O ježibabě a ježidědovi

Daleko v hlubokém lese stála dřevěná chaloupka. Měla červenou střechu, dřevěné dveře, malovaná okna s barevnými záclonkami a byla celá zelená. Vypadala úplně pohádkově. Žila v ní hodná ježibaba s ježidědkem. Byli už oba moc staří, ale protože byli kouzelní, tak to nevadilo. Oba měli bradavici na nose a když chodili, opírali se o hůlku. Ježibaba tuze ráda vařila, a tak každý den z chaloupky vycházela nádherná vůně. Ježidědek měl moc rád jídla od ježibaby.

Pokračovat ve čtení →

Lední medvědi Míša a Ríša

Míša a Ríša byli dva lední medvědi. Žili u severního polárního kruhu. To je místo, kde je po celý rok velká zima a sníh. Bydleli tam moc rádi, protože chlad a zima se jim líbily. Jelikož to ale byli dva neposední a chytří medvědi, pořád něco vymýšleli. Jednou dělali závody na kopci a klouzali se po břichách směrem dolů, podruhé zase zkoušeli, kdo nachytá více ryb anebo kdo se nejlépe schová ve sněhu. Vždy si něco našli, jejich fantazie neměla konce. Zkrátka nikdy se nenudili.

Pokračovat ve čtení →

Jak chtěl skřítek Vánek vyhrát

Když se zadíváš na oblohu, uvidíš, jak se rychle pohybují mraky. Není to samo sebou. Pohání je vítr. Někdy je tak silný, že mraky po nebi doslova utíkají, a někdy tak slabý, že se sova nějaký mráček zahoupe. Odkud takový vítr pochází? A kdo ho ovládá? Prý existují větrní skřítkové, kteří létají mezi mraky a rozfoukávají je. Je jich spoustu, lidé je však vidět nemohou. Létají ve výškách a schovávají se mezi mraky.

Pokračovat ve čtení →

Usměvavá a chytrá pacientka Sára

Kdysi dávno na konci našeho města stála velká budova. Měla spoustu oken a asi tři patra. Byla šedá a už na první pohled vypadala smutně. Byla to dětská nemocnice, kam chodily nemocné děti. Některé tady byly chvíli, potřebovaly jen ošetřit a mohly jít domů, jiné tady musely zůstat i několik dní, protože byly moc nemocné. Některé dokonce přivezla i sanitka. Jedním z takových dětí byla i Sára.

Pokračovat ve čtení →

Jak Edita věděla, co má dělat

Ve městě moc zvířátek neuvidíš. Můžeš tam spíše potkat auta, motorky, koloběžky, hodně lidí a hrající si děti. Občas se ale stane, že i ve městě se ubytuje nějaké volně žijící zvíře. Například na stromech můžeš někdy vidět hnízda ptáčků. Najdou si třeba vysoký strom s rozvětvenými větvemi. Pečlivě tam nanosí větvičku po větvičce a lístek po lístečku, dokud jim nevznikne pohodlné a pevné hnízdo. Jeden takový strom, na kterém bydleli ptáčci, stál přímo před Editiným domem.

Pokračovat ve čtení →

Jak šel Jeník do světa

V malebné malé vesnici žil malý kluk. Jmenoval se Jeník. Na hlavě nosil pořád stejnou čepici, kolena měl neustále rozbitá a ruce vždy špinavé. Jak rostl, naučil se každému řemeslu. Uměl ušít boty, opravit střechu, zasadit strom, jezdit s traktorem nebo na koni. Nebylo snad nic, co by mu nešlo. Když už byl dospělý, rozhodl se, že se vydá do světa. Přece všechno uměl, tak si chtěl vydělat někde ve světě peníze, aby se měl dobře. Jeník si vzal velkou svačinu a šel tam, kam ho nohy nesly.

