Vláček splněných přání

Uprostřed hluboké noci, když už je ta největší tma, projíždí po světě vláček. Je velký, ale tak tichý, že skoro nejde slyšet. Má tlumená světla, jakoby malé hvězdičky. A když projede kolem tvého domu, uslyšíš jen tiché zacinkání rolniček a ucítíš jemný vánek. Žádný dospělý ho nikdy neviděl ani neslyšel. Ani spoustu dětí o něm neví. Vidět a slyšet ho můžou jen ty, co na něj věří. Tento vláček vyjíždí každou noc z pohádkové říše kouzel. Je to vláček splněných přání. Projíždí celým světem. Má pomalé tempo, aby ti co ho uvidí, na něj mohli naskočit a tak si splnit svůj sen, své největší přání.

Pokračovat ve čtení →

O vlkovi Mikešovi

Daleko ve vysokých horách, tam kde už byl jen sníh a žádní lidé, žila smečka vlků. Bydleli v jeskyni. Ta je chránila před větrem a chladem, který byl všude kolem nich. Neměli to v horách jednoduché, ale bylo to pro ně lepší než žít blízko lidí. Jako správná smečka všechno dělali společně. Byli spokojeni a drželi při sobě. Jediné co je trápilo, byla medvědí rodina, co žila na druhé straně hory. Vlci a medvědi se neměli rádi. Nikdo neví proč a kdy to začalo, ale bylo to tak.

Pokračovat ve čtení →

O kmotřičkách kuchařkách

Kdysi dávno v našem malém městě stál jeden zvláštní domek. Vypadal jinak než ostatní. Měl vanilkovou barvu a místo střechy měl velkou třešeň. Celý domek vypadal jako jeden velký mufin. Z oken se mu každý den řinula krásná vůně a pomalu se roznášela úplně po celém městě. Byla to vůně různých dobrot a vynikajících pochoutek. V tom domku totiž vařily kmotřičky kuchařky.

Pokračovat ve čtení →

Kouzelné pohádky

Na samotě u lesa stál jeden krásný dřevěný domeček. Kolem něj byly jen stromy a louky. Na zahradě hlídali pejsci, pásly se tam ovečky a sem tam proběhla kočička. V chlívku si hovělo prasátko a venku se kolem stavení občas prošly srnky a veverky. V domečku to všude vonělo dřevem. Bydlely tam dvě děti. Chlapeček a holčička. Artur a Lotka. Byli to nerozluční kamarádi. Všechno dělali společně. V domečku hospodařili se svým tatínkem. Pomáhali mu se starat o zvířátka, chodili spolu do lesa na procházky a pro dřevo a zažívali spolu spoustu dobrodružství. Ale ty největší zážitky přicházely vždycky večer před spaním.

Pokračovat ve čtení →

Jak Plaváček udělal správnou věc

V jedné zemi, kde nejsou skoro žádné stromy, jen je tam hodně písku a všude kolem je obrovské moře, žil malý chlapec. Bydlel s rodiči v menším domečku blízko pláže. Okna ze svého pokoje měl přímo na moře. Ráno ho budilo štěbetání racků, kteří přilétávali na kraj moře a večer ho uspávalo šumění mořských vln. Protože měl moc rád vodu a pořád plaval a potápěl se, všichni mu říkali Plaváček. Sotva se ráno nasnídal, už skočil do plavek a šel k moři. Plaváček měl taky rád zvířata. Když se potápěl, pozoroval je pod hladinou. Pod vodou viděl barevné ryby, mořské želvy a občas se připlaval na chlapce podívat i nějaký zvědavý delfín. Plaváček si moc přál mít nějaké zvíře i doma. Chtěl se o něj starat a krmit ho a hlavně ho mít jen pro sebe a mít ho blízko.

Pokračovat ve čtení →

O hvězdách, které pomáhají dětem

Když nastane večer a přijde noc, na nebi se rozsvítí hvězdy. Některé jsou menší, jiné větší. Jedna svítí méně, druhá více. Jejich malá světýlka vidí děti po celé zemi. Rozestoupí se po úplně celé obloze a dávají nám znamení, že je čas jít spát. Tyhle hvězdy ale nejenže svítí, dávají na děti pozor. Ze své velké výšky krásně vidí do dětských pokojíčků. Dohlíží na to, komu se zdají špatné sny a nebo pomáhají dětem usnout. Když už je večer a všechno kolem utichá, hvězdičky nastraží své malé oči a uši a poslouchají, kde které dítě potřebuje jejich pomoc.

Pokračovat ve čtení →

Kouzelné květiny

Bylo jedno krásné zelené údolí. Rostly tam květiny různých barev. Všechny měly svou nádhernou vůni. Každá z nich voněla jinak. Stačilo jen zavřít oči a jemně se nadechnout blízko jedné z nich a úplně se nám zamotala hlava. Málokdo ale věděl, že každá tato květinka měla kouzelnou moc. Když si k ní přivoněl někdo, kdo lhal, na tváři a těle se mu objevily zelené skvrny. Prostě skoro celý zezelenal. A trvalo hodně dlouho, než se mu zase vrátila jeho barva.

Pokračovat ve čtení →

Kamarádi z černého lesa

Za ledovou horou a černými lesy je malé království. Bydlí v něm moudrý král, který má dvě roztomilé a neposedné děti. Holčička se jmenuje Rozárka. Má krásné hnědé oči jako kaštánky a dlouhé vlásky černé jako havran. Její tvářičky jsou červené a sukýnka věčně od bláta. Chlapeček se jmenuje Honzík. Hnědé vlasy mu stojí na hlavě jako jehličky a na jeho obličeji můžeme vidět jen úsměv. Tatínek pan král je má moc rád. Ale protože děti jsou divoké a neposedné, mnohdy s nimi zažije spoustu dobrodružství. Dnes už ví, že se o ně bát nemusí. Mají kamarády, kteří je chrání a pomáhají jim. Jak to ví?

Pokračovat ve čtení →