve čtení →

Plyšový medvídek

Plyšový medvídek - Kim Chiara Konzen, Moravská střední škola – Grafický design

V celém městě šli už všichni dávno spát. Byla hluboká noc. Žádná světla v oknech nesvítila. Na nebi se jen třpytily hvězdy a houpal se měsíc. Ale přece jen byl někdo vzhůru! Na vrchním patře jednoho domu v dětském pokojíčku. Kdepak děti, ty už dávno spaly. Ten někdo stál u okna pokojíčku a bděl. Plyšový medvídek.

Pokračovat ve čtení →

Mia a její kůň Ucháč

Daleko za vesnicí blízko lesů a velkých polí stála krásná farma. Bydlela v ní holčička Mia se svou maminkou. Na farmě žilo spoustu zvířat. Ovce, kozy, krávy a také jeden kůň. Byl to koník, nejlepší přítel Miy. S maminkou se Mia o všechna zvířata starala a měla je moc ráda, ale s koněm to bylo jiné. Měla ho jako svého kamaráda. Byl krásný, vysoký a urostlý. Srst měl celou nádherně černou a lesklou, a protože měl vše černé a jen jedno ucho bílé, říkala mu Mia Ucháč.

Pokračovat ve čtení →