Pokračovat ve čtení →

O mravenci Samíkovi

Uprostřed hlubokého lesa stojí menší kopec jehličí, malých větviček a hlíny. A když se podíváš zblízka, tak to vypadá jakoby se celá ta hromada hýbala. Je to totiž mraveniště. Všude kolem toho malého kopce a na něm vidíš malinké, pracovité a pořád někam chodící mravence. Mravenci jsou jako jedna velká rodina. Pořád si pomáhají, navzájem spolupracují a všechno dělají společně. Jenže v tomhle mraveništi to tak vždycky nebylo.

Pokračovat ve čtení →

Strašidlo Fanynka

Fanynka byla zvláštní holčička. Žila mezi strašidly a ona sama byla malé roztomilé strašidlo. Její zrzavé vlásky byly vždycky úplně rozcuchané, tváře špinavé a oblečení jakoby sešité ze všech možných pestrobarevných kousků oblečení. Na první pohled šlo vidět, že není jako ostatní děti. Jenže Fanynka, tak moc chtěla mít kamarády mezi normálními dětmi. I když měla maminku strašidlo a tatínka taky a chodila i do školy mezi ostatní strašidla, pořád ji lákal ten svět ostatních dětí, které strašidla nejsou.

Pokračovat ve čtení →

Dobré víly Dobromilka a Dobrovilka

Když ráno vyjde slunce a osvítí nám celou zemi, na nebi se ukáže i něco zvláštního. Na obloze pluje jeden malý mráček. Je nadýchaný jako obláček a vypadá jako cukrová vata. Ostatní mraky jsou bílé nebo modré, tenhle, ale má narůžovělou barvu. To proto, že je kouzelný. Sedí na něm totiž dvě pohádkové osoby. Jsou to víly. Jedna se jmenuje Dobromilka a druhá Dobrovilka.

Pokračovat ve čtení →

Jak se netopýr bál

Když celý les zahalí tma a na nebi se objeví měsíc a hvězdy, nastane noc. Všechna zvířátka v lese se zachumlají do svých pelechů a doupat a ulehnou ke spánku. Musí nabrat sílu na další den. Jsou ale zvířata, která v noci žít začínají. Přes den spí a když se blíží soumrak tak se probírají. Otevřou své malé oči a začíná jim noční život.

Pokračovat ve čtení →

Na závodní dráze

Daleko za naší vesnicí byl závodní okruh. Každý rok se tam pořádaly závody aut. Jezdila tam ta nejlepší závodní auta, která kdy kdo mohl vidět. Jejich rychlost byla neskutečná. Vždycky se na ně chodilo dívat hodně lidí. Všichni sledovali a fandili na svých sedadlech svým favoritům. Blízko závodní dráhy stála i jiná auta než závodní. Bylo tam zaparkované menší hasičské auto a sanitka. Jenže to hasičské bylo moc nešťastné.

Pokračovat ve čtení →

Jak se medvěd Brumla dostal k medu

Když začalo jaro, začala se probouzet různá zvířátka ze zimního spánku. Jedním z nich byl i velký medvěd Brumla. Celou zimu si pěkně hověl ve svém ukrytém pelechu. Když ale skončila zima, tak vylezl, protáhl se a hned hledal něco na zub. Dostal obrovskou chuť na med. To ale ještě nevěděl, co bude muset udělat, aby si  na něm pochutnal.

Pokračovat ve čtení →

Hokejový zápas zvířátek

Za lesem na velkém zamrzlém rybníku se v zimě odehrála jedna velká událost. Důležitý hokejový zápas. Hrála proti sobě dvě zajímavá družstva. Na jedné straně byly lišky a na druhé medvědi. Všichni tvrdě trénovali. Učili se nahrávky, rychle bruslit a zatáčet. Když nastal ten velký den, kdy měl být zápas, všechna zvířátka z lesa se posadila kolem rybníka. Někteří měli velké cedule s nápisem „Lišky do toho“. Jiní měli zase na sobě trička s medvědy. Každý fandil někomu jinému.

Pokračovat ve čtení →