Říční skřítkové

Pohádka pro děti - Říční skřítkové

Daleko odtud je hezká malá vesnice. Stojí tam několik domečků s barevnými střechami, roste tam pár stromů a spousta květin. Kolem této vesnice teče malá řeka. Vypadá jako každá jiná, ale málokdo ví, že tato řeka je domovem pro říční skřítky. Své malé domečky mají ukryté všude podél řeky. Jsou to takové malé komůrky a chodbičky vyhrabané pod břehem.

Pokračovat ve čtení →

Jak Plaváček udělal správnou věc

Pohádka pro děti - Jak Plaváček udělal správnou věc

V jedné zemi, kde nejsou skoro žádné stromy, jen je tam hodně písku a všude kolem je obrovské moře, žil malý chlapec. Bydlel s rodiči v menším domečku blízko pláže. Okna ze svého pokoje měl přímo na moře. Ráno ho budilo štěbetání racků, kteří přilétávali na kraj moře a večer ho uspávalo šumění mořských vln. Protože měl moc rád vodu a pořád plaval a potápěl se, všichni mu říkali Plaváček.

Pokračovat ve čtení →

Skřítek Dřímal a hvězdičky

Pohádka pro děti Skřítek Dřímal a hvězdičky

Když přijde noc, na nebi se ukáže srpek měsíce a kolem něj začnou poblikávat hvězdičky. Některé svítí více, jiné méně. Všechny ale krásně zdobí černou oblohu. Když se pořádně zadíváš na měsíc, můžeš zahlédnout, jak na něm někdo sedí. Je to skřítek Dřímal. Vysedává si na měsíci a nožkama si houpe ve vzduchu. Jeho nebesky stříbrný kabátek se na černé obloze krásně leskne a třpytivé vlásky vlají po větru.

Pokračovat ve čtení →

Lenivý lev

Pohádka pro děti Lenivý lev

V daleké divočině žila rodina lvů. Maminka lvice, táta lev a dvě lvíčata. Byli to kluci. Každý byl úplně jiný, i když se oba narodili v tentýž den. Jedno lvíče bylo hravé, divoké a snažilo se vše naučit. Pořád se drželo své mámy a pozorovalo ji, jak loví, jak je hlídá a jak je odvážná. To druhé lvíče bylo neskutečně lenivé. Jen spalo, válelo se a čekalo, až mu máma lvice donese něco k jídlu.

Pokračovat ve čtení →

Kouzelné květiny

Pohádka pro děti - Kouzelné květiny

Bylo jedno krásné zelené údolí. Rostly tam květiny různých barev. Všechny měly svou nádhernou vůni. Každá z nich voněla jinak. Stačilo jen zavřít oči a jemně se nadechnout blízko jedné z nich a úplně se nám zamotala hlava. Málokdo ale věděl, že každá tato květinka měla kouzelnou moc. Když si k ní přivoněl někdo, kdo lhal, na tváři a těle se mu objevily zelené skvrny. Prostě skoro celý zezelenal. A trvalo hodně dlouho, než se mu zase vrátila jeho barva.

Pokračovat ve čtení →

Víla Květka a zajíček Chlupáček

Pohádka pro děti Víla Květka a zajíček Chlupáček

Když přijde jaro, louky se začnou třpytit všemi barvami. Tráva je v tu chvíli nejzelenější, jak jen může být a mezi ní se objevují krásně pestrobarevné květiny. Některé vzorně stojí jako stožár, jiné se otáčí za sluníčkem a další jsou mírně ohnuté a visí jako zvonečky. Když se pořádně zadíváš do květů těch květin, uvidíš jak mezi nima poskakuje malinká víla.

Pokračovat ve čtení →

O hvězdách, které pomáhají dětem

Pohádka pro děti - O hvězdách, které pomáhají dětem

Když nastane večer a přijde noc, na nebi se rozsvítí hvězdy. Některé jsou menší, jiné větší. Jedna svítí méně, druhá více. Jejich malá světýlka vidí děti po celé zemi. Rozestoupí se po úplně celé obloze a dávají nám znamení, že je čas jít spát. Tyhle hvězdy ale nejenže svítí, dávají na děti pozor. Ze své velké výšky krásně vidí do dětských pokojíčků. Dohlíží na to, komu se zdají špatné sny a nebo pomáhají dětem usnout. Když už je večer a všechno kolem utichá, hvězdičky nastraží své malé oči a uši a poslouchají, kde které dítě potřebuje jejich pomoc.

Pokračovat ve čtení →

Stopy ve sněhu

Pohádka ke čtení - Stopy ve sněhu

Schylovalo se k tomu už dlouho. Obloha na nebi se připravovala na první sníh. Zimní vločky se chystaly v mracích, ale dávaly si pořád nějak na čas. Vykukovaly, chtěly spadnout, ale na poslední chvíli si to ještě rozmyslely. Když se v kalendáři ovšem ukázal měsíc prosinec, měly vločky volný pád povolen, ba dokonce doporučen. A tak to rozjely. Padaly a padaly a vrstvily se hezky na sebe, až celou zemi zahalila bílá pokrývka. S prvním sněhem se taky ukazovaly první stopy ve sněhu. Každý, kdo se prošel, zanechal po sobě ve sněhovém koberci svou stopu.

Pokračovat ve čtení →