Když je úplněk

Když obloha zčerná a na nebi se místo slunce objeví měsíc, začíná noc. Když ale měsíc vypadá jako koule, je v úplňku. Říká se, že když je úplněk, dějí se zvláštní věci. Jako by měl měsíc zvláštní moc, kouzelnou. Některým lidem se nechce spát, jiným se zdají obzvlášť živé sny a jsou pak náměsíční a další se budí ze spaní. Dokonce i některá zvířata se chovají jinak. Například vlci vyjí na měsíc a veverky s jezevci si zabedňují své nory, aby jim je neprozářilo silné měsíční světlo.

Jednou když byl úplněk, stalo se i v borovicovém lese něco zvláštního. Bydlela tam liška Eliška. Blízko velkého stromu měla svůj pelíšek. Byla to živá liška. Celé dny se potulovala po lese a vymýšlela samé dobrodružství. Večer se ale moc ráda zachumlala do své postýlky, zavřela oči a nechala si zdát pěkné sny. Věděla, že když se dobře vyspí, bude mít zase dostatek sil na další den. Když se ale vyhoupl na nebi měsíc a byl v úplňku, nešlo lišce Elišce usnout.

„Ach jo, to je k vzteku. Proč mi nejde spát? Oči už mám červené, záda mě od toho převalování bolí,“ lamentovala liška. Nakonec z pelíšku vyšla ven. Koukla se na oblohu na tu obrovskou svítivou kouli. Měsíc v úplňku. „Aha, už je mi to jasné. Už vím, proč mi nejde usnout.“ Hned, jak to dořekla, něco vedle ní zašramotilo. Zpoza keře vedle ní vylezl menší medvěd. Oči měl zavřené, vůbec si lišky nevšímal a rychle si to šinul přímo před sebe. Bylo na něm něco divného. Liška se ještě chvíli za medvědem koukala, zamyslela se a pak jí to došlo. „Vždyť on byl náměsíčný. Myslí si, že spí, a přitom si chodí po lese. Musím ho vzbudit. Kdo ví, co by se jinak stalo,“ pomyslela si liška Eliška a rozběhla se za medvědem.

Když ho doběhla, cupitala vedle něj a snažila se na něj volat. „Méďo, haló!!! Vzbuď se!!!“ Medvěd si to ale rázně pochodoval dál do lesa. Vůbec lišku neslyšel. Naštěstí chytrou Elišku něco napadlo. Předběhla medvěda. Zaběhla k potoku v lese. Do listů nasbírala co nejvíce studené vody a pak běžela rychle zpět, aby medvěda ještě stihla. Když byla těsně před ním, chrstla na něj vodu z potoka a čekala, jestli to zabere. Medvěd se zastavil, otřepal, rozhlížel se kolem sebe a nechápal, co se to děje.

„Co se stalo? Proč jsem mokrý? A kde to jsem? Proč nejsem ve svém brlohu?“ udiveně se vyptával lišky. „Méďo, byl jsi náměsíčný. Myslel sis, že spíš, a přitom jsi chodil po lese. Nešlo tě vzbudit, tak jsem tě postříkala vodou z potoka. Promiň, ale jinak to nešlo. Koukni na měsíc. Vidíš? Je v úplňku. Proto se dějí takové věci. Úplňkové noci jsou jiné. Čarovné. Proto jsi byl náměsíčný,“ vysvětlovala liška Eliška.

„A proč ty nespíš, Eliško? Co ty děláš v noci v lese?“ doptával se ještě překvapený medvěd. „Já jsem nemohla spát. Taky kvůli úplňku. Vyšla jsem tedy z pelíšku na čerstvý vzduch a ty jsi šel kolem mě. Když jsem tě viděla, hned mi došlo, že něco není v pořádku. Tak jsem vymyslela, jak tě probudit, abys náhodou nezašel někam daleko nebo aby se něco nestalo,“ pokračovala liška.

„Eliško, moc ti děkuji,“ poděkoval medvěd. Pak se spolu vrátili domů. Každý do svého pelíšku. Liška Eliška byla po takovém dobrodružství tak unavená, že usnula hned, i když byl ještě úplněk. Když se zase za nějakou dobu na nebi objevil kulatý a zářivý měsíc, sešli se liška i méďa spolu na louce u lesíka. Lehli si do trávy a pozorovali tu nádhernou zář, kterou měsíc v úplňku měl. A přemýšleli nad tím, jakou kouzelnou moc má.